GRYŽBOŇ, J. Průmyslový programátor mikrokontrolérů AVR Atmel [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Pan Gryžboň měl za úkol navrhnout a realizovat programátor mikrokontrolérů, který bude vhodný pro nasazení v průmyslovém prostředí a sériové výrobě ve firmě Honeywell. To znamenalo jistá návrhová specifika. Student byl aktivní v zimním semestru, kdy svoje postupy konzultoval a využil možnosti naší laboratoře pro kvalifikaci jednotlivých metod programování mikrokontrolérů, z nichž mělo vyplynout finální řešení. Z naměřených výsledků se rozhodl pro programování pomocí ISP. Během letního semestru měl programátor navrhnout. Komunikoval však pouze emailem a navrhovaná zapojení programátoru neodpovídala zadaným požadavkům. Finálně výrobek byl zkonstruován, bohužel však chybí velká část a to DLL knihovna pro spolupráci s nadřízeným počítačem. Nijak nezpochybňuji vynaložené úsilí pana Gryžboně, bohužel stav, v jakém práci ukončil a odevzdal, neumožňuje plánované využití programátoru.
Student Jan Gryžboň měl ve své diplomové práci navrhnout a zkonstruovat autonomní průmyslový programátor, který by byl schopen nahrávat firmware z SD karty do mikrokontrolérů Atmel bez potřeby řídicího PC. Též měl provést analýzu rychlostí k tomu používaných rozhraní a podle toho návrh koncipovat. Při měření rychlosti v kapitolách 4.2 a 4.3 ale nejsou nikde uvedeny velikosti nahrávaných programů (HEX souborů), takže neexistuje objektivní měřítko pro posouzení výsledků. To je však stejně jedno, protože i vlastní metodika měření byla zvolena špatně. Student se totiž mylně domníval, že při použití JTAG rozhraní platí podmínka poměru 1:4 frekvencí rozhraní a mikrokontroléru, podobně jako u rozhraní ISP. Toto omezení však platilo pouze u první generace programátorů Atmel, které se již nejméně 10 let nevyrábějí. A například i 15 let staré mikrokontroléry ATmega16 dovolují na JTAG rozhraní frekvenci až 20 MHz, bez ohledu na taktovací frekvenci jádra. U modernějších mikrokontrolérů Atmel jsou dovolené frekvence JTAG dokonce ještě vyšší. Student tak na straně 49 došel ke zcela mylnému závěru, že programování pomocí ISP je rychlejší než JTAG. Student sice navrhnul desku plošných spojů a osadil ji, ale jak sám přiznává v závěru, řiditelný zdroj a jiné funkční bloky se nechovaly příliš dobře. Zvolené hardwarové řešení celkově považuji za těžkopádné a zbytečně úsporné, zvláště pro průmyslové nasazení, kde se očekává velká robustnost a odolnost. Po prostudovaní přiložených zdrojových kódů je jasné, že programátor není funkční a funkčnímu stavu se ani vzdáleně nepřibližuje - funkce main() má totiž pouhých 8 řádků, které nastavují výchozí konfiguraci několika periferií mikrokontroléru. Z tohoto důvodu tedy student ani nemohl provést porovnání rychlosti s komerčními programátory, které bylo požadováno v zadání. Student v práci používá nepřesné či matoucí pojmy, které jsou často evidentně strojově přeložené z původních anglických slov (např. "podpis uživatele Row" na straně 29). Naopak jiné pojmy zbytečně ponechal v angličtině, např. "Level Shifter" nebo "Response Token". V práci jsou některé pasáže doslovně zkopírovány, i když je alespoň uveden jejich zdroj. Horší však je, že s tématem práce nemají mnoho společného, což student evidentně nerozpoznal. Například "složení RISC procesorů" v kapitole 1.2 (zkopírováno ze zdroje [19]) se věnuje 32 a 64-bitovým architekturám, se kterými AVR nemá nic společného. Podobně i pasáž (zkopíovaná ze zdroje [23]) o FAT tabulce na straně 60 pojednává o počítačových virech pro PC. Z formálního hlediska je práce zpracována pěkně, i když některé obrázky jsou rozmazané. Závěrem musím konstatovat, že většina zadání práce nebyla splněna a i splněné části vykazují zásadní nedostatky. Proto také práci nedoporučuji k obhajobě.
eVSKP id 73869