PEJCHAL, L. Akviziční jednotka pro zabezpečovací techniku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Student se ve své práci zabývá návrhem jednoduchých univerzálních zabezpečovacích ústředen, které dle zadání spolu komunikují a jsou napájeny pomocí ethernetu. Práce byla pojata jako návrh dvou samostatných ústředen, z nichž jedna slouží pro zabezpečení venkovních prostorů, proto pouze zpracovává signály ze senzorů a obsluhuje připojený alarm, resp. jiná zařízení připojená k výstupům. Druhá „vnitřní“ jednotka umožňuje navíc deaktivaci pomocí maticové klávesnice a zobrazení některých parametrů na display. Jednotky jsou tvořeny totožnou základní deskou a změna mezi „vnitřní“ a „vnější“ se provádí pouze připojením modulů zobrazovače a klávesnice. Nastavování parametrů jednotek a deaktivaci alarmu je možno provádět pomocí vytvořeného software do PC, který umí také vyhledávat tyto jednotky (jejich IP adresy) v okolí, což uživateli usnadňuje práci, zejména pokud by bylo jednotek připojeno více. Nad rámec zadání a pro lepší funkčnost v případě narušení student doplnil jednotky o možnost zálohování baterií, která je automaticky dobíjena. Práce obsahuje několik překlepů a prohřešků po formální stránce, ale i přesto je na celkově dobré úrovni. Elektronická verze má zřejmě vlivem převodu na rozdíl od tištěné formy černé stíny ve stavových diagramech, které bohužel znesnadňují jejich čtení zakrytím textu u některých signálů. Obrázek 1.2 je zřejmě chybně překreslen, jelikož všechny tři stavy (vyvážený, sabotáž, aktivace) jsou totožné. Některá schémata a osazovací výkresy nemají čitelné hodnoty nebo čísla součástek (např. A.5, B.1).
Student měl za úkol navrhnout a vyrobit ústřednu pro zabezpečovací systém komunikující a napájenou přes rozhraní Ethernet vybavenou dvojitě vyváženými vstupy. Po obsahové stránce je práce hodnotná, postupně popisuje používané senzory, způsob jejich připojení k zabezpečovací ústředně a zabezpečení proti vniknutí do samotné ústředny. Následně je část věnovaná komunikaci a standardům. Zde je nevhodně, bez uvedení do kontextu, vložena kapitola Ethernet, která končí již u linkové vrstvy. Na dalších jednadvaceti stranách se student věnuje samotnému návrhu. Po formální stránce trpí práce řadou nedostatků. Především doslovně použité pasáže z [12] na stranách 6 až 8 nejsou uvedeny jako citace uvozovkami. Stejně tak i na stranách 15 až 17, kde je navíc skutečný zdroj [2] uveden jako [3]. Předsazení odstavců ani zarovnání obrázků není jednotné. Obrázky 1.1 a 1.2 mají stejný popis, jsou nepřesné a obsahují překlepy. Vývojový diagram 3.1 neodpovídá UML standardu a v 3.2 je chybná časová souslednost. Příloha neobsahuje nezbytné soubory ovladače StellarisWare ke kompilaci zdrojového kódu řídících obvodů. Po technické stránce je studentem předkládané řešení zdařilé. Celá práce vyžadovala široké spektrum znalostí a vyřešení řady inženýrských problémů. Student si poradil nejen s vývojem zařízení, komunikací s osobním počítačem a externí ústřednou, vývojem kódu pro řídící obvody ale i s vytvořením uživatelské aplikace ke správě a deaktivaci systému. Dále oceňuji studentův přístup při použití vlastního skládání rámců místo použití existujícího řešení. Z předkládané práce je patrné, že diplomant, až na drobnosti kolem zálohovaného napájení a ztrátovosti UDP paketů, všechny úkoly zrádně vyřešil a zadání splnil.
eVSKP id 52355