ČÁBELKOVÁ NAHORNIAKOVÁ, M. Organická soudobá architektura a bydlení [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2012.
viz níže
Oponentní posudek dizertační práce Ing. arch. Marcely Čábelkové — Nahomiakové Organická soudobá architektura a Bydlení Školitel: Doc. Ing. Arch. Naděžda Menšíková Dizertační práce o mírně nadstandardním rozsahu 122 stran vč. Úvodních formalit, seznamů vlastních publikací autorky (mohly by být uvedeny i autorčiny projekty, příp. realizace), použité literatury a grafiky — je věnována ojedinělému fenoménu spojení organické architektury a bydlení. Téma oponenta do té míry zaujalo, že si dovoluje určité širší poznámky, které nejsou kritikou, ale doplněním inspirativní práce. Téma je ojedinělé proto, že organické stavby pro bydlení jsou téměř vždy individualistické solitéry — ostatně tak jako většina významných organických staveb nebytových. Hromadná a zvláště sociální bytovka si s velkou pravděpodobností podrží velmi racionální neofunkcionalistický charakter — byť s e tam mohou objevit živé barvy nebo organický detail. Hromadné bydlení sjednou výjimkou a pro organický urbanizmus a architekturu charakteristickou, zvláštní, ale rozsáhlou výjimkou: slumy. Pokud je nebudeme směšovat s tzv. dělnickými koloniemi — přece jen poněkud organizovanými — pak slumy, zvláště na svazích okolo měst třetího světa jsou příkladem biologicky rostlých, téměř přírodních améb. Protože slumy vznikají a rostou, živelně získávají výraznou logiku v urbanistické struktuře i detailu domu — chatrče. Nejsou to jen na foto v dizertaci uvedené ostrůvky. Hlavní město Nigerie Lagos vzrostlo z 2 milionů v r. 1978 na dnešních 20 — většinou koberci slumů, které jsou pokračovateli rákosových, hlínou olepených vesnických domů. Představují jakousi pionýrskou plíseň, která se bude na vhodných místech likvidovat pro „kamennou“ výstavbu mnohopodlažních bytových domů. Ale ještě jeden významný vývojový faktor podtrhuje logické postavení organiky. Je charakteristický pro naši pro naši dynamickou žido — řecko — křesťanskou - severoatlantickou kulturu. Nejen její architektura, ale i ostatní obory se v různých historických podmínkách Evropy a Středomoří vyvíjí vždy od jednoduchých počátečních, ba primitivních „čistých“ forem přes klasickou harmonickou vyváženost až po bujaré až nabubřelé formy. Ty zase další osvobozující éra očistí, tak aby se vyvinula během staletí, ale stále rychleji k bujarosti do jisté míry dekadentní. Tak se vyvinula řecko — římská architektura od Mykén přes Parthenon až k efezskému a císařskému baroku oblých forem, aby se po pádu Říma zrodily skromné ranně křesťanské kostelíky a pokračovaly románskými bazilikami a před gotické katedrály až po manýristickou bezvýchodnost např. pozdní gotikou deformovaných fiál portálu brněnské Staré radnice. Ale to už uťaly noblesně jednoduché stavby italské renesance, která s plynule rozvinula v dynamické baroko a rozplynula v manýrizmus rokoka.(Z období našeho dynamického baroka máme dosti četné příklady nejen monumentálních, zámeckých, staveb pro bydlení, ale i kouzelného selského baroka, hlásícího se k organice alespoň dekorem ) Následující očistný bílý klasicismus nevydrží ani 50 let, aby blouznivě pokračoval historickými slohy po organiku secese. Pak proroci očisty bílými bednami, osvědčeně dlouho působícími nejen v Alžíru, započali jednotný mezinárodní sloh, který se zdál být jako řešení dlouhodobé. Plejáda organiky, kterou autorka jmenuje, tuto jednotu narušila brzy. Doprovázena dekonstruktivizmen, hi-tech spěje k další barokizaci, která se v bohatých regionech rozpadne v další organické rokoko. Tak se mohou bílí minimalisté domnívat, že zahajují novou éru architektury. Omyl — spolu s ostatními formami představují současný — demokratickou pluralitou zmítaný svět mnoha spasitelských názorů. Ten velký očistný proces čeká teprve autorčiny děti ne.li vnoučata. Přijde s nějakým velkým otřesem — pád říše římské, objevení Amerik, americká a francouzská revoluce, I. a II. světová válka. Aktuálnost tématu je nesporná. Ne tak jako módní a prakticistní brownfields, regenerace panelových sídlišť nebo pěší zóny, ale do velké míry vědecky obecně zaměřená. Věda o architektuře je vědou aplikovanou na konkrétní jevy a autorčiny aplikace a paralely z vývoje organické architektury jsou téměř komplexní, spolu s kritickým hodnocením. Zvláště přínosným se jeví přehled světové zvláště středoevropské organické architektury, který přesvědčivě dokládá bohatost jejich regionálních i globálních forem Metodicky je práce členěna logicky, přehledně a na velmi dobré úrovni. Od obecných pojmů přes historický vývoj po soudobé tendence a nové vývojové trendy práce přechází ke konkrétním stavbám a jejich autorům. V historické části jsou sice zmiňovány organické jevy příslušných slohových období, ale bez výše oponentem uvedené vývojové periodicity. Dominantou práce jsou kap. 5. a 6., které postihují velmi širokou tématiku — nejen organických obytných staveb. I v této práci se musí objevit úlitba módní ikoně současnosti: udržitelnosti. Samozřejmě, že nejen organika usiluje o energetické úspory a kult obnovitelné slámy a hlíny není jejím monopolem. Suske se tvarového začleněni do organiky vyhýbá, ale velmi správně uvádí autorka P. Jesberga, který bohatý rejstřík OA významně rozšiřuje. Obzvláště skloňovaná idea začlenění domu do krajiny, žel platí jen pro individualistické solitéry na samotě u lesa. Ta většina domů bude v sousedství běžné „kaše“, ale běda, když ji budeme proklínat. Jak jinak chceme uspokojit oprávněnou poptávku po bydlení v rodinném domě. Tak jako se již alespoň částečně polidštily „králíkárny“ panelových sídlišť, získají i satelity za 20 až 40 let svoji duši — stejně jako rodinné čtvrti starší. Naopak by v té jednotvárnosti běžných domů mohl organický dům přinést solitérní oživení — pokud by ho stavební úřad v rámci regulativů povolil. Anketa názorů autorů organických domů, která je následně statisticky zpracována je významným přínosem. Závěrečná exkurze po organice ve světě prokazuje, že se jedná převážně o exkluzivní individualistické solitéry. Línkova a Matušíkova bytovka jsou výjimkou. Cíle dizertace jsou formulovány jednak v zadání, dále v abstraktu a konečně na str. 111. Až na ne zcela jasné kontakty a spolupráci se školou architektury v Košicích — jmenovitě prof. Peterem Pasztorem je možno konstatovat, že vytyčených cílů bylo dosaženo Práce přináší řadu svébytných výsledků. Definice soudobých tendencí OA a bydlení by mohla být diskutována se zainteresovanými teoretiky architektury, ale zvláště anketa poznatků obyvatel a autorů organických obytných domů je původní a spolu s ostatními zasluhuje další publikováni. Již dosavadní vydané publikace jsou přínosné a po zhodnocení dizertace autorka bude jistě pokračovat. Pro vědní obor architektura přináší dizertace řadu dílčích přínosů. V uvedeném početném seznamu literatury oponent nenalézá ekvivalent této práce. Pro praxi je přínosnou inspirací. Dokládá zájem O tuto zvláštní větev architektury u významných architektů, kteří ji volí pro ozvláštnění stereotypního stavebního prostředí. Formální úprava dizertace je na velmi dobré úrovni. Dobře čitelné písmo, přehledné členění, výrazná grafika a ilustrativní — byť někdy příliš malé — fotografie, ale hlavně přehledné grafické vyjádření ankety autorů příslušných vzorových domů, dokládá kvalitu i po formální stránce. Oponent téměř nevyjádřil závažnější kritickou připomínku — jen doplnil ideje autorky s níž se těší na diskusi — na úspěšné obhajobě, ke které práci plně doporučuje. V Brně v březnu 2012. Prof. Ing. Arch. Mojmír Kyselka CSc
viz níže
viz níže
eVSKP id 27960