GURYČOVÁ, H. Syntetické vonné látky ve vodním ekosystému [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2009.

Posudek vedoucího

Vávrová, Milada

Předložená diplomová práce byla zaměřena na řešení problematiky přítomnosti syntetických vonných látek ve vodním ekosystému. Práce je sepsána na 89 stranách textu, je standardně členěna a při jejím sepisování použila autorka diplomové práce celkem 64 literárních pramenů, které v seznamu prací správně citovala. Práce je sepsána bez překlepů a je doložena řadou přehledných tabulek, grafů a obrázků, včetně obrázků a lokalizace odběrových míst. Řada obrázků tvoří přílohy této diplomové práce. V teoretické části jsou podrobně charakterizovány vonné látky, a to přírodní a syntetické, včetně charakterizace jednotlivých skupin syntetických musk sloučenin. Pozornost je věnována také produkci syntetických musk sloučenin a možnostem jejich vstupu do složek životního prostředí. V další části této kapitoly jsou charakterizovány jednotlivé skupiny syntetických musk sloučenin, včetně jejich hlavních zástupců, fyzikálně chemických a environmentálních vlastností a jejich výskytu v ŽP. V této souvislosti je zde také posuzována možnost metabolizace sledovaných analytů, bioakumulace a toxicita musk sloučenin. Poslední kapitola teoretické částí popisuje možnosti analytického stanovení musk sloučenin, včetně odběru vzorků, jejich transport a uchovávání, preanalytickou úpravu vzorků zahrnující izolaci analytu z matrice pomocí metody SPME, kde je podrobně popsán postup této metody, včetně výběru vhodných vláken. Dále následuje přehled rozhodčích metod umožňujících identifikaci a kvantifikaci analytu izolovaného z dané matrice. V experimentální části práce jsou uvedeny použité přístroje a zařízení včetně software, dále chemikálie a zejména standardy sledovaných analytů, které byly využity pro optimalizaci příslušné metody. V další části jsou uvedeny pracovní postupy zahrnující přípravu roztoků a standardů a jejich využití při kalibraci; v práci je rovněž uvedena matriční kalibrace pro tuto metodu. V závěru této části je uvedena optimalizace SPME. Pro vlastní stanovení musk sloučenin, tj. pro identifikaci a kvantifikaci analytů byla použita metoda GC/MS. V další části jsou popisovány pracovní postupy pro tuto rozhodčí metodu. V kapitole výsledky a diskuse jsou zhodnoceny jednotlivé kroky použité při optimalizaci metod SPME a identifikaci a kvantifikaci pomocí GC/MS. Pro výpočet koncentrací byly na základě experimentálních dat sestrojeny kalibrační křivky a byl proveden výpočet LOD a LOQ. Závěr práce tvoří prezentace výsledků získaných při analýze reálných vzorků odpadních vod, včetně posouzení koncentrací. Na závěr byly konfrontovány výsledky získané na dvou ČOV a tyto údaje byly porovnány s hodnotami publikovanými v Evropě. Na základě provedených experimentů, diskuse a zhodnocení výsledků byly vysloveny závěry svědčící o zvládnutí a pochopení řešené problematiky. Autorka se v literární části nevyhnula některým pochybením plynoucím z chyb v příslušném literatuře; správnost tvrzení nebyla ověřena použitím více literárních zdrojů. Toto pochybení však nesnižuje vysokou odbornou úroveň předložené práce. Získané zkušenosti může diplomantka dále uplatnit v doktorském studijním programu. Na základě přístupu diplomantky k zadaných úkolům a vzhledem k její samostatnosti při experimentální práci a při vlastním sepisování diplomové práce ji hodnotím známkou "výborně".

Posudek oponenta

Čáslavský, Josef

Diplomová práce je zaměřena na problematiku sledování výskytu 3 nejvýznamnějších syntetických vonných látek - tonalidu, musk xylenu a musk ketonu - na přítoku a odtoku čistírny odpadních vod na VFU Brno a městské ČOV Brno - Modřice. Práce v rozsahu 89 stran je strukturována standardním způsobem - po stručné stati Úvod následuje kapitola Teoretická část, ve které jsou přehledně zpracovány informace o využívání vonných látek od dávnověku po současnost, dále je podán přehled nejvýznamnějších zástupců studované skupiny látek včetně jejich fyzikálně-chemických vlastností a výskytu v jednotlivých složkách životního prostředí. V závěru Teoretické části jsou diskutovány metody vhodné pro analýzu sledovaných látek. V Experimentální části jsou uvedeny postupy použité diplomantkou a v části Výsledky a diskuse jsou shrnuty a diskutovány získané výsledky. Práce je doplněna seznamem použitých zdrojů se 64 položkami, povětšinou se jedná o zahraniční odborné časopisy a monografie, v malé míře jsou citovány internetové zdroje. Jako celek je práce zpracována pečlivě (až na několik překlepů) a úhledně, ani k jazykové a stylistické stránce nemám výhrad. Z pohledu věcné správnosti a úplnosti mám k teoretické části následující připomínky a komentáře: 1. Str. 30: Autorka tvrdí, že látky snadno rozpustné v tucích mají KOW > 4; podle mého názoru by tady měl být log KOW. 2. Str. 38 - termín "vzorkování z prostoru headspace" je anglismus, česky lze použít například vyjádření "vzorkování rovnovážné plynné fáze". 3. Str. 44 - mechanismus chromatografické separace autorkou vysvětlený jako "opakované ustavení rovnovážného poměru koncentrace analytu mezi stacionární a mobilní fází" je kloudismus vhodný nanejvýš pro středoškoláka. Vysokoškolák by měl vědět, že chromatografie je proces kontinuální a dynamický, bez šance na ustavení rovnováhy. 4. Str. 45 - u regulátorů tlaku a průtoku je popsán pouze mod konstantního průtoku nosného plynu, další možnosti jsou opominuty. 5. Str. 45 - v popisu injektoru lze nalézt rovněž dost nepřesností a kloudismů. Injektor jako takový nepředstavuje vstup (=proces), ale místo vstupu analyzované látky do chromatografického systému. Dělič toku nosného plynu je součástí injektoru, neřadí se mezi injektor a kolonu, neboť ta je zavedena přímo do injektoru. Neříká se splitovací poměr, ale dělící poměr. Termín "bez splitu" je opět anglismus, v češtině používáme výraz "bezděličový". Tvrzení, že bezděličový nástřik se používá pro analýzu směsí látek se širokým rozmezím bodů varu, není zcela přesné; v tomto případě lze úspěšně použít i nástřik děličový, ale nejvhodnější je nástřik přímo na kolonu (on-column), o němž se ale autorka vůbec nezmiňuje. V popisu náplňové kolony se uvádí, že delší kolony jsou svinuty - co kratší? Ty jsou ponechány rovné? Stran délky kapilárních kolon - používají se i kratší kolony než je autorkou uváděná spodní hraníce 15 metrů. Maximální vnitřní průměr kapilárních kolon dnes používaných není 700, ale 530 µm. Silikagel jako nosič stacionární fáze se vůbec nevyužívá. Zařazení kapaliny a tuhé látky mezi teplonosná média přivádějící teplo ke kolonám v plynové chromatografii je nesmysl, používá se výhradně vzduch. Poslední věta na str. 45 ohledně možnosti změny teploty postrádá jakýkoliv smysl. 6. Str. 46 - Atomy a molekuly v analyzovaném vzorku se nepřevádějí na ionizovanou plynnou fázi, ale ionizují se. 7. Str. 47 - pouze v některých iontových zdrojích dochází k fragmentaci. Termín "Ionizace proudem elektronů" je nesprávný, tato technika se označuje jako "elektronová ionizace". Pravděpodobnost ionizace nedosahuje maxima při energii ionizujících elektronů 70 eV, v této oblasti je ustálený stav. Přebytek energie je v tomto případě dán rozdílem mezi ionizačním potenciálem analyzovaných látek a energií ionizujících elektronů. 8. Str. 48: V přehledu typů hmotnostně spektrometrických analyzátorů chybí elektrostatický analyzátor, lineární iontová past a orbitrap (ten bych prominul). TOF je zkratka používaná pro analyzátor doby letu, též označovaný jako průletový analyzátor. Ve spojení s GC se kromě autorkou zmíněného kvadrupolu a průletového analyzátoru využívá též sférická iontová past, a to v míře významné. V kvadrupolu ionty neoscilují ve směru tyčí, ale kolmo na něj. Tvrzení, že pouze ionty o určitém měrném náboji se vyhnou kolizi, je poměrně elementaristické (co třeba použít termínu "stabilní trajektorie"). Nadto nemusí být pravdivé, kvadrupol dokáže propustit i všechny ionty, záleží na nastavení. Co je to "lineární časový rozvoj"? Tvrzení o rychlosti produkce celého spektra v řádu milisekund není zcela správné. Rovněž nechápu, jak schopnost práce kvadrupolu při vyšších tlacích ovlivňuje jeho vhodnost pro spojení s počítačem. K průletovému analyzátoru - kde vzala autorka údaj o délce letové trubice 1 m? Může být, ale v žádném případě není pravidlem. Je zde opominut reflektron. Výčet metod detekce iontů je opět kloudistický, pouze dva z pěti uvedených principů se dnes prakticky využívají. Variantu, která byla použita v GC/MS systému obsluhovaném diplomantkou v rámci vypracování diplomové práce, však zde postrádám. 9. Str. 49: Pojem "fragmentometrický mód" oficiální hmotnostně spektrometrická terminologie nezná. Jednodušší variantou MRM je SRM (Single Reaction Monitoring). 10. Str. 50: "Chromatografický vstup" mezi kolonou a iontovým zdrojem v tandemu GC/MS jsem v životě neviděl. 11. Str. 51 - chybně uvedené rozměry kolony. 12. Str. 55: Opět nesprávná hmotnostně-spektrometrická terminologie "elektroionizace", "analyzátor ionizovaných částic". Injektor nebyl splitless, nýbrž vzorek byl nastřikován bezděličově. Závěrem konstatuji, že diplomantka splnila zadání diplomové práce v požadovaném rozsahu. Proto předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a s přihlédnutím k mým výše uvedeným připomínkám hodnotím stupněm velmi dobře (B).

eVSKP id 16440