VÍTEK, R. Automatizované testovací zařízení pro výstupní kontrolu výrobků [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Úkolem studenta bylo navrhnout a zrealizovat periferní zařízení k PC, které umožní testovat výrobky formou výstupní kontroly. Jedná se o téma zadané pro firemní účely. Student měl provést literární a internetový průzkum testovacích zařízení, dále navrhnout koncepci a elektronické obvody testeru. Základním úkolem bylo navrhnout univerzální tester pro širší skupinu výrobků. Nedílnou součástí práce bylo programové vybavení pro provádění automatizovaných testů. V rámci diplomové práce student postupoval podle zadání a na počátku provedl literární průzkum. Dále na základě konzultací se zástupci firmy navrhnul koncepci universálního testeru. Student následně navrhnul elektronické obvody testeru, který je koncipovaný jako periferní zařízení k PC. Na základě návrhu student zrealizoval elektroniku, osadil ji a oživil. Dále student vytvořil programové vybavení pro testování výrobků a tvorbu automatizovaných reportů. V posledním kroku student ověřil funkčnost na několika testech, kde tester skutečně objevil chyby a problémy testovaných výrobků podle předpokladu. Student zpracoval diplomovou práci podle zadání, řešení je na vysoké úrovni a student odvedl velké množství práce. V průběhu řešení student pracoval cílevědomě a samostatně, konzultací vedoucího využíval v přiměřené míře. Představené řešení odpovídá zadání práce a je možné konstatovat, že student splnil všechny body zadání. Vzhledem k odvedené práci je jednoznačné, že student prokázal inženýrské schopnosti a jeho práci doporučuji k obhajobě.
Zadání diplomové práce studenta pana Radima Vítka je formulováno dosti obecně, což někdy může náročnost práce zvýšit, někdy naopak zvýšit. Pan Vítek pojal zadání jako zařízení na testování elektronických zařízení, resp. jejich specifikovaných funkcí, pro které musí mít tester vytvořenu a zabudovánu aplikačně specifickou kartu. V první kapitole je provedena rešerše nejpoužívanějších metod testování elektronických zařízení. Výhody a nevýhody těchto metod implikují požadavky autora na koncepci testeru dle jeho představ, kde dominuje jednoduchost a univerzálnost. Vlastní práci lze rozdělit do 4 částí: (i) Celková koncepce, (ii) návrh a realizace HW, (iii) řešení a implementace SW a (iv) ověření funkčnosti. Než přikročím k hodnocení splnění cílů těchto částí, musím konstatovat, že student při psaní své práce opomíjel logické souvislosti jednotlivých částí, což čtenáře nutí k neustálému listování a hledání návazností. S předchozí výtkou souvisí i velmi malá pozornost věnovaná celkové koncepci. Koncepcí zde můžu označit pouze výchozí požadavky na tester (krátká 2. kapitola) a pak už jen rozptýlené odstavce, které čtenář nachází v kapitolách pojednávajících o HW a SW. Velmi zdařile pan Vítek zpracoval část návrhu a realizace HW. Prokázal dobrou orientaci v portfoliu mikroprocesorů, návrhů převodníků a komunikačních obvodů. I celková koncepce, která se teprve v této části ukazuje, se mi jeví jako velmi dobrá. Dialog mezi testerem a testovacím zařízením je navržen prostřednictvím karet, které jsou specifické pro každé testovací zařízení a nejsou předmětem této DP. Tento dialog nicméně probíhá jako výměna dat, do které podle potřeby vstupuje i operátor. Jako SW prostředek pro tento dialog diplomant zvolil programovací jazyky XML a Python. Pokládám to za velmi dobrý nápad z hlediska univerzálnosti, jednoduchosti a transparentnosti SW řešení. SW byl úspěšně implementován a doplněn grafickým prostředím, pro pohodlné ovládání testeru. Poslední bod, který diplomantovi ukládá ověření funkčnosti testeru, byl proveden poměrně jednoduchým a pro někoho snad nepřesvědčivým způsobem, a sice přípravkem, který pouze propojuje vstupy a výstupy. Pro komplexnější ověření funkčnosti by bylo zapotřebí konkrétní testované zařízení a k němu, podle požadavků na test, speciálně vyrobenou kartu. Nicméně i na jednoduchém testu byly prokázány všechny požadované funkce, což je průběh podle testovacího předpisu, vstup operátora do testu, odhalení úmyslně zavedených chyb a vydání reportu o testu. Textové zpracování diplomové práce je výrazně slabší než to technické. Obrázky a výpisy programů nejsou v textu popisovány, čtenář je nucen souvislosti obrázku a textu hledat sám. Např. Obr. 3.6 – Převod USB na UART. Kde je výstup UART? Obr. 3.9 se zjevně týká textu, který je až na následující stránce, Obr. 4.1 je přehledný a snad i dává smysl, ale jeho popis je natolik matoucí, že mu ten smysl odebírá. Nechci uvádět výčet dalších nepřesností, ale je jich dost. Znalosti studenta v řešené problematice se jeví jako velmi dobré. Proměnil je v zařízení, které je koncepčně, návrhově i konstrukčně zpracováno na výbornou. Neubírá tomu ani fakt, že mikroprocesorové obvody se používají jako kity s návody od výrobce. Práci lze pokládat plně za původní dílo studenta. Mohu konstatovat, že student splnil zadání v plném rozsahu. Výborné technické hodnocení si diplomant pokazil formálním zpracováním práce. Přiložená práce svědčí o inženýrských schopnostech studenta.
eVSKP id 119255