SZYMANIK, A. Kosimulace v prostředí OpenModelica a Matlab-Simulink [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Předložená bakalářská práce je vypracována na téma, které je poměrně náročné a současně cílí na vytvoření prakticky užitečného nástroje pro spojení různých simulačních nástrojů. Bohužel, potenciál zpracovávaného tématu nebyl studentem plně využit. Pokud jde o otázku splnění zadání, jedná se o hraniční případ. Zadání bylo splněno velmi základním způsobem. Lze říci, že zadání bylo sice splněno, avšak dosažené výsledky jsou značně omezené. Technická zpráva je stručná a strohá, přičemž řada stylistických a gramatických chyb ukazuje na to, že byla psána velmi ve spěchu. Student věnuje poměrně hodně prostoru úvodu do problematiky. Samotné řešení je popsáno však velmi omezeně a bez hlubší diskuze možných variant řešení, výhod a nevýhod zvoleného přístupu. Samotná struktura práce je odpovídající řešenému tématu, odborný obsah jednotlivých kapitol je však často diskutabilní. Použitá literatura míří především na dokumentaci použitých nástrojů a standardů. Je škoda, že se student nepokusil provést detailnější rešerši existujících řešení s využitím konferenčních a časopiseckých článků. Ačkoli je dosažené řešení částečně funkční, je značně daleko řešení, které by mohlo být využitelné. Zejména by bylo nutno realizovat práce na uživatelském rozhraní a podrobné ošetření možných nestandardních a chybových stavů při běhu simulace. Realizace takového řešení má stále smysl, i když existují komerčně dostupné nástroje. Tyto nástroje často nepodporují open-source implementace simulačních systémů jako je OpenModelica. Dokončení řešení by tak poskytlo zajímavý nástroj využitelný jak ve výuce i výzkumných úloh. Výsledek bakalářské práce je však tomuto využití velmi vzdálen. Již během zpracování semestrálního projektu byl student upozorněn na nutnost výrazného zvýšení úsilí vkládaného do zpracování daného tématu. Bohužel se i během zpracování bakalářské práce opakovala situace, kdy student začal intenzivně pracovat až v relativně pozdní části semestru a na dokončení práce v patřičné kvalitě pak nezbýval dostatečný čas. Jistou komplikací byla nutnost vedení konzultací telekonferenční formou, avšak toto omezení nemělo zásadní dopad na možnosti zpracování zadaného tématu. I když jsou výsledky řešení značně omezené, poskytlo téma studentovi jistě značné zkušenosti zejména v oblasti organizace času při práci na komplexní technické úloze. Práci doporučuji k obhajobě.
Téma bakalářské práce pana Adama Szymanika – Kosimulace prostředí OpenModelica a Simulink – lze považovat za poměrně náročné. K řešení problematiky bylo potřeba využít znalostí modelování v jazyce Modelica a síťové komunikace. Předložená práce však náročnosti tématu příliš neodpovídá. Její rozsah je 27 stran. To by nevadilo, pokud by stránky obsahovaly potřebné množství informací, což se nestalo. Nedostatek předložených informací lze přičíst i velmi strohému seznamu literatury, který je složen převážně z příkladů řešení a dokumentací zdrojových kódů a knihoven. Při zaměření se na formální stránku práce je možné se domnívat, že byla psána ve velkém spěchu, neboť s narůstajícím číslem stránky roste i počet chyb a překlepů. Velkým nešvarem je nahrazování slova „který“ slovem „kde“. Část textu popisující praktickou část práce postrádá jakoukoliv koherenci, co se osoby a času týče. Rozporuplná je kvalita obrázků. Grafy, ač jsou vykresleny rastrově, jsou dobře čitelné. Naopak jiné rastrové obrázky jsou často velmi rozmazané a nečitelné. Informační kvalitu také sráží to, že text v obrázcích je psán anglicky, ale vysvětlován je česky. Čtenář pak ztrácí přehled. Zásadním nedostatkem této práce je její obsah. První část zadání obsahuje pasáž „Proveďte literární rešerši existujících řešení kosimulace a výměny modelů mezi Matlab-Simulink a simulátory založenými na Modelice.“ Práce tento úkol vůbec neřeší, za rešerši ani nelze považovat nalezený příklad, se kterým student dále pracuje. První dvě kapitoly popisují samotný jazyk Modelica a standard FMI, které pan Szymanik používá při řešení zadaného úkolu. Problémem těchto kapitol je, že člověku neznalému problematiky nic neřeknou. Naopak člověk v problematice zběhlý je přeskočí, neboť se problematiky dotýkají pouze povrchně. Přiložené obrázky nejsou prakticky vůbec popsány a působí spíše jako výplň než informační prvek. Jádro práce popisují kapitoly tři a čtyři. Student zde popisuje tvorbu komunikace ze strany programů OpenModelica a Simulink. Nejsem si úplně jist, jestli student samotný rozumí svému kódu, jelikož nebyla předložena podrobnější dokumentace, kód obsahuje několik definovaných, ale nepoužívaných maker a některé soubory obsahují komentáře o nárokování autorství společností MathWorks. V páté kapitole jsou představeny tři příklady, na nichž student demonstruje funkčnost svého řešení. Postrádám zde uvedení, jak bylo testování prováděno. Dle předchozích kapitol pravděpodobně na jednom počítači, ale dle zadání mělo být řešení funkční i pro distribuovaný výpočet. Demonstrace postrádá jakýkoliv komentář a působí tak, že byla dopsána pět minut před odevzdáním. Zadání práce sestávalo ze čtyř bodů, přičemž ani o jednom se nedá říci, že by byl stoprocentně splněn. Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům nemohu práci doporučit k obhajobě a navrhuji známku F – 43 bodů.
eVSKP id 127076