KŘEČKOVÁ, J. Charakterizace materiálů pro perovskitové solární články impedančními metodami [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Solární články na bázi perovskitových struktur jsou moderní systémy, které se objevují v prestižních publikacích v posledních několika málo letech. Jejich účinnost v současné době již přesahuje 20 %, přičemž se očekává další nárůst. Perovskitový článek je vrstevnatá struktura. Rozhodující pro generaci elektrického proudu je vrstva organokovové sloučeniny, nejčastěji na bázi olova a halogenidů, jejíž krystalická stavba se označuje jako perovskit. Pro vývoj takových solárních článků je tedy velice důležitá charakterizace vlastností právě perovskitové struktury. V diplomové práci, zadané Ústavem elektrotechnologie, byly sledovány vlastnosti krystalů perovskitových sloučenin pomocí metod impedanční spektroskopie a vytvoření náhradních obvodových modelů. Volba správného náhradního obvodu a jeho použití na naměřená data není záležitost zcela triviální a nutno říci, že s tímto problémem se studentka vypořádala na výbornou. Měření probíhala při různých předpětích vkládaných na krystal jak při osvětlení, tak ve tmě. Byly tak zjišťovány změny parametrů v závislosti na různých pracovních podmínkách. Krystaly byly připravovány kolegy na Fakultě chemické. Získaná data poskytují zajímavé výsledky, které budou využity v rámci projektu GAČR. Úroveň předložené práce je jak po stránce jazykové, tak po stránce obsahové, velice dobrá. Studentka přistupovala k práci velmi pečlivě a s velkým osobním zaujetím. V průběhu roku nastudovala nepřeberné množství odborné literatury, především cizojazyčné. O tom svědčí také seznam použitých zdrojů. Studentka pravidelně a v hojné míře využívala osobních konzultací, na které přicházely vždy velmi dobře připravena. Jak praktická, tak i teoretická část práce jsou velkým přínosem i pro další studenty, kteří budou v příštích letech na daném tématu pokračovat. Zároveň je práce dobrým úvodem pro studentku samotnou, která se rozhodla pokračovat ve studiu perovskitových materiálů v rámci doktorského studijního programu. Práci doporučuji k obhajobě a všechny projevy studenta hodnotím 97b.
Posudek diplomové práce Studentka: Jitka Křečková Posudek vypracoval: Petr Vanýsek Diplomová práce, kterou Jitka Křečková předložila, je mimořádně dobrým počinem a číst ji z pohledu oponenta, zvláště pak odborníka v impedanční spektroskopii, je potěšující úkol. Cíl práce Autorka předložila práci s názvem „Charakterizace materiálů pro perovskitové solární články impedančními metodami,“ což v podstatě odráží původní zadání práce. Z hlediska obecného záměru má práce na výzkumu perovskitů význam v hledání nových a vhodnějších materiálů a systémů pro získávání energie, v tomto případě elektrické energie, ze sluneční energie. Perovskitové materiály samotné byly připravovány na Fakultě chemické VUT, takže o chemismu těchto materiálů se v této práci mnoho nedozvíme. Na druhé straně se však dovídáme spoustu o elektrické charakterizaci těchto materiálů a zejména potom o charakterizaci pomocí impedanční spektroskopie. Obsahové zpracování Zpracování sleduje obvyklé schéma prací odevzdávaných na UETE. Prvními zásadními kapitolami je zpracování obecných informací a podkladové literatury, týkající se materiálů a systémů, se kterými se bude dále pracovat. Jsou tedy zpracovány obecně solární články, s důrazem na články využívající perovskity jako aktivní vrstvu a vysvětlena je jejich činnost. Potom je vysvětleno z jakých výchozích složek je možno perovskitové články připravit a jaké jsou výhody či nevýhody různých aplikací a jaké jsou podmínky, aby připravený perovskitový materiál vůbec měl vyhovující fotoelektrické vlastnosti. Dále je pak v jedné kapitole představena samotná stěžejní metoda experimentální práce, tedy impedanční spektroskopie. Tato kapitola je popsána tak přehledně a srozumitelně, že by ji bylo možno použít do skript výuky o této metodě. Měření, zpracování a vyhodnocení výsledků V práci je velké množství výsledků impedanční spektroskopie. Zde je třeba zdůraznit, že vzhledem k délce měření jednoho spektra získání těchto dat vyžadovalo trpělivost. Ještě větší trpělivost vyžadovalo vyhodnocení impedančních dat. Vyhodnocování se zpravidla děje hledáním vhodného takzvaného náhradního elektrického obvodu. Potíž je v tom, že při složitějších impedančních odezvách nemusí být náhradní obvod jednoznačný a pak je na vyhodnocujícím pomocí analýzy několika následných pokusů rozhodnout, který z obvodů je nejvhodnější. Autorka práce zde prokázala trpělivost a vynalézavost. Pomocí podobných obvodů, které našla v publikované literatuře, byla schopna odvodit svou vlastní verzi a pomocí nelineární metody prokládání křivek najít tu s co nejmenší chybou. Tyto výsledky se zcela jistě uplatní v prezentaci na konferenci i třeba v odborné publikaci. Následujícím krokem po získání parametrů impedančních měření bylo tyto parametry interpretovat a vypočítat časové konstanty dějů probíhajících v měřených materiálech. Zde bych snad měl připomínku, či i otázku. Při vyhodnocování experimentálních dat dochází vždy k určité nejistotě měření, odznačované také jako experimentální chyba. Zpracováním impedančních dat se tato chyba dá zpravidla i odečíst ze softwaru. Při zpracování časových konstant z impedančních dat se tato chyba musí i promítat do nejistoty v těchto časových konstantách. Otázka je, jak velká ta chyba je, zda by nebylo vhodné ji zmínit a případně (až podle její velikosti) ji znázornit v grafu úsečkami, tedy rozpětím +/- standardní deviace. Formální úprava Pakliže se obsahové zpracování práce Jitky Křečkové vyznačuje mimořádně vysokou úrovní, formální úprava si s ní v ničem nezadá. Celá práce působí vizuálně velice příjemným dojmem a číst ji je radost. Autorka věnovala péči jak stylistice, tak gramatice, díky čemuž práce neobsahuje nejen gramatické prohřešky, ale téměř zde ani nenarazíme na překlepy. Snad jediným do oka bijícím prohřeškem je forma citování literatury, ale to je chyba kopírovaná od jiných a převládající na tomto ústavě. Citace jsou totiž téměř systematicky psány až zcela na konci odstavce, čímž se ztrácí informace, ke kterému výroku odstavce se citace vztahuje. Daleko vhodnější je uvedení citace hned za relevantním výrokem uvnitř věty. A i pokud je citace na konci paragrafu, je součástí věty, takže číslo v závorce musí být před tečkou a ne až za ní. Vhledem k tomu, že autorka splnila zadání práce, jak je podpořeno předchozím posudkem, doporučuji, aby tato práce byla přijata pro obhajobu.
eVSKP id 127585