VEPŘKOVÁ, A. Elementární architektura / Škola pro země třetího světa [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2021.

Posudky

Posudek vedoucího

Ponešová, Barbora

Adéla Vepřková rozšiřuje téma edukace a architektury o silný sociální aspekt. Její zainteresovanost a angažovanost ve vybrané problematice ji vede k myšlence realizovatelného projektu, který by přispěl k dostupnému vzdělání i pro nejchudší země. Na základě průzkumu aktuální situace a neúnavné komunikace s organizacemi, spolky i jednotlivci, které se zabývají spoluprací se zeměmi třetího světa, přichází s projektem modulové výstavby areálu školy pro oblast Buleusa v Konžské demokratické republice. V návrhu se autorka soustředí především na vlastní budovy, více pozornosti by si zasloužily i venkovní prostory (specifikace povrchů, funkční využití, variabilita, mobiliář,...), které by se jistě staly důležitou součástí školního prostředí. Za kladné považuji zájem o místní materiály a jejich uplatnění v projektu. Otázkou je zvážení dostupnosti technologií, které by byly při skutečném provedení potřeba. Obdivuji především obrovské nasazení, s jakým studentka po celou dobu pracovala. Její zaměření na praktické aspekty a především snaha o reálnost návrhu ji někdy možná až zbytečně svazovaly a bránily jí v hledání odvážnějších pionýrských řešení. Vážím si Adélčiny píle a vytrvalosti, která ji provázela po celou dobu studia. Její práci doporučuji k obhajobě.

Dílčí hodnocení
Kritérium Známka Body Slovní hodnocení
Přístup studenta ke zpracování A
Navrhovaná známka
B
Body
89

Posudek oponenta

Vacek, Petr

Projekty cizí intervence v zemích první příjmové skupiny (doporučuji tento termín používat místo „rozvojových zemích“, viz Hans Rosling: Faktomluva) vyžadují uvědomělý, zodpovědný, skromný a ohleduplný přístup. Autorka k návrhu dokázala přistoupit komplexně a zodpovědně včetně komunikace s místní komunitou zprostředkovanou rozhovory s pány Ndakasi a Hamisi. Nemožnost osobní návštěvy místa a „osahání“ si reality bohužel neumožňuje korigovat směr návrhu, avšak podle mého se autorka vydala dostatečně střízlivou cestou a předložila solidní projekt, který unese i budoucí improvizaci a změny vzešlé z aktuálních podmínek. Práce působí dojmem, že sbírání potřebných podkladů a analytik zabralo mnoho času na úkor návrhu samotného, zejména jeho urbanistického uspořádání. Projekt takového typu však nelze zcela obsáhnout za krátkou dobu vyčleněnou akademickým časem a já věřím, že praxe dodá autorce potřebné zkušenosti i jistotu, aby dorovnala kvality jednotlivých projekčních částí na stejně vysokou úroveň.

Dílčí hodnocení
Kritérium Známka Body Slovní hodnocení
Urbanistické řešení C Pozemek, který zástupci komunity vyčlenili pro stavbu školy, není umístěn zrovna šťastně. Ačkoliv by bylo naivní předpokládat, že se stavba stane „městotvorným“ prvkem tak, jak jsme tomu zvyklí z naší kultury, potenciál stát se důležitou součástí každodenního života komunity je obrovský. Umístění vstupu do areálu z postranní cesty je logické, avšak od návrhu podobného projektu bych očekával konceptuální přesah do okolního prostředí vsi, například tak, aby umožňoval budoucí přesměrování hlavního vstupu ve směru hlavní cesty v momentě, kdy škola dospěje k plné funkčnosti. Při počtu 450 studentů je diskutabilní poněkud zakřiknuté řešení vstupní části, která by zasloužila větší pozornost například s ohledem na konání průvodů, oficiálních návštěv představitelů, ale také na vjezd nákladních vozidel stavby či údržby. Přesvědčivě naopak působí členění a rozmístění jednotlivých budov, kde jasnou úlohu hraje modularita, respektive etapizace výstavby. Nevíme, jak se podaří shánět finanční, fyzické a politické prostředky pro stavbu areálu a již jen jedna budova z celku přinese obyvatelům o 100% dostupnější vzdělání. Návrh autorky takovýto přístup umožňuje a počítá s ním.
Architektonické řešení B Kromě nové budovy školy je cílem návrhu také přinést obyvatelům zkušenosti, které poté mohou využít při vylepšení svých vlastních obydlí. Architektonické řešení jde ruku v ruce s technickým a konstrukčním řešením, což se propisuje do charakteru budov. Tatáž budova s výraznou eukalyptovou výdřevou, přesahy střech, hliněnou stěnou a mohutnými vazníky je v projektu opakována prakticky pro všechny funkce a síla architektonického návrhu spočívá právě v tomto násobení téhož. Díky tomu bude mít škola nezaměnitelný charakter. Jednotlivé funkce budov mohou být odlišeny třeba pouze jinou barvou okenic… Nepřesvědčivě působí práce s centrálním prostranstvím, kde proti sobě stojí záměry vytvořit sad, ale také místo pro shromáždění. Potenciál vzájemné synergie ovocného sadu a prostoru pro shromáždění v kombinaci se vstupní osou zůstává ne zcela využit. Nad budovami se „vznáší“ poměrně těžká konstrukce ze zborcených ploch tvořených dřevěnými rámy se žebrováním. Vyvstává otázka, nakolik je třeba touto konstrukcí stínit plechové střechy mající dodatečnou podstřešní izolaci, která by sama o sobě měla v daných klimatických podmínkách posloužit jako ochrana proti přehřívání. Možná by energii a materiál věnované do stavby této mohutné konstrukce šlo využít efektivněji, na druhou stranu je ale třeba vnímat, že právě takovýto typ „zbytné“ konstrukce může místním obyvatelům přinést pocit hrdosti a výjimečnosti a škole vtiskne nezaměnitelný podpis.
Provozní řešení C Rozpadnutí výuky do decentralizované formy pokládám v daných podmínkách za zcela vyhovující a správné především z hlediska stavby jednoduchých a ekonomicky méně náročných objektů spíše než velikých budov s více učebnami. Navržený provoz však vyvolává otázky v čase „špičky“, tedy během ranního nástupu a ukončení výuky, kdy význam vstupních prostor působí lehce podceněným dojmem. Sporné je provozní řešení stravování, kdy studenti chodí se svými miskami pro jídlo do kuchyně, ale konzumace je navržena individuální. Zejména s ohledem na období dešťů a provoz školy je tento přístup, který neobsahuje jídelnu (například kombinovanou s multifunkčním sálem), přinejmenším diskutabilní. Více prostoru by zasloužily také provozy dílny a praktické výuky.
Technicko konstrukční řešení B Autorka přesvědčivě přednáší řešení dusaných hliněných stěn včetně návrhu na postup výstavby, stejně jako navrhuje skladbu využívající otepi listí pro podstřešní izolaci. Stavba je závislá na kvalitním opracování eukalyptového dřeva, stejně tak na jeho osazování pravděpodobně bez použití zvedací techniky (především v případě vznášející se konstrukce umístěné nad hotové budovy). Tento typ projektů v sobě však zahrnuje jistou dávku improvizace a zdánlivě zásadní stavební problémy leckdy vyváží množství ochotných lidských rukou. Návrh by zasloužil hlubší práci s rozvody energií. Zejména získávání a uchování nezávadné pitné vody je pro provoz školy zcela zásadní (Filtrace dešťové vody? Hlubinný vrt?). Umístění několika decentralizovaných zásobníků v areálu s sebou ponese také nutnost několika betonových věží a umístění čerpadel, ačkoliv potrubí pro přívod vody ze zdroje bude potřeba tak jako tak. V tom nevidím mnoho výhod oproti centrální vodárenské věži s následným levným rozvodem vodovodního potrubí.
Formální úroveň A Diplomovou práci autorky vnímám jako příběh o snaze využít energii věnovanou akademické činnosti a podělit se o znalosti nabyté během let studia. Poutavou formou dovede zaujmout a přiblížit toto vzdálené místo i s jeho výzvami. Nutno podotknout, že obsáhlost textů je poměrně vyčerpávající, avšak intervence v cizí kultuře vyžaduje tak komplexní a důkladný přístup, že bez podrobné analýzy a popisu se zkrátka neobejde. Samotná dokumentace záměru by zasloužila větší důraz na zpracování stavebních výkresů, například řezů či specifických detailů, které budou místní muset vyrobit takřka „na koleni“.
Navrhovaná známka
B
Body
83

Otázky

eVSKP id 133804