FÁBRY, T. Implementace metod pro měření rychlosti otáčení rotačních strojů na platformě cRIO [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Úsilí diplomanta Tomáše Fábryho bylo v rámci semestrálního projektu dost nárazové. Při experimentech a následném vypracovávání DP už byl jeho přístup značně aktivnější a systematičtější. Oceňuji jeho pozitivní přístup k práci, chodil pravidelně na konzultace, na které byl připraven a potřeboval spíše lehce korigovat. Nastudoval nejen problematiku související s tématem práce, ale také velmi pružně reagoval na požadavky ohledně návrhu uložení setrvačníku, které zasahují do úplně odlišné problematiky než je téma DP. Bohužel se nepodařilo vyrobit setrvačník a jeho součásti včas, aby bylo možné provést praktický experiment, což diplomant nemohl ovlivnit. Vytvořená aplikace tak byla otestována pouze na předem vygenerovaných signálech pomocí HW smyčky.
Zadání diplomové práce se dotýká problematiky měření otáček na hardwaru firmy National Instruments, konkrétně se student měl zabývat možnostmi modulů platformy cRIO dostupných na ÚAMT při měření periody/frekvence, měl popsat a implementovat metody vhodné pro měření signálu z tacho sondy a inkrementálního snímače. Dále pak se měl u inkrementálního snímače zaměřit na měření rovnoměrnosti mřížek snímače a vypočítat rozlišení určovaných veličin u všech použitých metod tak, aby na základě těchto výpočtů bylo možné dodatečně stanovit výslednou nejistotu měření. V předložené práci autor nabízí osm kapitol, které se snaží výše uvedené zadání naplnit. První kapitola se zabývá popisem platformy NI cRIO, C modulů a měřením stability frekvence na teplotě, druhá kapitola se pak věnuje měření rychlosti otáčení a snímačům, které mohou k tomuto účelu být využity, ve třetí kapitole pak jde o stanovení nerovnoměrností mřížky enkodéru a model jeho nelinearity. Krátká čtvrtá kapitola představuje návrh konkrétní realizace elektromechanického systému pro měření přesnosti enkodéru a je následována kapitolou pátou, v níž je popisován návrh potřebných softwarových implementací. Šestá kapitola shrnuje výsledky provedených simulací a skutečných měření a navazuje na ni kapitola sedmá, která se zabývá studiem rozlišení uvedených metod. Navzdory řídčeji užívanému a zde použitému členění, kdy je každá kapitola kombinací jak teoretické tak praktické části lze říci, že vzhledem k množství jednotlivých témat je tato struktura opodstatněná, čtenář tak nemusí složitě odbíhat k teorii, avšak tento způsob klade mnohem vyšší nároky na jeho pozornost, protože cíle jsou rozmělněny a rychleji tak unikají pojítka mezi jednotlivými kroky, které byly provedeny, a taktéž se hůře hledá podíl vlastní práce studenta. Z tohoto důvodu by bylo vhodnější uvést zastřešení v podobě přehledu s vysvětlením postupu řešení (prostý výčet kapitol v úvodu tento krok nenahrazuje) tak, aby hlavní souvislosti byly čtenáři jasnější i bez přečtení celé práce a porovnávání se zadáním – právě v tomto bodě totiž zvolené řešení ztrácí veškeré výhody. Snad na jedinou výjimku (kapitola 2 začíná popisem konkrétních snímačů nikoli teorie a metod) autor postupuje v rámci kapitol v logickém sledu od věcí obecných ke konkrétním. Zadání je přiměřeně náročné požadavkům na diplomovou práci. O části práce, kterou lze považovat za výsledek autorovy činnosti lze prohlásit, že metodika zvolených řešení je principiálně správná, avšak v řadě konkrétních případů je zřejmé, že řešení mohlo a hlavně mělo být více rozvinuto, v některých případech je interpretace výsledků příliš zavádějící, ne všude jsou zřejmé důvody pro zvolené řešení a v práci bohužel chybí řada údajů nutných pro opakovatelnost měření, které jsou nezbytnou součástí záznamu o měření. Zde upozorňuji zvláště na následující. Velké nedostatky shledávám v kapitole měření teplotní stability kmitočtu, zde student nejdříve stanovuje chybu měření čítače, avšak způsob zde prezentovaný nekoresponduje se vztahy uvedenými v manuálu přístroje (chyba má být vypočítána jako systematická nejistota sčítaná s dvojnásobkem efektivního rozlišení, student si vybral pouze 1x efektivní rozlišení a to bez tjitter, minimálně predikovatelná součást systematické nejistoty však nemá nezanedbatelnou velikost). Dále by bylo vhodnější spíše než chybu stanovit nejistotu a tu správně prezentovat a interpretovat. Ve vlastním měření chybí zásadní údaje typu jednoznačná identifikace použitého hw, skutečné okolní podmínky, krok při měření teplotní závislosti, doba ustálení aj., při neznalosti těchto údajů nelze plně ověřit diplomantovy závěry. Neobjasněná zůstala konkrétní volba parametrů modelu nelinearit enkodéru či mezní hranice použitelnosti interpolace skutečného setrvačníku. Lehce zavádějící je i formulace o kontinuálním laserovém paprsku u tacho sondy bez předchozího teoretického objasnění čerpaného z propagačních materiálů jejího výrobce. Často je práce příliš konkrétní v porovnání s obecněji formulovaným zadáním. Dalším problémem práce, který se bohužel podepisuje na celkovém dojmu, je řada formálních nedostatků, po této stránce práce nese znaky nejednotnosti a nedostatečné kontroly. Mezi ty méně významné nedostatky patří překlepy (např. počet stran v bibliografické citaci, index na str. 18, nadpis str. 38, nedokončená věta str. 50), na další stranu přesunutý titulek grafu 9 či chybějící pevné mezery mezi hodnotou a její jednotkou. Mezi ty významnější pak patří např. špatný popis barev parametrizovaných průběhů grafu 9 v souvisejícím textu či opakovaný překlep v typovém označení čítače Agilent 53131A. Některé překlepy mají přímo vliv na odbornost textu (např. vyjádření že perioda je rovna 500 Hz). Citace literatury odpovídají normě. Body vytýčené zadáním autor s výše uvedenými výtkami splnil, k jejich řešení je nutné mít dostatečně kvalitní teoretický základ i invenci, diplomant tak prokázal řadu svých inženýrských schopností a proto práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 94228