ŠTĚPANOVSKÝ, L. Problematika měření a vyhodnocení přechodového odporu v elektrotechnické praxi [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Bakalářská práce je věnována problematice revizí elektrických zařízení obecně, se zaměřením na problematiku měření a vyhodnocení přechodového odporu v elektrotechnické praxi. Prakticky je rozdělena na několik kapitol, z nichž jsou 3 obsahově nejdůležitější. Vyznačuje se přijatelnou stylistikou a velmi dobrou grafickou úpravou. Zadání bakalářské práce bylo ve všech bodech splněno. Student se v práci zabývá aktuální problematikou přechodového odporu. V tomto případě využil nejen své dílčí znalosti a zkušenosti nejen ze svého působení na ÚVEE FEKT VUT v Brně, ale i podkladových materiálů a přípravků k obsahu učiva v předmětu BIRC. Z vlastní iniciativy a zájmu si zajistil i některé podkladové materiály z odborné praxe, konkrétně JEDU. Jedná se o zajímavý úhel pohledu na vybavení rozvaděče v laboratoři elektrických strojů ze strany studenta, který se snaží si ověřit získané poznatky i z ČSN. Při zpracovávání své bakalářské práce postupoval student samostatně, iniciativně se zájmem a dílčími znalostmi této problematiky. Vhodným způsobem aplikoval získané znalosti a dovednosti i z doposud absolvovaných odborných předmětů. Při jejím zpracovávání se také seznámil s nejmodernější měřicí technikou, která se při provádění takových měření používá. Získané výsledky a poznatky z tohoto prostředí bude možno využít při výuce laboratorních cvičení v předmětu BIRC. V této souvislosti bych chtěl vysoce ocenit i vstřícný přístup pracovníků ČEZma.s., JEDU za poskytnutí dílčích podkladových materiálů.
Student se ve své bakalářské práci zabývá měřením přechodových odporů. V první části student provedl převážně na základě norem ČSN popis toho, co je to revize a jakým způsobem probíhá. V druhé části práce se zabývá definicí přechodového odporu, resp. elektrického odporu a způsoby jeho měření. Stěžejní část studentovi práce spočívá v měření přechodového odporu na „laboratorním přípravku“, viz kapitola 5.2, a měření přechodového odporu ochranného pospojování rozvaděče QRS, viz kapitola 5.3. Pro měření jsou zvoleny tři různé měřiče elektrického odporu (EASYTEST, REVEX a MEDITEST). Tyto jsou ovšem zcela nevhodné pro měření odporu na laboratorním vzorku, což konstatuje sám autor na str. 50. Proto je až zarážející, že autor nepoužil jinou metodu pro měření odporu uvedenou již dříve v kapitole 4.3. Stejně tak, je nesmyslné na základě tohoto měření, viz data v tabulce 5.4 a příslušné grafy, tvrdit, že „Z výše uvedených grafů lze odvodit, že velikost přechodového odporu se změnou velikosti utahovacího momentu šroubového spoje v rozsahu 50-2 Nm je provázena malou změnou hodnoty přechodového odporu.“. Protože s ohledem na chybu měření a rozlišovací schopnost jednotlivých přístrojů nelze z měření téměř nic vyvozovat. Co se týče měření odporu na rozvaděči QRS i zde by se dalo vytknou z jakého důvodu autor neprovedl alespoň deset měření odporu každým přístrojem, ale pouze pět měření. Protože pak by nemusel dělat korekce při výpočtu nejistot, viz str. 53, a mohl třeba porovnat rozdíl nejistot spočtených pro pět a deset měření. Po obsahové stránce je práce členěna relativně logicky, ale zřejmě nejsou využity veškeré zjištěné poznatky při jejím zpracování. Z hlediska formálního je práce psána relativně pečlivě. Vyskytuje se zde pouze pár překlepů a chybně použitého slovního spojení „měřící …“. I přes uvedené nedostatky je možné bakalářskou práci doporučit k obhajobě.
eVSKP id 120052