JANÁKOVÁ, J. Odhad dechové frekvence z elektrokardiogramu a fotopletysmogramu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Diplomová práce je zaměřena na metody odhadu dechové křivky (DK) ze signálů EKG a PPG, která umožní následný požadovaný odhad dechové frekvence (DF). Při odhadu DK autorka vyšla celkem z pěti metod vycházejících ze signálů EKG a PPG: z jejich driftů, interpolovaných rozkmitů, interpolovaných maxim bez potlačení driftů, dále z vybraných pásem rozkladu vlnkovou transformací a vybraných vnitřních funkcí rozkladu EMD. K odhadům DF použila extrémy DK, extrémy autokorelací DK i vzájemných korelací DK signálů EKG a PPG, dále různých fúzí odhadů DF. Celkem testovala 50 různých variant odhadů DF, z nichž polovinu tvoří zmíněné fúze. Všechny varianty autorka testovala na celé doporučené databázi a porovnala dosažené výsledky. Konstatuji, že autorka splnila zadání projektu ve všech bodech. Pokud jde o technickou úroveň práce, výhrady mám k některým nejasnostem v kap.2.3.1 věnované vlnkovým transformacím, dále k popiskům některých obrázků a k označení úseků signálů u mnoha kreseb. Výhradu lze mít také k detekci extrémů signálů PPG až po filtraci pásmovou propustí. Nejasnosti jsou v aplikaci metody EMD pro odhad DK. Fúze byly realizovány pro jednotlivé metody izolovaně, zajímavé výsledky by možná přinesly promyšlenější fúze napříč úspěšnějšími metodami. Navzdory výtkám považuji nejnižší dosažené střední průměrné chyby pod 1 cyklus/min za výborný výsledek. Formální úpravu a jazykovou úroveň práce hodnotím jako uspokojivé, frekvence konzultací i aktivita diplomantky mohly být vyšší. Souhrnně považuji Diplomovou práci za vyhovující a hodnotím ji známkou C (75 bodů).
Předložená diplomová práce se zabývá tématem odhadu dechové frekvence na základě modulace měřeného EKG/PPG signálu. Teoretická část práce má rozsah asi 18 stran a věnuje se především popisu použitých signálů, způsobu jejich modulace dýcháním a metodám pro extrakci dechové frekvence. Teoretická část obsahuje často matoucí text, což je patrně způsobeno častými překlepy (např. HVR místo HRV, DTW místo DWT, špatně opsaný mezní kmitočet ze zdroje [1]) nebo nepěknými překlady z angličtiny (např. nízkorpůchodový filtr nebo signály s hlukem). Praktická část práce je popsána na 38 stranách. Studentka navrhla, realizovala a otestovala dohromady 5 metod odhadu dechové frekvence. Výsledek jedné z navrhovaných metod, který má chybu pod 1 dechový cyklus za minutu, považuji za dobrý. V kapitole 3.5.1 jsou nesprávně vyvozovány závěry o nejlepší metodě využívající fúzi všech dechových křivek z EKG i PPG signálů. Z tabulky 3.2 je zřejmé, že nejnižšího MAE dosahuje metoda vycházející z autokorelace dechové křivky extrahované z EKG signálu. Nicméně, výsledky ostatních metod jsou v práci diskutovány a porovnány s metodami z dostupné literatury. Zadání práce považuji za splněné. Za slabou stránku práce považuji její formální úpravu, a to především práci s obrázky a grafy. Průběhy signálů z Matlabu jsou exportované nevhodným způsobem, obsahují šedé okraje a nečitelně malé popisky. Průběhy nemají často popsané osy, někdy je ale osa x v sekundách, někdy ve vzorcích. Osa y není popsána nikde. Na některé obrázky chybí v textu odkaz (např. Obr 3.6, 3.25). Naopak na straně 18 je odkaz na Obr. 1.4, který neexistuje. Obr. 2.8 je ve skutečnosti tabulka. Tyto formální nedostatky snižují celou úroveň práce.
eVSKP id 134717