VÍDENKA, R. Některé otázky předcertifikačních testů EMC [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2010.
Pan Ing. Rostislav Vídenka nastoupil k doktorskému studiu v oboru "Elektronika a sdělovací technika" na Ústavu radioelektroniky, FEKT, VUT v Brně 1. 9. 2006 k prof. Svačinovi. Po třech letech studia pod jeho vedením podal svoji disertační práci k obhajobě v řádném termínu. Několik málo dní před odevzdáním práce jsem byl panu Ing. Vídenkovi přidělen jako školitel místo zesnulého prof. Svačiny. V této fázi již měl Ing. Vídenka disertační práci připravenou k odevzdání, dle připomínek svého původního školitele. Ve svém výzkumu se doktorand věnoval aplikaci předcertifikačních testů EMC především po praktické stránce jejich použitelnosti a aplikace. Takto široké téma bylo postupně zúženo na kmitočtový rozsah od 30 MHz do 1 GHz, a následně pak na ověření některých principů použitelných při předcertifikačních testech. Své výsledky průběžně konfrontoval s daty naměřenými v certifikovaných zkušebnách a oznámených subjektech. Svoji odbornou kvalitu pak prokázal Ing. Vídenka publikováním příspěvků na mezinárodních konferencích, příspěvkem do časopisu Radioengineering, který je připraven k vydání v čísle 1/2010 a také účastí na stáži na testovacím polygonu firmy Škoda-Auto, kde se účastnil EMC testů osobních automobilů. Při svém působení na UREL se Ing. Vídenka zapojil také do výukového procesu, kde vedl cvičení v předmětu Vysokofrekvenční a mikrovlnná technika. Vedl také několik bakalářských a diplomových prací. Poslední rok svého studia vedl jako řešitel projekt FRVŠ, který tématicky spadá do oblasti disertace. Jsem přesvědčen, že Ing. Rostislav Vídenka má velmi dobré předpoklady pro samostatnou zejména pak prakticky zaměřenou vědeckou práci. I přesto, že má práce po formální stránce několik nedostatků, svědčí o dobrém praktickém pohledu na nové poznatky a aspekty navrhované Ing. Vídenkou. Proto doporučuji, aby mu byl po úspěšné obhajobě předložené disertační práce udělen akademický titul Ph.D.
Posudek pouze v písemné podobě, založen ve spise doktoranda na vědeckém oddělení FEKT VUT v Brně.
Posudek na disertační práci: "Některé otázky předcertifikačních testů EMC" ing. Rostislava Vídenky Námět práce Elektromagnetická kompatibilita se zaměřením na problematiku předcertifikačních testů jako téma disertační práce je bezesporu aktuální a potřebné s využitím pro praxi. Sama elektromagnetická kompatibilita není vlastně samostatným oborem či mezioborem, ale z jednotlivých oborů vybírá určité komponenty, které pak vkládá do výsledné mozaiky završené testováním. Jedná se například o problematiku modelování elektromagnetických polí, modelování obvodových struktur, problematiku signálů, měření i generaci rušivých elektromagnetických polí a elektrických obvodových veličin. Předcertifikační měření jsou významnou pomůckou v celém procesu návrhu elektrických zařízení (obvodů, systémů atd.) a mohou významně ovlivnit kvalitu i cenu výsledných zařízení. Proto mohu konstatovat, že: námět práce odpovídá oboru disertace a je aktuální z hlediska současného stavu vědy. Původní přínosné části Autor se ve své práci zaměřil na použití speciálních signálových zdrojů pro kalibraci pracoviště pro předcertifikační měření vyzářeného rušení, dále sledoval problematiku těchto měření v částečně a plně bezodrazové stíněné komoře, sledoval metody měření za přítomnosti rušivého vnějšího elektromagnetického pozadí a zabýval se uspořádáním vlastního testovacího pracoviště z hlediska vlivu okolních objektů na výsledek měření. Pokud by takto problematiku zpracovával jak z hlediska teoretického modelování, tak z hlediska měření a fyzikálního výkladu jeho výsledků, bylo by jistě možné najít v jednotlivých výše zmíněných oblastech přínosné části s originálním přístupem řešení. Po prostudování práce však musím konstatovat, že použitá metoda řešení je velmi silně orientovaná na empirii na základě měření většinou bez fyzikálního výkladu a na něm postavených závěrech. Takovou metodu, resp. pouze takovou metodu, neshledávám jako dostačující v řešení doktorské disertační práce. Práce sice obsahuje určité přínosné závěry, nicméně tyto nejsou dostatečně podepřeny teorií a originalitu přínosu považuji rovněž za diskutabilní. Konkrétním bodům se budu věnovat dále. Publikování jádra disertační práce Co se týká publikování jádra disertační práce mohu konstatovat, že výsledky popsané v práci byly publikovány na konferencích poměrně ve značném rozsahu, nicméně postrádám časopiseckou publikaci. Z přiložených dvou "reprintů" není jasné, z jaké akce pocházejí. Pokud by se mělo jednat o publikaci v hodnotnějším časopise, obávám se, že by příspěvek pojatý jako výtah z této práce založený převážně na výsledcích měření, měl malou šanci projít náročnějším recenzním řízením. K publikacím tedy mohu uvést, že výsledky předložené práce byly publikovány, avšak s tím, že kvantita převažuje nad kvalitou. Vědecká erudice autora Ze seznamu vědecké a odborné činnosti uchazeče mohu konstatovat, že se jedná o velmi aktivního pracovníka, který se zabýval problematikou elektromagnetické kompatibility ve velké šířce záběru. Nechci pochybovat o schopnostech k samostatné tvůrčí práci autora, nicméně vlastní předložená disertační práce velmi jednostranně pojatou metodikou zaměřenou převážně na měření o skutečně vědecké činnosti příliš nepřesvědčuje. Jsem si plně vědom toho, že elektromagnetická kompatibilita jako taková je mimořádně komplikovanou záležitostí a že ji nelze pojmout zcela srovnatelně s jinými náměty práce pro disertace, nicméně teoretické hledisko a metody práce, modelování a fyzikální výklad mi v písemné formě práce chybí. Konkrétní připomínky a poznámky k jednotlivým částem práce Str. 2 smysl předcertifikačních testů je sice správně popsán, nicméně v této formě, možná ne zcela vhodně, pro disertační práci. Str. 3 konstatování o shodnosti výsledků měření v akreditovaných zkušebnách "měly by se shodovat" je v rozboru současného stavu nepatřičné, protože je dáno příslušnými normami a pracovními postupy. Dále pochybuji, že předcertifikační testy prováděné na různých pracovištích s různým vybavením mohou mít jednotnou metodiku. Patrně se může jednat pouze o určitou soustavu doporučení, která povede k potřebné shodě předcertifikačních a následných certifikačních testů. Str. 4 nejsem si zcela jist přepočtem pro měření s jinými šířkami pásma. Zjevně to bude platit pro harmonické signály, pokud se však bude jednat o pulzní rušení, nebude tato problematika tak jednoduchá. Str. 5 a dále - autor se zabývá špičkovými, kvazišpičkovými detektory a detektory středních hodnot. Opět se domnívám, že možnosti přepočtů jsou možné pro harmonické signály, s pulzním rušením však výsledky z detektoru středních hodnot nebudou mít pro předcertifikační měření dostatečnou výpovědní hodnotu. Str. 6 konstatování, že stínicí účinnost komor by měla být "minimálně 80 dB, lépe však 100 dB", mi nepřipadá jako vhodná formulace pro disertační práci. Konstatování, že předcertifikační měření neprobíhají v patřičných komorách, ale na běžných pracovištích, je dalším důkazem, že nalezení něčeho, co nazveme "jednotnou metodikou předcertifikačních měření", patrně nebude možné. Str. 7 není mi jasné proč OATS nevyhovuje požadavkům normy CISPR 16-1. Str. 8 patrně by bylo vhodné odlišit úzkopásmové signály pozadí od širokopásmového rušení. Str. 9 v problematice substituce vnějších rušivých signálů obecně vidím opět problém konkrétní šířky pásma rušení. Kapitola 1.5.3 "Zkrácení měřicí vzdálenosti" není příliš konzistentní s kapitolou 1.5., nicméně chápu snahu autoru o komplexní vyjmenování všech problémů. Otázkou je, zda pro celou práci nebylo vhodnější vybrat konkrétní problematiku a tu řešit v plné šíři záběru včetně použitých metod. Str. 10 místo blízká zóna elektromagnetického pole by bylo patrně lepší používat výraz nezářivá, blízké pole totiž většinou dělíme na zářivé a nezářivé a předpokládáme zde kulový charakter vlny. Ve vzdálené zóně naopak předpokládáme vlnu rovinnou. Tato dělení mají různá kritéria, jedno vychází z konstantní impedance, druhé především z tvaru vlnoplochy. Str. 13 výpočet korekcí by měl akceptovat i kladné znaménko, resp. následně počítat s absolutní hodnotou. Str. 16 konstatování o potřebnosti vhodné antény je třeba hlouběji promyslet (směrové vlastnosti v souvislosti s uspořádáním celého pracoviště), jak docílit dostatečně přesné "kalibrace" atd. Str. 18 opět konstatování o zvýšené neurčitosti měření s ohledem na PSV antény není příliš rigorózně pojato. Nicméně chápu, že toto je problém "elektromagnetické kompatibility" obecně. Str. 19 kapitola věnovaná neurčitosti měření by měla být podstatně důsledněji pojata. Jednotlivé údaje zde prezentované nejsou dostatečně vysvětleny. Přitom tato část by měla být pro následné hodnocení doporučených postupů pro předcertifikační měření zcela zásadní. Tuto část považuji za nedostatečnou. Str. 21 formulace cílů disertace není příliš šťastná. "Porovnání výsledků měření", "vyzkoušení některých metod" nepovažuji za vhodné a dostačující pro disertační práci. Přitom však netvrdím, že na základě těchto aktivit není možné docílit originálních závěrů, které vyplynou z disertační práce. Čtvrtý bod uvedený jako prozkoumání vlivu kovových předmětů považuji spíše za demonstrační úlohu pro studenty. Str. 23 a celá kapitola 2.1 je příliš, resp. "jenom" pojata experimentálně bez jakéhokoliv fyzikálního vysvětlení (proč se posunovalo právě o tyto rozměry, jaká je vazba na frekvenci, co se dá očekávat za odrazy atd.). Rozměry mohly být uvedeny přímo v obrázku 2.3. V celém hodnocení posuvů by měla být zahrnuta i směrová charakteristika antény. V jednotlivých výsledcích měření na grafech by mohlo být vhodné zahrnout i křivky maximálního přípustného vyzařování podle norem (typy zařízení a prostředí, ve kterém se nacházejí). Str. 40 prováděná měření v podstatě nepřinášejí nic zajímavého - že bude největší rušení na střeše budovy rozhodně není překvapivé. Str. 41 není mi jasné, jak byly korekční křivky získány - bylo odečteno selektivní rušení?, podle jaké rovnice (6) na str. 13? Str. 44 má cenu porovnávat korekční křivky jednotlivých pracovišť?, resp. nebylo by možné toto porovnání udělat vhodnějším způsobem (vzájemným odečtem, po odstranění úzkopásmových rušení atd.). Lze asi přijmout, že tyto korekční křivky vykazují určitou podobnost, nicméně vysvětlení je nedostatečné. Str. 47 opět konstatuji, že použití AV detektoru se mi nezdá výhodné, resp. může vést ke špatným výsledkům, pokud neznáme charaktery rušení (tvar rušení), formulace "rozumný krok" - co to je? Str. 48 domnívám se, že autorovi částečně uniká význam měření v SAC, které je koncipováno pro zjištění nejhoršího možného případu, který by mohl v praxi nastat při skutečném nasazení testovaného zařízení. Nicméně s autorem souhlasím, že měření v FAC s přičtením 6 dB je rigoróznější a také bych ho doporučoval. Nicméně přidaných 6 dB může vést k vyšším hodnotám, než je realita. Str. 49 opět problematika AV detektorů! Str. 50 proč jsou odchylky v některých oblastech větší než předpokládaných 6 dB (je to dáno kalibrací antény, přizpůsobením ….)? Str. 51 co to znamená nedokonalost absorbérů, nikde nejsou uvedeny jejich frekvenční charakteristiky co se týká odrazu, není uvedeno jak jsou umístěny vzhledem k šířící se vlně a o jaké tvarové typy se jedná (pyramidální nebo klínové, umístění příčné či kosé). Převážná část z popisu zde uvedeného měla být v dosaženém současném stavu. Str. 53 zde na konci je vidět snahu o vysvětlení určitých jevů, nicméně je to velmi málo. Str. 54 v problematice měřicí vzdálenosti by asi měl vystupovat úhel pozorování a směrovost antény. Poslednímu odstavci je velmi špatně rozumět, resp. mu nerozumím. Str. 55 myslím si, že by odchylky konkrétního měření bylo možné vysvětlit, nicméně si zde vážím poctivosti autora, který tyto nestandardní hodnoty v práci uvedl. Str. 57 odečítání v obrázku 4.6 mi nějak nesouhlasí, popis je velice stručný. Str. 61 takto provedený experiment bez modelování (sčítání jednotlivých paprsků) není přiměřený pro disertační práci. Získané výsledky v této kapitole až do strany 71 by přitom šlo podložit právě modelováním. Celá kapitola 6 jako výstup práce v doporučeních pro předcertifikační měření je pojata dosti povrchně. V části 6.4 je sice toto pojato v jednotlivých bodech, ale opět částečně polemizuji s vhodností prezentace pro disertační práci. Co se týká závěru: pochybuji, že pro předcertifikační měření, pokud budou prováděna v nespecifikovaném uspořádání, bude možné sestavit nějakou jednotnou metodiku. Nicméně lze navrhnout určité doporučené postupy. Konstatování, že autor "ověřil doporučení, že jakékoliv povrchy, které by mohly způsobovat odrazy, by měly být co nejdále", skutečně není překvapivé. Souhlasím, že měření prováděná v plně bezodrazové stíněné komoře s přidáním úrovně rušení 6 dB představují limitní hodnotu. Nevhodnost doporučených rozměrů pracoviště by měla být dokladována nejenom měřením. Formální připomínky V obsahu je přeskočena kapitola 2.3 stejně tak jako v celé práci. Str. 1 nevhodné používání času a formulací: "budu se zabývat", "náš výrobek". Str. 8 stálé; nevhodné začátky vět spojkou "A to tak" …. objevuje se podobně i dále v práci. Str. 11 formulace v poznámce nepovažuji za vhodné. Str. 15 měřicí vzdálenost, která. Str. 19 čísla rovnic 9, 10 jsou špatně zarovnána, odkazy na jednotlivé práce by měly být samostatně v hranatých závorkách. Str. 22 obrázek 2.1 je shodný s obr. 1.8. V práci je rovněž používáno označení "obrázek" i "obr.". Str. 23 druhý odstavec je použit minulý a přítomný čas současně. Str. 32 opět nevhodný počátek věty "Avšak". Str. 36 chyba v poslední větě, následně chybí kapitola 2.3. Str. 37 poslední odstavec - provedl, obr. 2.33 patrně není ten, za který se vydává, stejně tak 2.35. Str. 45 opět nevhodný počátek věty "Čili". Str. 59 poslední odstavec je značně nesrozumitelný. Str. 83 literatura není uvedena standardně, dostupnost z webových stránek není vyčerpávající citací. Závěr Po několikerém prostudování celé práce s vědomím toho, že problematika elektromagnetické kompatibility svým zpracováním určitě vybočuje z běžně zavedených postupů konstatuji: Autorem zvolená problematika je aktuální a mohla by přinést originální výsledky, nicméně pojetí zaměřené pouze na výsledky z měření nedostatečně podložené modelem a fyzikálním vysvětlením, velmi degradují celou práci. Patrně ani publikované další autorovy práce nepředstavují kvalitativní posun. Publikační činnost je orientována opět spíše na popis výsledků měření a převažuje zde kvantita nad kvalitou. Autor provedl velké množství měření, což velmi oceňuji a seznámil se jistě velmi dobře s problematikou, nicméně nemohu konstatovat, že by mě předložená práce jako disertační práce uspokojila. Pokud mám jednoznačně uvést, zda podle mého názoru disertační práce odpovídá obecně uznávaným požadavkům k udělení akademického titulu Ph.D., musím konstatovat, že neodpovídá. Nebráním se však diskusi nad skutečně dosaženými originálními výsledky, metodami a vzniklými doporučeními při obhajobě před komisí, pokud to bude vůle autora. Prof. Ing. Miloš Mazánek, CSc. Katedra elektromagnetického pole FEL ČVUT v Praze Praha, 29.12.09
eVSKP id 26065