ŠŤAVÍK, J. Kapacitní měření na strukturách fotovoltaických solárních článků. [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Diplomová práce pana Jaroslava Šťavíka navazuje na výzkum technologie krystalických fotovoltaických článků, který je na ústavu mikroelektroniky řešen ve spolupráci se společností Solartec s.r.o. Po seznámení s metodami kapacitních měření na polovodičových strukturách mělo být sestaveno pracoviště pro měření CV charakteristik na strukturách používaných pro fotovoltaické solární články, přičemž hlavním cílem práce bylo určení náboje vázaného ve strukturách antireflexních a pasivačních vrstev. Navržená metodika měla být ověřena na vzorcích těchto struktur. Pan Šťavík přistupoval k řešení své diplomové práce odpovědně, dokázal samostatně pracovat s doporučenou literaturou a sám si další literaturu vyhledával. Dohodnuté termíny plnil a postup práce pravidelně konzultoval. Při experimentech pracoval samostatně, s využitím přístrojového vybavení na ústavu elektrotechnologie - a pouze s minimální nutnou podporou od vedoucího práce. Při měření se ukázalo, že výsledky jsou silně ovlivněny způsobem přípravy vzorků a jejich kontaktováním. V práci jsou proto převážně prezentovány výsledky z posledních sérií měření. Zadání práce bylo v podstatě splněno, vyvozené závěry jsou však, vzhledem k velmi malé sérii vzorků, neprůkazné a bude nutné jejich ověření na podstatně větší sérii vzorků.
Student vypracoval diplomovou práci, která se zabývá zkoumáním měřící metody pro zjišťování nábojových poměrů v dielektrických vrstvách určených pro pasivaci povrchu křemíkových solárních článků. Přestože práce není zcela konkrétně rozdělena na teoretickou a praktickou část, jako celek vytváří přehled metod pro měření náboje v dielektriku, strukčně popisuje nejpoužívanější materiály a technologické procesy pro pasivaci povrchu SČ. Stručně dále naznačuje teoretické nábojové poměry na rozhraní křemíku a dielektrika. Vrcholem práce jsou potom samotná kapacitní měření, kde student zkoumal a srovnával vybrané typy vrstev, deponované různými technologickými procesy. Na základě posunu C-V charakteristik vyvozoval souvislosti s vázaným nábojem ve vrstvě. Z hlediska formálního zpracování práce mám pouze jednu větší připomínku, která se týká velikosti a rozlišení grafického znázornění získaných výsledků. Získané výstupy práce by měly být vidět především. Práce splňuje ve všech bodech zadání a svou strukturou i rozsahem odpovídá požadavkům kladených na diplomovou práci. Z pohledu věcného je ale třeba silně vytknout očividné nepochopení základních technologických operací a diagnostických metod používaných při výrobě křemíkových solárních článků. V teoretickém zpracování jsou výrazné odborné chyby jako např. nerespektování rozdílu mezi solární strukturou a finálním solárním článkem, chybná interpretace měření doby života minoritních nosičů (metoda PW-CVD je nesmysl - str. 13), uvedené sleptávání křemíku kyselinou fluorovodíkou (str.13) a několik dalších... Praktický přínos práce je ovšem na druhou stranu velmi přínosný. Provedená měření vytváří dobrý základ pro další výzkum vázaného náboje, který se v poslední době ukazuje jako klíčový pro pasivaci solárních článků a zvyšování jejich konverzní účinnosti. Přes uvedené nedostatky student splnil požadované zadání a diplomovou práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 57373