KUTÍK, J. Simulace výrobní linky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Virtuální zprovoznění je jedním z nosných cílů iniciativy Průmysl 4.0. Přední automatizační firmy nabízejí pro tyto funkce velmi dobré a sofistikované SW nástroje, ale jejich cenová dostupnost je pro malé a střední skladové a logistické provozy problematická. To byl i důvod vzniku zadání diplomové práce pana Jakuba Kutíka – Návrh simulátoru, který by umožnil virtuální zprovoznění dopravníkové linky. Náročnost zadání je na diplomovou práci spíše nadprůměrná v tom smyslu, že se v ní propojuje několik různých softwarů a využívá více protokolů a rozhraní. Pečlivost, důslednost v řešení i v provedení textové dokumentace svědčí o zodpovědnosti, s jakou student k práci přistupoval. Nápady a náměty získával při studiu literatury, praktickém laborování s běžně dostupnými programovými nástroji firmy Siemens. Využíval praktické strojní zázemí zadávající firmy, rad konzultanta, ale hlavně svých zkušeností a znalostí. Pokud se týká konzultací se mnou, jako vedoucím, přiznávám, že moc šancí mi nedal. Byl natolik samostatný, bystrý a přemýšlivý, že jsem víceméně spokojeně přihlížel a schvaloval. Vytvořil práci, která může řešit problémy výrobních firem, je inspirací pro metody virtuálního zprovoznění dalších typů provozů, ale má také ambice být dobrou inspirací pro aktualizaci výuky moderní průmyslové automatizace. Práce je zpracována formálně v předepsaném rozsahu, přehledně členěna do kapitol podle předepsaných bodů zadání. Navrhuji klasifikaci A - výborně.
V rámci předložené práce se student zabýval návrhem simulátoru dopravníkové linky. Prvním bodem zadání bylo provedení literární rešerše existujících nástrojů pro simulaci výrobních linek. Lze konstatovat, že v rámci kapitoly 1.4 je bod splněn. Práce dále pokračuje popisem funkcí platformy TIA portal a nástroje PLCSIM Advanced. Zde musím ocenit, že student z odborné literatury čerpal pouze infromace relevantní svému zadání a nezdržoval se zbytečně popisem trivialit typu „jak nahrát program do plc“, jak tomu v mnoha případech bývá. Student se následně věnuje výběru vhodného engine pro vlastní simulátor (Unity) a jeho popisu. V další části práce je již popsána vlastní realizace simulátoru – práce s Unity, konfigurace scény, přidávání komponent a v neposlední řadě princip komunikace s PLCSim a činnosti s tím související. V rámci poslední kapitoly je popsána tvorba demonstrační úlohy, a to jak simulace, tak i PLC program a vizualizace. Demonstrační úloha byla úspěšně otestována. Po odborné stránce práci hodnotím jako poměrně komplikovanou, student musel vyřešit mnoho problémů a soudě jak dle informací poskytnutých v textu práce, tak i dle dodaných zdrojových kódů, se mu to úspěšně podařilo. Malé výhrady mám pouze k laické terminologii, kterou student využívá při popisu implementace simulátoru. Jako příklad lze uvést kapitolu 3.6.4.2, v které popisuje tzv. Marshalling. V této kapitole také student uvádí dle mého ne zcela přesně, že v jeho případě nelze využít DLLImport. Domnívám se, že by to možné bylo, jednoduché však ne. Zadání práce bylo beze zbytku splněno. Po stránce formální je práce téměř bez nedostatků. Drobné výhrady mám zde k občasnému využívání frází typu „ukládání stavu scény je velice komplikovaná a složitá procedura“. Práce jako celek je kvalitně zpracovaná a působí dobrým dojmem. Její autor prokázal dobré inženýrské schopnosti. I přes výše uvedené námitky navrhuji známku A.
eVSKP id 119233