ČERMÁKOVÁ, A. Elektrostimulační metoda prodloužení života kardiomyocytů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Studentka měla za úkol relizovat experiment s cílem prodloužit životnost izolovaných kardiomyocytů stimulací během inkubace. Při řešení se opírala na dostupnou vědeckou literaturu ve formě dvou rozsáhlých článků. Pro stimulaci a inkubaci navrhla vlastní řešení, které realizovala z dostupných komponent na UBMI. Studentka pracovala na projektu průběžně, věnovala se přípravě experimentů a konzultacím. Celé pololetí prováděla pravidelné měření. V kapitole č. 8 prezentuje výsledky délky života kardiomyocytů bez a při stimulaci a s vlivem teploty při stimulaci. Z výsledků je patrné ověření zkoumané metody. Práce je po obsahové i formální stránkce na dobré úrovni. U práce by se dalo předpokládat, že bude vyvinuto automatizované počítání buněk a vyhodnocení viability z nasnímaných obrazů, je ale potřeba vzít v úvahu zejména experimentální náročnost a také omezené prostředky pro akvizici velkého kvanta kvalitních obrazů s fluorescencí zkoumaných buněk.
Studentka se ve své práci zabývala návrhem elektrostimulačního systému pro prodloužení života kardiomyocytů. V teoretickém úvodu podrobně popsala základy elektrofyziologie vzrušivých buněk a principy elektrostimulační metody. V praktické části postrádám podrobnější popis použitého zařízení (např. parametry mikroskopu, měřicí karty). Přestože autorka uvádí, že impulsy s opačnou polaritou jsou vhodnější než impulsy stejné polarity, pouze v jednom z uskutečněných experimentů byla použita stimulace vhodnějšími impulsy, což není zřejmě dostačující pro následné vyhodnocení a porovnání. V této části se vyskytují nejasnosti při formulacích (např. jako jednou z příčin špatné kvality pořízených obrázků uvádí "nedostatečný filtr"). Z obrázků 16 a 17 je vidět, že po nabarvení fluoreskují jak živé tak mrtvé buňky. Možným řešením by mohla být změna experimentálního protokolu (např. změna doby barvení a opláchnutí) nebo koncentrace použitých roztoků. Proto by bylo vhodné sledovat změny viability buněk v průběhu celého experimentu. Pro automatickou detekci živých buněk autorka používá excentricitu buněk vypočtenou z pořízených fluorescenčních snímků. Považuji za zbytečné nabarvení buněk barvivem v experimentální části a realizaci funkcí pro automatickou detekci v Matlabu, a to vzhledem k tomu, že a) daný parametr by mohl být úspěšně odvozen z obyčejných snímků a b) podle popisu výsledků předpokládám, že autorka pro hodnocení používala ruční počítání buněk. Po formální stránce je práce na průměrné úrovní s některými nedostatky (špatná kvalita některých obrázků, chybějící odkazy na některé obrázky, neúplný popis matematických vzorců, špatné seřazení položek v seznamu literatury, nedodržení citační normy). Dosažené výsledky jsou velice zajímavé a zadání je, i přes výše popsané nedostatky, splněné. Hodnotím práci stupněm D/65b.
eVSKP id 51806