MARTÍNEK, T. Aerodynamická řešení podlah závodních vozů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2016.
Cíle práce považuji za splněné jen zčásti. Přísavný efekt vysvětlen je, i když poněkud neobratně, ale příklady podlah pro využití tohoto efektu rozhodně nejsou dostatečné. Uváděné vozy je sice skutečně mají, ale nejsou ani ukázány (přestože obrazový materiál k nim je dostupný), ani popsány v textu. Navíc se v uváděných příkladech vyskytují až na sporadické výjimky jen vozy F1, přitom přísavný efekt využívá celá řada závodních sérií. Samotný text trpí špatným logickým uspořádáním a velkým množstvím gramatických i pravopisných chyb. Pokusy o definici přísavného efektu lze najít na různých místech, pojmy jako difuzor a Venturiho tunely jsou používány už několik stran před jejich rozlišením. Za prvky ovlivňující přísavný efekt jsou označena nejprve jen přední křídla a kola, přitom dále v textu autor rozebírá významný vliv zadních křídel nebo výfukového potrubí a chladicích systémů. Už úvodu jsou zaměněny pojmy efektivnost a efektnost nebo sledovatelnost a sledovanost. Jméno závodníka Andrettiho se v práci objevuje třikrát, ovšem ani jednou ve správné podobě. Místo znaku pro stupně je uvedena anglická značka „deg“. Obrat „zastavení zvyšování úbytku tlaku“ je přinejmenším neobratný. A to je jen namátkový výběr z četného seznamu nedostatků. Faktická stránka na tom není o mnoho lépe, menší chyby se objevují v základní teorii (hodnota Reynoldsova čísla pro turbulentní proudění není univerzální, kouř v aerodynamickém tunelu zobrazuje tzv. průběžné čáry a nikoliv proudnice, které přitom autor na druhý pokus definoval správně atd.), větší pak v jádru práce, kde například není zcela správně označen první vůz, který přísavný efekt využíval nebo je pro demonstraci hladké podlahy vozu zobrazena její tvarově velmi komplexní horní strana. Především jsou ale využívány nepříliš věrohodné zdroje informací, které navíc často nejsou srozumitelně podány. Použít práci jako obecný návod pro návrh podvozku, jak se píše v závěru, bych nikomu nedoporučil, jako bakalářskou práci k obhajobě ji doporučuji jako hraniční.
Bakalářská práce pana Martínka se zabývá popisem aerodynamických řešení podlah závodních vozů. Práce je členěna do třech částí. V úvodní části autor popisuje základní principy a pojmy z oblasti aerodynamiky. Následující část je věnována rozboru přísavného efektu. Samotné vysvětlení je značně zmatené a nedostatečné což se vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z cílů práce, promítlo do celkového hodnocení. Problémem je i to, že do přísavného efektu jsou v textu nepřehledně včleněny pasáže týkající se křídel a kol vozidel, které zcela jistě mají vliv na aerodynamické vlastnosti vozidla, ale se samotným přísavným efektem příliš nesouvisí. Poslední část práce popisující praktické příklady použití přísavného efektu se omezuje pouze na vozidla formulového typu. Grafická úroveň práce je velmi dobrá, což nelze prohlásit o gramatice a stylistice. Celkově lze říci, že cíle práce vytyčené vedoucím v zadání jsou splněny. Práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 97018