MASÁR, L. Laboratorní a počítačové modelování difúze nízkomolekulových látek v gelových nosičích. [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2011.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Student Lukáš Masár se ve své diplomové práci věnoval propojení laboratorního studia a počítačové simulace difúzních procesů v gelových systémech. Takto definované zadání práce kladlo na studenta nezvykle vysoké nároky, protože vyžadovalo nejenom osvojení si celé řady praktických experimentálních činností (příprava gelových vzorků, technika měření difúzních koeficientů metodou difúzních cel), ale také proniknutí do práce se softwarovým nástrojem pro řešení parciálních diferenciálních rovnic. Student se tohoto úkolu zhostil velmi dobře, jak v laboratorní, tak i v modelovací části práce splnil zadání v plném rozsahu. Při plnění úkolů student pracoval samostatně, četnost využívání konzultací vedoucího práce sice mohla být vyšší, to ovšem neovlivnilo kvalitu získaných experimentálních výsledků. Za slabinu práce by bylo možné považovat pouze poněkud nižší úroveň grafického zpracování výsledků a místy horší srozumitelnost textu, naopak za největší přínos práce považuji vytvoření funkčního softwarového modelu aparatury pro experimentální stanovení difúzního koeficientu, který bude velmi cenným nástrojem pro další simulace v navazujícím výzkumu této problematiky. Předloženou diplomovou práci proto doporučuji k obhajobě a hodnotím známkou „Velmi dobře (B)“.

Posudek oponenta

Gregorová, Eva

K předkládané práci mám následující připomínky: Především použití symbolů v matematických rovnicích je zcela nekonsistentní a rozměrově nesprávné. Např. na str. 18 je symbol epsilon definován jako poměr dvou koncentrací, rovnice (36), a v tomto významu pak použit v řešení na str. 19, rce. (38)-(41). Hned na str. 20, rce. (43) a (44), je tento symbol použit v souvislosti s tortuozitou, přičemž není jasné, zda autor používá epsilon ve stejném smyslu jako na předchozích stránkách či nikoliv. Později, na str. 40, definuje autor symbol epsilon jako „hmotnostní pórovitost“ a používá ji v rovnici, která není rozměrově správná a je jako taková neakceptovatelná (pokud symbol rogel má rozměr hustoty, tj. [kg/m3], což bohužel ze seznamu symbolů nevyplývá - stejná výtka se týká rozměrové nesprávnosti rovnic (66)-(68) na str. 54). Aby zmatku nebylo málo, používá autor na následujících dvou stránkách (str. 41 a 42) symbol P_n jako „hmotnostní pórovitost gelu“. Celý tento zmatek vyvolá samozřejmě dojem, že autor smíchal dohromady vědeckou symboliku s laxním označením výrobců softwaru. Kromě toho nejsou na str. 20 – a ani nikdy jinde – definovány další nové veličiny, které zde autor zavádí, totiž theta , av , tau f a tau g . V seznamu symbolů na konci práce pak najdeme veličinu tau g (definovanou jako „křivolakost gelu“), která se v textu vůbec neobjevuje, přičemž opět není jasné, zda autor považuje tuto veličinu za shodnou s veličinou tau (bez indexu), kterou definuje na str. 20, rce. (42). Podobná výtka se týká v této rovnici (42) symbolu Fi (velké řecké Phi), který autor na tomto místě definuje jako „volný objem prostředí“ (ten by měl rozměr [m3] !), přičemž ale evidentně má na mysli „relativní volný objem prostředí“, tj. pórovitost (tomu odpovídá pak koneckonců jeho označení fi (malé řecké phi), definováno v seznamu symbolů jako „pórovitost gelu“. Z celé práce mimochodem nevyplývá, co autor rozumí pod pojmem „hmotností pórovitost“, který tak často používá. Při obhajobě by bylo třeba zvláště tento pojem jasně a jednoznačně vysvětlit. Na str.19 a 25 pak chybí části vět. Práce evidentně vznikla s velkým pracovním nasazením, které se musí ocenit – o tom svědčí komplexní přístup, spojující analytické, experimentální a numerické řešení a velký počet výsledků a referencí – ale uvedené nedostatky přece jen snižují vědeckou kvalitu práce.

eVSKP id 33062