ZAMAZAL, P. Hybridní algoritmy v optimalizaci [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2018.

Posudek vedoucího

Popela, Pavel

Autor v hodnocené bakalářské práci splnil požadavky a cíle zadání. Postup řešení zkoumané problematiky hybridních algoritmů včetně adekvátnosti použitých metod považuji za odpovídající, jenže výsledný rozsah prezentace tématu autorem nevystihuje veškeré úsilí a čas, které v přípravné fázi zejména studiu podkladů a vývoji programového kódu věnoval. Vlastní přínos a originalita autora spočívá zejména v promyšlení struktury hybridního algoritmu a zejména jeho původní implementaci v jazyce Python. Zde jednoznačně prokazuje velmi dobrou orientaci v optimalizaci a programování, kterou zčásti promítá do textu práce. Schopnost interpretovat dosažené výsledky a vyvozovat z nich závěry autor prokázal spíše ve střídmém rozsahu. Výsledky svých testovacích výpočtů měl prezentovat pro více variantních zadání a rovněž měl své zajímavé zkušenosti získané při dlouhodobějších výpočetních experimentech a při zkoumání nastavení algoritmů prezentovat podrobněji a konkrétněji. Další využitelnost výsledků práce považuji za dobrou, zejména v návaznosti na logistické úlohy na jejichž řešení se členové ústavu matematiky podílejí jak ve spolupráci s jinými ústavy FSI, tak na mezinárodní úrovni ve spolupráci s univerzitou v Molde. Uspořádání práce je logické, autor čtenáře postupně provádí tématem gradujícím způsobem. Autor ale ke své škodě ve svém textu nedokázal zdokumentovat množství jím vykonané práce. Tento dojem navíc zesiluje formální členění textu, který je často rozbit do příliš krátkých číslovaných nebo nadepsaných odstavců, přitom se na řadě míst nabízelo doplnit získané vlastní poznatky. Grafická i stylistická úprava a pravopis jsou na odpovídající úrovni, některé typografické prohřešky ale mohly být odstraněny při pozornějším čtení. Práce s literaturou včetně citací je na dobré úrovni, přehledové části mohly být pojaty podrobněji. Autor při zpracování tématu pracoval značně samostatně. Oceňuji, že sám postupně vyřešil všechny implementační problémy, na které zejména při tvorbě vlastního software narazil. Samostatnost studenta se ale nakonec negativně projevila při zdokumentování jím zpracovaného tématu v bakalářské práci. Zřejmě příliš zaujat a pohlcen programátorskými experimenty s kódem, který chtěl co nejvíce vyladit (viz např. iniciativní pozdější zařazení síťové simplexové metody jako řešícího kódu místo tradiční implementace simplexové metody, které sice oceňuji, ale s ohledem na s tím spojený spotřebovaný a později chybějící čas se to adekvátně nepromítlo do výsledného textu) si na vlastní finalizaci textu ponechal příliš málo času a je to na předložené práci bohužel poznat tak, jak je zmiňováno dříve. Práci přes výše uvedené kritické postřehy doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Hrabec, Pavel

Předložená bakalářská práce má 32 stran a je rozdělena do 4 hlavních kapitol. V prvních kapitole je rychle shrnuta teorie lineárního programování, ve druhé kapitole je přehled vybraných genetických algoritmů, ve třetí kapitole autor popsal dopravní problém a jeho řešení pomocí simplexové metody. Těžištěm práce je pak poslední kapitola kde autor popisuje použitý hybridní algoritmus a jeho implementaci do Pythonu na modifikovaném dopravním problému. Práce trpí menším množstvím typografických nedostatků, největším prohřeškem tohoto typu je přetečená tabulka 5.3. V celé práci autor „žongluje“ s definicí optima. Definice 2.1. uvádí minimalizační problém, jako standartní tvar optimalizační úlohy, ale na téže straně autor definuje optimální řešení jako maximum, v čemž plynule pokračuje až do oddílu formulace síťové úlohy, kde zase minimalizuje. V předložené práci se vyskytují věty, které bych v textu matematika, bez dalšího komentáře nebo alespoň citace, nečekal, např.: „Tento typ mutace je celkem slabý a ovlivňuje průběh algoritmu relativně málo.“ Příklad síťové úlohy „dle obrázku 4.1“ obrázku neodpovídá, výsledné řešení však ano. Obrázkům grafů sítí v práci by prospělo, kdyby autor dodržoval popsanou konvenci negativních hodnot cílových uzlů. Takhle to vypadá, že úloha má pouze triviální řešení. V části 5.4.1. Testování programu autor tvrdí, že při výpočtech měnil parametry testovací sítě, ale výsledky tohoto snažení v práci neuvádí. Hybridní algoritmus je pravděpodobně testován pouze na jedné úloze s jedním ohodnocením, které je navíc uvedeno pouze v příloze. Autor výsledky porovnává s hodnotou 1705, kterou získal opakovaným spuštěním jeho algoritmu. Vzhledem k rozsahu testovací úlohy by však bylo vhodnější použít úplnou enumeraci pro přípustná řešení, a tedy mít jistotu dosažení optima. Pro heuristickou část hybridního algoritmu se pak autor snaží, na jeho testovací úloze, najít optimální nastavení parametrů. Z prezentovaných výsledků však není zjevná metodika testování. Autor sice uvádí tabulky průměrných hodnot výsledků při změnách různých parametrů, není však jasné, jaká data průměroval. Ve výsledcích v příloze se není možné bez dalších informací zorientovat. U výpočetních časů není uveden hardware počítače, tedy časy nejsou porovnatelné s případnými dalšími numerickými experimenty. Závěr je zbytečně stručný a význam v něm obsažené věty: „Pro daný problém jsou vymyšlena data k testování algoritmu.“ Působí dojmem, že si autor „vymyslel“ zadání, pro které jeho algoritmus funguje a pro jiné úlohy postup nelze použít. Práce jako celek působí nedokončeným dojmem nebo trpí nedostatečnou spoluprací se školitelem. Práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 109449