RYSTVEJ, M. Koncový výkonový audio zesilovač s dvoupásmovou reprosoustavou [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Student Matej Rystvej měl podle zadání navrhnout a realizovat standardní koncový zesilovač s výstupním výkonem cca 40 W / 4 nebo 8 ohmů, pracující ve třídě AB. Návrh měl dále obsahovat vhodnou dvoupásmovou reprosoustavu, ke které měl vybrat vhodné reproduktory a navrhnout výhybku. Téma zadání si zvolil student sám, motivován zájmem stavby zesilovače a reprosoustavy pro vlastní použití. Mohu konstatovat, že student provedl simulaci a návrh zesilovače, který vychází ze standardních řešení, které student modifikoval. Během oživování zesilovače musel student řešit problémy se vznikajícími oscilacemi a rušením signálu. Zdá se, že návrh zesilovače tedy není optimální a doložené naměřené výsledky dokládají spíše průměrné technické parametry. Při návrhu reproduktorové soustavy je proveden rozbor a simulace, k úplnému návrhu mi však ještě chybí popis konstrukce a technické a materiálové charakteristiky reproduktorové skříně. Zadání považuji za splněné a práci doporučuji k obhajobě, kdy navrhuji hodnocení - C/72 bodů.
Bakalářská práce se zabývá kompletním návrhem jednoduchého zesilovače pracujícího ve třídě AB. Výsledná realizace se v podstatě skládá ze čtyř dílčích bloků, přičemž jedním z nich je neivertující zesilovač (ve finálním přípravku je jich 8) a druhým sumační invertující zesilovač (vyskytují se celkem 2). Stěžejní část, tedy výkonový stupeň, byla převzata z literatury bez vlastní invence studenta. Na zdroj [1] se student odkazuje velmi často, přičemž v textu píše, že zapojení bylo převzato a upraveno. Zde je však nutné specifikovat, jakým způsobem schéma modifikoval. Technická úroveň práce včetně vlastní konstrukce je spíše průměrná. Na základě předložené práce není zřejmé, zda zařízení funguje a zadání projektu bylo splněno. Postrádám fotografii výsledného přípravku a jeho detailní měření. Předložená textová část práce je zbytečně podrobná. Domnívám se například, že nemá smysl simulovat RC dolní propust prvního řádu nebo ověřovat činnost neinvertujícího zesilovače s OZ. Po formální stránce jsem v předložené práci nenašel výraznější nedostatky, avšak technické vyjadřováhní autora je na velmi nízké úrovni.
eVSKP id 65811