KOPECKÝ, M. Pragmatické aspekty komunikace s chatboty [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Jazyk práce hodnotím jako přijatelný s výhradami. Mezi ně patří především určitá neobratnost vyjadřování, dále nevhodné používání průběhových časů (will be focusing), určité členy u abstraktního substantiva a budoucí časy v metodologických sekcích. Objevují se i nedostatky stylistické povahy (hlavně větná struktura, občas i slovní zásoba např. “a little bit”) Podobně hodnotím práci i z hlediska obsahového, vznášeje několik námitek: - Zřejmě pod vlivem výrazu “good/bad manners” autor u Maxim of Manner zkoumá něco, co ve skutečnosti spadá pod termín zdvořilost. - Zejména v sekcích 4.5 a 4.6 postrádám odkaz na zdroje/teorie, ze kterých pojmy pochází; v sekci 4 na stejné úrovni nadpisy “Natural Language Processing” a “Cooperative Principle. Také by bylo vhodné alespoň více využít základní technickou literaturu. - U příkladů v teoretické části bych ocenil přesnější vysvětlení způsobu, jakým příklad ilustruje dané tvrzení. - Na str. 19 autor říká, že většinu maxim zdvořilostního principu nelze v dialozích člověka s chatbotem zkoumat. Toto tvrzení není dostatečně zdůvodněno. Nejzávažnějším nedostatkem v jinak poměrně zajímavé práci je pak metodologie, která není popsána dostatečně přesně na to, aby bylo možno experimenty reprodukovat. Není zcela zřejmé, kolik konverzací v jakém režimu bylo provedeno. Ve čtvrté kapitole (primárně teoretické) jsou již prezentovány závěry z analýzy - na jejím začátku je to třeba uvést a doplnit, jakým způsobem k témto závěrům autor došel. S těmito problémy souvisí i poněkud nejasná formulace cíle - bylo by vhodné přesvědčivěji /srozumitelněji vymezit smysl jednotlivých částí, což by se odrazilo i v přesvědčivějším závěru. Práce je jinak uspořádána poměrně logicky, sekci 5 bych nicméně včlenil spíše až do závěru práce, sekce 4.1. bych zařadil blíže úvodu.
Práce Michala Kopeckého splnila zadání. Téma je velmi zajímavé, protože jazyk chatbotů je dosti nová záležitost, která zasluhuje pozornost, protože tito roboti mají velkou budoucnost. Student přistoupil k analýze konverzace s chatboty na základě pěti konkrétních případů, kdy se snažil vést s nimi "lidskou" konverzaci. Správně vyvozuje, že vzhledem k nedostatku pragmatických referencí "lidská" konverzace selhává, protože, jak autor uvádí, chatboty většinou nemají paměť, takže nedokáží rozeznat implikatury, špatně rozeznávájí reference, také z těchto důvodů mají problémy s dodržováním kooperativního principu. Zdvořilostní princip, podle studentova pozorování, se daří lépe dodržovat zvláště u chatbotů používaných v obchodních záležitostech. Práce je velmi zdařilou sondou do srovnání a aplikace přirozeného jazyka se všemi jeho složitostmi na vytvoření umělého jazykového softwaru. Samozřejmě, protože se jedná o bakalářskou práci s omezeným rozsahem, je počet příkladů malý, nicméně zdařile ilustruje problémy a nastiňuje perspektivu dalšího výzkumu. Uvítala bych v práci více citátů nebo parafrází teorií, o které se autor zjevně opírá. V jazyce jsou nepříliš časté chyby v použití časů, členů a slovosledu, které ale neznemožňují správné pochopení smyslu, spíše jsou to neobratnosti ve vyjádření. Také styl není vždy vědecký, je spíše neutrální, nevyhraněný. Přístup k tématu a jeho zpracování je ale přínosem pro tuto dosud ne zcela probádanou oblast lingvistiky. Proto doporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 127189