JANKOVICHOVÁ, L. Život na samotě [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2020.

Posudek vedoucího

Kristek, Jan

Tématem Ludmily diplomové práce je prostor obce Zaježová, slovenského fenoménu návratu „měšťáků“ do vesnického prostředí k tradičnímu způsobu hospodaření a života v sepětí s přírodou. Ludmila je první generací, která v tomto prostředí vyrostla a proto se jako rodilá „zaježovanka“ ve své diplomové práci věnuje reflexi místa, jeho charakteru, zkoumá známý mediální obraz a opravdový život v tzv. komunitě. Jedná se o velice citlivý projekt, vystavěný na drobných detailech v různých měřících. V základu se tedy projekt oproti původní prezentaci nezměnil, nicméně je zkonkretizovaný v oblastech, kde před tím mohl působit málo zadefinovaný. Obsahově i graficky jsou dopracovány (anti)mapy charakterizující Žaježovou. Jedná se o mapu viditelnosti telefonního a wifi vysílačů, mapu samoty a mapu krajiny. (Anti)mapy jsou součástí „informačního centra“, které vzniká rekonstrukcí drobného objektu uprostřed obce – bývalé hasičky. Dopracovaný návrh v sobě zcela konkrétně spojuje tři skupiny uživatelů, tedy návštěvníky/turisty, novousedlíky a starousedlíky. Podobně jako u (anti)map funkce a symbolický význam stavby se proměňuje s jejím uživatelem. Pro turistu je zrekonstruovaná hasička autobusovou zastávkou a infocentrem, pro novousedlíka galerií a pro starousedlíka kostelem. Dopracovaní a posun projektu byl možný i na základě práce s místními obyvateli a prezentace původního projektu na Zaježové.

Posudek oponenta

Fabián, Ondřej

Autorka se v této práci zaměřuje více na samotný objekt hasičky a jejího bezprostředního okolí. Zdárně se odprošťuje od pouhého navrhování replik stávajících elementů a doplňuje objekt o nové. Hodovní infostůl protínající hasičku, dovnitř zvoucí umístění poštovních schránek či levitující lem střechy jednoznačně určující vstup jsou realizovatelné nápady, které nepostrádají vtip a jsou stále schopny úspěšně komunikovat jek mezi sebou tak se stávajícím domem. Přesunutí autobusové zastávky a úprava povrchů kolem objektu podporují přetvoření hasičky v pomyslný středobod sociálních interakcí a kulturních dějů v Záježové. Největší posun však vidím v organizaci a uskutečnění prezentace projektu místní komunitě, kde si autorka mohla vyzkoušet reálie z budoucí praxe. Právě začlenění budoucích uživatelů do procesu návrhu je jednoznačně krok správným směrem a vystupuje tak z řady možná lépe prezentovaných projektů, které se však nikdy nevymaní z teoretické roviny. Nezbývá než doufat, že toto setkání bylo jen první z dalších, které povedou k realizaci autorčina návrhu. Zasloužila by si to jak ona, tak i Záježová.

eVSKP id 130368