HRABOVSKÝ, J. Materiály na bázi železa pro biodegradabilní kostní implantáty [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Jeho úkolem bylo prostudovat současný stav biodegradabilních kostních implantátů na bázi železa. Připravit vzorky slitin železa, polymerů a případně dalších dotujících kovů. Dále měl sledovat korozi těchto materiálů ve fyziologických roztocích a v kapalině SBF (Synthetic Body Fluids). K práci přistupoval zodpovědně, využíval konzultací a přicházel s novými vlastními nápady. Byl aktivní a pracoval samostatně. Pro možnou publikaci by bylo vhodné data korozního měření místo měsíců udávat, po kolika dnech bylo měření prováděno. Pan Hrabovský se také zúčastnil studentské soutěže EEICT a chystá příspěvek do časopisu v databázi SCOPUS. Předpokládám, že stejné téma bude zpracovávat i jako diplomovou práci. Práci doporučuji přijmout k obhajobě.
Pan Jan Hrabovský podal bakalářskou práci na téma přípravy nových kovových hmot určených pro medicinské účely jako implantabilní materiály. Tyto materiály mají potenciální význam jednak jako materiály dlouhodobé až trvalé, jednak jako materiály s vlastností biodegradace, která by vylučovala nutnost jejich pozdějšího chirurgického odstranění po skončení jejich funkce- Základní myšlenka, sledovaná v předchozích pracích vedoucí práce, je jejich výroba modifikovanou cestou práškové metalurgie s využitím vhodných polymerních látek rozkládajících se v procesu tepelného zpracování materiálu. Autor předložené BP především správně vybral různé polymerní materiály pro účel přípravy těchto kovových předmětů, a to polyurethen, polypropyen a polystyren Správně usoudil, že pro získání kovových součástek slinováním práškových kovů je nejvhodnější polymer, který se v tepelném procesu kvantitativně rozkládá a vytěká. Z tohoto hlediska nejvhodnější se mu jeví polystyrén, který lze rozpustit ve vhodném rozpouštědle a použít jako pojivo pro přípravu hmoty formovatelné za studena. To ověřil fyzikálními metodami, jako diferenční termickou analýzou s detekcí zplodin hmotnostním spektrometrem, rentgenovou difraktometrií a metodami elektronové mikroskopie. V práci dále pokračuje popisem výchozím metod pozorování vyrobených hmot, a to především jejich korozního potenciálu. Tyto výsledky mají charakter startovního bodu pro účelnou orientaci následujícího systematického výzkumu. Práce je rozsahem mírně převyšující obvyklé BP jiných autorů. K práci mám přesto některé připomínky. Především postrádám v pokusné části popis kovových materiálů určených pro tyto výzkumné práce, především jde o různé druhy práškového železa a ferroslitin. Dále v práci není popsán způsob přípravy vzorků pro korozní zkoušky potenciodynamickou metodou. Přes tyto otázky platí, že práce je velmi kvalitní a doporučuji její nejvyšší ohodnocení A Práce splňuje všechny požadavky kladené současnou legislativou
eVSKP id 119342