HARATEK, J. Výpočet rozložení teplotního pole v elektrickém stroji [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student zpracovával diplomovou práci na téma teplotních výpočtů v elektrických strojích pomocí metody konečných prvků. Provedl několik výpočtů rozložení teplotních polí v asynchronním motoru a porovnal je s naměřenými hodnotami. Celkově tuto problematiku zvládl velmi dobře. Na konzultace docházel pravidelně a velmi pečlivě pracoval s dostupnou literaturou. Student splnil zadání diplomové práce a tedy práci doporučuji k obhajobě.
Předložená diplomová práce má rozsah 65 stran a je rozdělena do 11 kapitol včetně úvodu a závěru. Neformálně lze práci rozdělit do dvou částí – teoretické a praktické. V první části se autor zabývá především chlazením a tepelným výpočtem elektrických strojů a s tím souvisejícími teoretickými poznatky. Druhá část je pak věnována měření, simulacím metod konečných prvků a analytickým výpočtům oteplení malého třífázového asynchronní motoru. V práci se vyskytuje řada překlepů, které lze nalézt i v rovnicích, viz např. (5.4) na str. 19, kde je místo odčítání použito násobení. U obrázku na str. 47 chybí popis. Internetové zdroje nejsou v seznamu použité literatury uvedeny správně. Vztahy (5.16) a (5.17) jsou totožné, i když by měli vyjadřovat něco jiného. Dodatečné ztráty na Obr. 5.3 na str. 21 jsou v legendě k obrázku označeny jako ventilační. Práce je místy značně zmatená. Na str. 45 autor uvádí, že při simulacích metodou konečných prvků uvažoval pouze ztráty ve vinutí statoru a v kleci, ztráty v železe neuvažuje. Při analytickém výpočtu však pracuje i se ztrátami v železe. Při simulacích metodou konečných prvků se autor nezabýval výpočtem proudění, ale vliv ventilátoru simuloval pomocí koeficientu přestupu tepla (na jiném místě práce používá označení emisivita) – viz str. 47. Tento koeficient aplikoval na ty části modelu, o kterých uvádí, že jsou ofukovány ventilátorem. Mezi tyto části řadí i např. klec nakrátko. Řešený motor je však uzavřený a jeho ventilátor ofukuje pouze vnější povrch kostry. Rovněž analytický výpočet je místy zmatený. Viz např. výpočet koeficientů C a D podle (9.23) a (9.24) na str. 50. Oba koeficienty mají stejnou jednotku, i když podle uvedených vztahů by to tak nemělo být. Jednotky jsou tím pádem zmatené také v (9.26). Porovnání výsledků simulací, analytických výpočtů a měření je vzhledem k výše uvedenému sporné. I přes uvedené nedostatky práce splňuje zadání a lze ji doporučit k obhajobě.
eVSKP id 100158