PROKŠOVÁ, L. Přeplňované motory formule 1 [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Svída, David

Úkolem bakalářské práce Lucie Prokšové bylo vytvořit přehled přeplňovaných motorů v závodech formule 1. Bakalářka přistoupila k řešení své práce v počáteční fázi velmi iniciativně s řadou vlastních nápadů, ovšem o to větší zklamání bylo v závěru. Z textu práce není vůbec jisté, zda studentka alespoň částečně porozuměla základům spalovacích motorů. Texty jsou chybně přeložené a po technické stránce mnohdy nedávají smysl. Je škoda, že není nízká kvalita překladu textů vyvážena zvýšeným počtem kvalitních obrázků.

Posudek oponenta

Drápal, Lubomír

Bakalářská práce rešeršního charakteru se zabývá přeplňovanými motory, respektive pohonnými jednotkami, pro vozy specifikace F1. Tato problematika je uvedena nejprve kapitolami o historii formule 1 a o přeplňování spalovacích motorů obecně. Následující část se pak věnuje historii motorů formule 1 s přeplňováním pomocí turbodmychadla, které byly používány od konce 70. a v průběhu 80. let 20. století. Nejrozsáhleji je popisován předpis pro pohonné jednotky sezóny 2014 a vývoj a konstrukční provedení některých z nich. Úspěšné zvládnutí daného tématu kladlo nároky na porozumění konstrukci přeplňovaného spalovacího motoru a na správný výklad informací o nejnovějších pohonných jednotkách. I přes určitou snahu se však nepodařilo tuto látku zpracovat na vysokoškolské úrovni. V textu práce se objevují faktické chyby a zavádějící informace, například na str. 17: „Motor měl původně klikovou hřídel z tenkostěnné litiny,“ nebo „Centrálně mezi ventily se nachází čtyři svíčky o průměru 10 mm.“ Scestné je rovněž tvrzení, že motor BMW M12/13 byl jediným čtyřválcovým motorem s historii F1, byť v kontextu všech nedostatků práce se jedná pouze o detail. Závěrečná práce z technické vysoké školy by též neměla zaměňovat pojmy „obsah“ a „objem“. Kromě toho dokument vykazuje značné množství pravopisných chyb a celková jazyková úroveň se průběžně zhoršuje. Nejhorší oblastí je popis nových konstrukcí pro rok 2014. Toto by měla být stěžejní část práce, ovšem některé formulace v ní obsažené působí jako neupravený strojový překlad. Kupříkladu na str. 30 se píše: „Potenciálně (podle toho, kolik energie MGU-H může sklidit) umožňuje provoz na MGU-K, kdykoli řidič může využít moc na vrcholu výkonu V6.“ Popis pohonné jednotky Renault pro rok 2014 (kapitola 5.4) je jakýmsi podivným přepisem rozhovoru, neboť v odstavci se objevuje věta: „Myslíte si, že v roce 2014 budou mít některé agregáty více efektivní generátor MGU-H než technologie jiných týmů, nebo je to něco, čeho jsou všichni dodavatelé hnacích agregátů schopni se stejným výsledkem?“ Celá kapitola 5 tak vyvolává otázku, zda ji po sobě autorka vůbec četla. V práci též chybí celkový přehled koncepcí pohonných jednotek používaných v předchozí éře přeplňovaných motorů F1. Obrazový doprovod dokumentu by vzhledem k množství dostupných materiálu mohl být zpracován podstatně lépe. Vyvozované závěry jsou velmi subjektivní a vycházejí více z emocí než z faktů. Vinou množství chyb a formulací, jež mnohdy nedávají vůbec smysl, není možné dokument využít ani jako sekundární zdroj pouze předběžných informací o přeplňovaných motorech třídy F1 a z výše uvedených důvodů tedy nelze tuto práci doporučit k obhajobě.

eVSKP id 70869