ŠTYS, M. Výroba držáku vstřikovací trysky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2020.

Posudek vedoucího

Císařová, Michaela

Diplomová práce byla zaměřena na problematiku výroby držáku vstřikovací trysky do nákladního automobilu. Cíle a rozsah práce uvedené v zadání byly splněny. Diplomant řešení dílčích úkolů pravidelně konzultoval s vedoucím práce. Výsledné hodnocení zohledňuje stylistickou a grafickou úpravu práce, slabší logické uspořádání v literární rešerši a vlastním řešení. Kladně hodnotím využití silulačního programu pro ověření vypočítaných hodnot v samotném řešení práce.

Posudek oponenta

Řiháček, Jan

Diplomová práce zpracovává návrh postupu výroby upínací matice vstřikovací trysky. Po úvodním rozboru zadání student zvolil pro výrobu dané součásti matriál ČSN 12 050. Jako stěžejní výrobní technologie bylo zvoleno protlačování s následnou úpravou součásti obráběním. Na technologii protlačování byla rovněž zaměřena rešeršní část práce s následným rozborem postupu výroby a konstrukčním návrhem jednotlivých nástrojů. Řešení vychází z osvědčených vzorů a doporučené studijní literatury. V závěru práce student rovněž provedl technicko-ekonomické zhodnocení. Rozsah a provedení diplomové práce tak odpovídá stanovenému zadání a splňuje vytyčené cíle. Práce je zpracována přehledně a na dobré grafické úrovni. Již v úvodu se však student nevyvaroval jistých nepřesností. V rozboru zadání nebo v úvodu praktické části postrádám zmínku o výrobní sérii. Ta je uvedena až v rámci dosazování do vzorců v ekonomickém zhodnocení. Z obr. 2 na str. 10 není příliš jasné, jaká součást se vlastně vyrábí. Lepší by bylo uvést, krom sestavy, také součást samotnou, příp. s jejími hlavními rozměry a tolerancemi. Tabulka 1. na str. 11 je doplněna o řádek „Aktuální množství“, který je v daném kontextu, navíc bez jakéhokoliv vysvětlení, minimálně zavádějící. Z textu na str. 15 dále vyplývá, že protlačování je určeno pouze pro výrobu „válcových výrobků“, což je samozřejmě chybné tvrzení. V některých pasážích autor dosti nevhodně přeskakuje mezi jednotlivými tématy. Například v oddílu, věnujícímu se kalotě kruhového průřezu (na str. 19) je nevhodně rozebírán rozsah a vyrobitelnost průměru špalíků. Vhodnější by tak v některých částech práce bylo, lépe je tematicky rozdělit. V dalším je na str. 33 uveden vztah pro přepočet poměrného přetvoření na logaritmické. Ten ale platí jen za určitých předpokladů, které by bylo vhodné v práci zmínit. Na str. 34 autor chybně označuje v legendě vzorce veličinu „0“ jako přirozený přetvárný odpor. Fakticky se ale jedná o mez kluzu. V úvodu praktické části práce je uvedeno zhodnocení technologičnosti a rozbor variantního řešení výroby. Z tohoto hlediska je možné zmínit, že si student řešení výroby dané součásti dosti usnadnil konstatováním, že téměř všechna problematická místa bude následně obrábět. Součást na obr. 47 (str. 42) neodpovídá pozdějšímu rozboru, a to i přes to, že oproti výrobnímu výkresu je zde tvar již upraven a zjednodušen. Je tak otázkou, jaký tvar součásti vlastně hodlá autor práce vyrábět. Navíc není jasné, proč se některé tvary přímo neprotlačují místo toho, aby se obráběly? Rozbor zadání neřeší ani výrobu závitu. Dále je v úvodním rozboru uvedeno, že „u plochy, která je na obrázku 47 vyznačena červeně, je vyžadována vysoká kvalita povrchu“. Už ale není řečeno jaká. Bylo by tak nanejvýš vhodné všechny důležité rozměry a tolerance na obr. 47 uvést. Z hlediska vlastního variantního řešení lze vytknout chybějící popis jednotlivých operací na obr. 49 (str. 43) nebo chybné rozložení kladných a záporných výsledků při výpočtu logaritmického přetvoření v kap. 3.1. Student nevhodně kombinuje dva různé přístupy k výpočtu. K dalším nesrovnalostem patří i to, že autor nejprve provádí rozbor variant výroby, ve kterých již uvádí potřebnou výšku polotovaru a teprve v dalším kroku ji počítá, což je nelogické. Dále postrádám výpočet dosažené výšky protlačku v jednotlivých operacích. Dle mého názoru totiž ve druhé operaci neodpovídá objem protlačku objemu výchozího polotovaru. Stejně tak by bylo vhodné uvést výpočet přirozeného přetvárného odporu pro jednotlivé části protlačku a poté jeho průměrnou hodnotu namísto pouhého maxima. Výpočet rychlosti přetvoření ve třetí operaci vychází ze špatného vzorce. Vhodnější by bylo přidržet se v práci citovaného zdroje [28]. V rámci návrhu výroby obsahuje diplomová práce též numerickou simulaci protlačovacích operací, což ji bez pochyby obohacuje, i když bych zde uvítal podrobnější popis materiálového modelu a parametrů simulace. Výsledkem provedeného numerického výpočtu metodou konečných prvků je mj. i potřebná protlačovací síla, která vychází po korekci autorem cca 1 600 kN. V následující pasáži však, neznámo proč, autor konstatuje, že je potřeba minimálně 2 100 kN. Už ale neuvádí, jak k této hodnotě dospěl. Výkresová dokumentace je zpracována vcelku přehledně. Výjimkou je však výkres sestavy. Krom nezakótovaného zdvihu nástroje, výkres obsahuje šrouby bez závitů, os, či prokreslení vnitřního šestihranu. Nebýt uvedené pozice 30, nebylo by téměř podle čeho poznat, že jsou šrouby na výkrese přítomny. Upevňovací matice (poz. 7) je na výkrese uvedena bez naznačeného závitu. Není tak jasné, jakým způsobem bude na těle nástroje držet. Dále opěrka průtlačníku (poz. 9) není podle výkresu ze své horní strany nijak zajištěna. Může se tedy volně pohybovat. Na škodu je rovněž fakt, že nástroj neřeší možné stírání hotových protlačků z těl průtlačníků. Z hlediska výrobních výkresů průtlačníků a průtlačnic je otázkou, z jakého důvodu volil autor rozměr dutiny průtlačnice v poslední operaci 24 H7, když vyráběný rozměr má toleranci 24 b11. Stejně tak předpis „zušlechtit na 63 HRC“ bych opatřil dovoleným rozmezím dosažené tvrdosti. Mezi další nedostatky práce lze, krom občasných překlepů, zařadit např.: - nevhodné psaní velkých počátečních písmen ve výčtech (a), b) apod.), - nevhodné uvádění doplňkových popisků (a), b) apod.) nad obrázky místo vhodnějšího umístění pod nimi, - prohozené popisky obr. 4 na str. 11, - neúplný výčet technologií protlačování na str. 14 (autor vůbec nezmiňuje kombinované protlačování), - nevhodné požívání odrážek coby nadpisů, - špatné označení struktury povrchu v obrázcích nástrojů, jenž nevyhovuje normě (obr. 27, 28, 29 apod.), - nevhodné použití znaku „rovná se“ v tab. 8 na str. 28 a v tab. 9 na str. 29, - špatný popis grafů na obr. 35 (str. 31), - špatné jednotky ve vztahu 2.10 na str. 33, - chybějící symbol „rovná se“ u některých výpočtů na str. 44 a str. 46, - chybějící parametry stroje TPM-16, - výpočet radiálního napětí na str. 52 neodpovídající vztahu 2.20.

eVSKP id 125061