ŠUSTROVÁ, P. Komentovaný překlad: Měření v elektrotechnice, Měření v audiotechnice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Hlavním těžištěm „žánru“ komentovaného překladu je bezpochyby práce odvedená na překladu samotném. Pavlíně Šustrové se podařilo pečlivou prací dovést předkládaný překlad na vysokou úroveň, ať už se to týká použití odborných výrazů (nakolik jsem to schopný posoudit – P. Šustrová konzultovala odbornou stránku textu především s doc. J. Mikulkou a Mgr. P. Dohnalem), srozumitelnosti textu a obecně úrovně použité angličtiny. Nedostatky se objevují především v oblasti volby členů, občasného neuzuálního použití předložkových vazeb, zvolených překladových ekvivalentů („problematika“ jako „issue“) apod. Na několika místech je upřednostněno frázové slovesou namísto slovesa jednoslovného („write down“ nm. „enter“). Vzhledem k přece jen méně formální charakteristice skripta ve srovnání s odborným jazykem jako takovým, však tato řešení nijak zásadně nevybočují ze stylistického rámce vhodného pro tento typ textů. Pokud bude UTEE vskutku tento překlad používat v praktické výuce, bude to jistě největší přínos překladu, který tak nevznikl jen za účelem napsání bakalářské práce, ale od začátku byl tvořen s myšlenkou jeho praktického využití. To neopomíná P. Šustrová zdůraznit ani ve svém komentáři své práce. Ten je pojat jako jistý „narativ“, provádějící čtenáře jednak jednotlivými fázemi překladu, jednak poukazující na problémové oblasti a doprovodné úvahy formující konečnou podobu překladu. Zvolený přístup mi přijde vcelku vhodný (přestože ovlivňuje mj. i výběr komentovaných jazykových jevů, které pak mohou působit dojmem nahodilého výběru). Na druhou je třeba zmínit, že autorka místy formuluje své myšlenky a úvahy až příliš rozvláčně, např. při komentáři situace angličtiny v dnešním světě, konkrétně pak v českém prostředí. Stejnou výtku lze směřovat na konto negativního vymezení vůči překladovým metodologiím a teoriím (dle mého nebylo třeba teorie orientované směrem k „věrnosti“ či „ekvivalenci“ vůbec komentovat). Naopak výběr Skopos Theory považuji za vhodný – i proto, že pojmenovává již zmíněné praktické okolnosti překladu od „zakázky“ až po pojmenování způsobu, jímž může „zadavatel“ ovlivňovat podobu výsledného produktu. V tomto ohledu se komentář Šustrové vlastně přibližuje praktické překladatelské situaci nejvíc, nakolik to v „laboratorním“ prostředí univerzity je možné. Za podnětné považuji úvahy autorky o rozdílu mezi „návodem / instruktážním textem / skriptem“ a odborným jazykem v úzkém smyslu toho slova („academic / technical English) a možných důsledcích, které plynou pro překlad. Samotný komentář tak dobře vystihuje (spíše ve formě popisu než analýzy) proces překladatelské práce, stejně jako spektrum okolností, které do překladu vstupují, které podstatným způsobem přesahují problematiku v úzkém smyslu „textovou“. Největším problémem je tak přístup, který je místy spíše kvantitativní než kvalitativní, popisný spíše než analytický. Jazykové nedostatky jsou obdobné jako v překladu samotném (členy, překložkové vazby, neuzuálnost výrazů). S ohledem na všechny uvedené přednosti i nedostatky předkládané bakalářské práce hodnotím práci Pavlíny Šustrové 89 body.
Studentka ve své práci komentovaný překlad a jeho analýza sice dodržela zadání, ale vybrala si pro překlad nevhodně dlouhý text, který v samotném originálu není zcela dobře stylisticky koncipován. Jeho rozsah je neúměrně dlouhý pro bakalářskou práci (106 stran). Délka překladu a jeho sporná jazyková kvalita v originále zapříčinila neuspořádaný popis postupu a rozboru překladu, o který se autorka pokusila. Celkový formát práce je málo přehledný, jednotlivé kapitoly nejasně definovány svým obsahem. Příklady ilustrující postupy překladu zanikají v textu a čtenář je obtížně odlišuje od výpovědi autorky o metodách, které použila a aplikovala. Práce tak působí rozvláčně, uváděním nerelevantních teorií překladu zbytečně ubírá na jasnosti a zřetelnosti závěrů a pozorování autorky. Práce obsahuje časté gramatické chyby v používání časů, nerespektování souslednosti časové a zvyklostí při psaní formálních prací (střídání různých časů v jedné větě ). V práci jsou i faktické nepřesnosti např. Roman Jakobson označen jako ruská škola (str. 25), jeden z významných členů Pražského lingvistického kroužku. Mírně zmatené vysvětlení face threatening act, ale dobře tento jev pochytila v arogantním tónu českého originálu. Také některé výrazy v překladu jsou doslovné z češtiny, styl anglického překladu je hodně poplatný českému originálu, ačkoliv by měl respektoval anglické stylové zvyklosti tj. hutnost vět, krácení souvětí, vynechávání spojek, používání gerundií. Postrádám v práci zdůraznění funkce termínů v odborném textu, které zajišťují nejvyšší koherenci, naopak autorka píše, že nahrazovala termíny synonymy nebo je redukovala. Takový postup může narušit kohezi i koherenci textu. Celkový dojem je zmatený a nepřehledný. Nicméně vhledem k tomu, že si autorka vzala úkol, který svým rozsahem překračuje nároky na bakalářskou práci a je zřejmé, že se poctivě snažila proniknout do lingvistických, stylistických a překladových teorií, oceňuji tuto mravenčí práci stupněm C. Rozsah práce negativně ovlivnil její logickou strukturu. Překlad je na velmi dobré úrovni. Ovšem použití výrazů v českém abstraktu typu pasivní a aktivní hlas, stejně jako pozitivní tvář studenta (u face threatening act) vypovídá o tom, že autorka si vzala příliš velké sousto, což na bakalářskou práci nebylo nutné.
eVSKP id 134537