SEDLÁŘ, M. „Suché“ formy gelů – aerogely, xerogely – metody přípravy, vlastnosti a možné aplikace [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2019.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Marian Sedlář se ve své bakalářské práci připojil k – na Fakultě chemické široce a dlouhodobě řešené - problematice komplexní charakterizace gelových materiálů. Jeho úkolem bylo experimentálně ověřit a vysvětlit, jakým způsobem se proces vysoušení hydrogelů projeví na změnách jejich vnitřní struktury. Zároveň bylo cílem práce také otestovat využitelnost technik pro charakterizaci porézní struktury hydratovaných i vysušených gelových materiálů. Řešení tohoto úkolu se student zhostil svědomitě, realizoval velké množství experimentů, při nichž se prakticky seznámil s celou řadou pokročilých instrumentálních technik. K praktické části bakalářské práce nemám sebemenších výtek. Co se textové části bakalářské práce týká, její kvalita je bohužel limitována horšími jazykovými a stylistickými schopnostmi studenta. Předložený text, nakolik prezentující velké množství velmi cenných původních experimentálních poznatků, tak působí poněkud kostrbatě a často je hůře srozumitelný. Nicméně, z pozice vedoucího práce musím nad horší formální stránku vyzdvihnout její velice přínosný věcný obsah. Řešení práce vedlo k celé řadě nových poznatků o možnostech analýzy vnitřní struktury gelů. Jelikož právě možnost strukturní charakterizace gelů je nezbytná pro správnou interpretaci jejich dalších materiálových projevů (mechanických, transportních aj.), představují poznatky vzešlé z řešení této bakalářské práce nedocenitelný přínos pro současný i budoucí výzkum gelových materiálů na Fakultě chemické. Předloženou bakalářskou práci doporučuji k obhajobě s hodnocením „Velmi dobře (B)“.

Posudek oponenta

Smilek, Jiří

Bakalářská práce Mariana Sedláře je zaměřena na přípravu a následnou charakterizaci suchých forem gelů, míněno aerogelů a xerogelů metodami přímé (SEM a cryo-SEM) a nepřímé (turbidimetrie a rtuťová porozimetrie) strukturní analýzy. Okrajově je použita také reologie jakožto metoda pro stanovení rozdílu ve viskoelastických vlastnostech alginátových hydrogelů. Na začátek je nutné podotknout, že předložená VŠKP obsahuje kvantum kvalitních experimentálních dat, které jsou ve většině případů i zdatně diskutovány. Z hlediska plnění cílů práce nemám žádných zásadnějších připomínek, snad jen to, že v zadání práce je uvedeno, že student má zhodnotit i možné aplikace suchých forem hydrogelů, ovšem toto zhodnocení jsem v předložené závěrečné práci nenašel. Práce je standardně logicky členěna. Teoretická část poměrně zdatně uvádí čtenáře do problematiky hydrogelů, mnohdy i zábavnou a edukativní formou (např. str. 7: „želé neboli gel, který se vytvoří v hrnci po zchladnutí pomalu vařeného vývaru z masa a kostí je měkký a polopevný materiál, který je používán v domácnostech po celém světě již dlouhá staletí“). Z pozice oponenta oceňuji autorův smysl pro humor a jsem rád, že teoretická část nekopíruje ostatní práce, ale přináší i vlastní invenci. K logickému členění práce mám však i několik výtek, především ke kapitolám 2.3. metody strukturní analýzy. Zde bych spíše očekával, že tyto kapitoly budou orientovány na využití zmíněných technik k požadovanému cíli práce. V těchto kapitolách se pouze dozvídáme informace, které jsou obecně známé. Dále jsou v teoretické části zmíněny některé informace, které jsou zavádějící či špatně formulované (např. str. 11: „alginát v hydratovaném stavu vytváří s vodou velmi viskózní gumu“, atd.). Z výsledků a diskuze naměřených dat jakožto stěžejní část celé bakalářské práce je patrné, že se student v problematice dobře orientuje, i když místy jsem z pozice oponenta z diskuze výsledků malinko rozpačitý. Přímé a nepřímé metody použité pro stanovení distribuce velikosti pórů pro AG gely s přídavkem polyelektrolytu jsou vcelku kvalitně sepsány, ovšem nevidím příliš souvislost s navazujícími experimenty v podobě měření viskoelastických vlastností naprosto jiných typů gelů – alginát síťovaný Ca2+. Dále v diskuzní části postrádám komplexnější zhodnocení, zda použité metody jsou tedy vhodné pro zamýšlené účely či nikoliv. Přehlednosti diskuzní části také nepřispívají některé nedostatky obsahového a typografického charakteru, např.: doporučuji v kapitole 5.1.1. uvádět namísto nejmenší, větší a největší přiblížení, konkrétní hodnoty. Dále pozor na formální záležitosti – v kapitole 5.1.2 turbidimetrie se nejedná o adsorpční spektrum, ale absorpční spektrum, překlepy (např. str. 28 „nejen od agarózových řetězců tvořící póry“, str. 28 „dvojce“ namísto „dvojice“), u reologických měření uvádět správnou terminologii – „amplituda deformace“ namísto „strain“, atd. Navíc poslední dvě kapitoly (5.2.1 a 5.2.2) věnující se reologii a strukturní analýze alginátových gelů na mě působí chaotickým dojmem – např. ve sloupcových grafech zobrazujících komplexní modul se vyskytuje nový vzorek s označením „pufr 4“, který není v textu nikde definován, u strukturní analýzy chybí jakákoliv diskuze výsledků pro stanovené množství sušiny. I přes výše uvedené nedostatky, které spíše než jako kritika mají sloužit pro studenta, jak vylepšit budoucí závěrečnou práci, hodnotím předloženou práci stupněm B – velmi dobře a doporučuji ji k obhajobě.

eVSKP id 113444