CANDRÁKOVÁ, S. Adhezní vlastnosti semi-IPN hydrogelů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2020.

Posudek vedoucího

Kalina, Michal

Studentka Bc. Simona Candráková se ve své diplomové práci zaměřila na studium adheze různých typů hydrogelů, lišících se způsobem síťování a na definování způsobu, jak ovlivnit adhezi těchto materiálů interpenetrací vhodných aditiv. Studentka se během řešení své diplomové práce setkala s několika experimentálními problémy, které postupně ve většině případů byla schopna vyřešit. Přesto například optimalizace přípravy jednotlivých typů hydrogelů lišících se způsobem síťování trvala dle mého názoru poměrně dlouho, což nakonec v důsledku bylo na úkor důkladnější optimalizace adhezního měření na reometru a důkladnějšího studia modifikace adheze hydrogelů. Jakožto vedoucí musím ocenit samostatnost studentky, naopak musím vytknout časové rozvržení experimentální části práce. Zejména z teoretických částí práce je zřejmé, že studentka je schopna se orientovat v odborné literatuře a dokáže přenést získané teoretické poznatky do samostatné experimentální činnosti. Řešením předložené diplomové práce byla získána poměrně zajímavá pilotní experimentální data, která poslouží jako dobrý základ pro optimalizaci studia adheze dalších aplikačně zajímavých hydrogelů v rámci výzkumu na FCH VUT. Diplomovou práci doporučuji k obhajobě ovšem kvůli výše zmíněným nedostatkům ji hodnotím stupněm „dobře“ (C).

Posudek oponenta

Sedláček, Petr

Bc. Simona Candráková se ve své diplomové práci zhostila úkolu optimalizovat metodiku stanovení adhezních vlastností hydrogelů pomocí vhodných reometrických analýz. Téma práce je bezesporu zajímavé a vzhledem k nespornému potenciálu hydrogelových materiálů v biomedicínských aplikacích dobře koresponduje se studijním zaměřením autorky. Adhezní chování zároveň představuje jednu z klíčových materiálových kvalit v těchto aplikacích, přičemž metodika jejich objektivního stanovení v současné době prakticky neexistuje. Využití reometrie, která představuje standardní vybavení laboratoří materiálové analýzy, za účelem adhezní charakterizace, představuje vědecky zajímavou a z praktického hlediska cennou alternativu. Bohužel, vzhledem k dále komentovaným věcným i formálním nedostatkům předložené práce musím konstatovat, že veliký potenciál tématu studentka ve své práci příliš nenaplnila. V teoretické části práce autorka seznamuje čtenáře s obecným kontextem studovaného tématu. Při pohledu na názvy kapitol vypadá členění i tematické zaměření kapitol logicky, nicméně při četbě práce čtenář často získá pocit, že názvy kapitol zcela nekorespondují s jejich obsahem. Hlavní problém této části textu ovšem představuje autorčin způsob práce se zdrojovou literaturou. Ilustrativní příklad představuje kapitola 2.1.4, obecně pojmenovaná „Adhezíva“, která na první pohled nelogicky namísto obecného seznámení s funkcí příp. konstrukcí adheziv představuje jednotlivé konkrétní matrice používané v biomedicíně. Při bližším prozkoumání textu čtenář zjistí, že autorka v této kapitole použila doslovný překlad celého úvodu reference [7], bez citace v ní obsažených původních zdrojů. Citace tematicky zcela irelevantní reference [6] se v prvních odstavcích této kapitoly objevila nejspíše omylem. Stejný autorský přístup je možné vystopovat i v dalších částech teoretického úvodu diplomové práce, např. u kapitoly 2.3.1 to v kombinaci s tím, že autorka opomněla přeložit jeden odstavec zdroje, vede k tomu, že text je logicky neuzavřený. Lepší styl práce s odbornou literaturou přece jen autorka prezentuje v kapitole Současný stav řešené problematiky, která prezentuje poměrně ucelený a tematicky relevantní soubor literární inspirace v oblasti studia a možností ovlivnění adhezních vlastností gelů. V kontextu výše uvedeného jsou pak drobné formulační přešlapy v rešeršních částech textu, způsobené většinou otrockým překladem použitých zdrojů (např. „uvoľňovanie liečiv s nulovým poradím“ (str. 13), „sťahovacia sila“ (str. 21), „počítací substrát“ (str. 22)), a formální nedostatky, jako je občasná nekonzistentnost v označení proměnných (např. pro smykovou rychlost nebo dynamickou viskozitu) spíše úsměvnou maličkostí. Také k experimentální a výsledkové části práce budu celkem kritický. Na jednu stranu autorka navrhla a realizovala experimentální práci a získala soubor originálních experimentálních dat ne zcela zanedbatelného rozsahu. Na druhou stranu, logika návrhu experimentů a interpretační využitelnost získaných dat vzhledem k celé řadě v textu chybějících informací čtenáři může unikat. V představení metodologie práce chybí informace, na jejichž základě by bylo možné experimenty přesně reprodukovat (např. objem přídavku CaCl2 u alginátových gelů na str. 28, chybějící koncentrace zásobního roztoku TWEEN na str. 32, u tab. 3 není jasné, zda se uvedené koncentrace vztahují k míšeným roztokům nebo finální směsi, u tabulek také chybí tučné označení vybraných koncentrací, na které se autorka odkazuje v textu). Za zcela zásadní nedostatek textu ovšem považuji nedostatečně vysvětlenou metodiku určení adhezních charakteristik (adhezní síla a adhezní práce) z výstupu reometrické analýzy. K tomu se také vztahuje moje hlavní otázka k obhajobě (otázka č. 1) a až na základě podrobnější diskuse této metodiky je teprve možné zhodnotit informační hodnotu získaných experimentálních výsledků. Formální nedostatky (např. počet desetinných míst při prezentaci výsledků v tab. 16 a 17) také v této části ponechávám stranou. Z hlediska prezentovaných závěrů práce mám věcný problém s autorčinou představou semi-IPN gelových sítí, což si opět žádá blížší vysvětlení v rámci obhajoby (viz. otázka k obhajobě č. 2). I přes výše uvedené nedostatky je možné konstatovat, že autorka ve své práci prezentuje schopnost realizovat samostatnou výzkumnou činnost, pracovat se získanými experimentálními výsledky a vyvozovat z nich určité odborné závěry. Práci proto doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm „Uspokojivě (D)“.

eVSKP id 124030