BUZOVÁ, M. Centrum prevence, Masarykův onkologický ústav v Brně [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Magdin projekt je výrazný a sebevědomý, výsledek je autorčinou odpovědí na vyrovnání se s analytickým zhodnocením potenciálu nemocničních staveb, reflektuje nepříjemné pocity, nejistotu a vratkost. Prostorová kompozice ve výrazně modernistickém duchu vychází z terénní situace místa a výsledné uspořádání věnuje stejnou pozornost jak areálu MOÚ, tak plánované nové čtvrti i širšímu kontextu celého města. Projekt je velmi vyvážený a spojuje odvahu s citlivostí, práce s měřítkem a proporcemi je suverénní.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | 100 | Autorka se vytrvale věnovala analýze zadání a nebála se ověřit více variantních řešení s profesionalitou sobě vlastní. V prezentaci a vlastní organizaci práce byla vždy svědomitá, na projektu pracovala nad rámec vyžadovaného postupu, o čemž svědčí výborná úroveň předložené diplomové práce. |
První pocit. První pocit neznamená povrchní soud, dávám na něj čím dál více. Tehdy ke mně mluví instinkty, hlubiny vědomí, vnitřní zdroje, zde se neřídím mozkem, ale srdcem, buňkami, podzemními proudy a signály. První pocit je často trefa (a někdy se zmýlím, bohužel). Zde na mne okamžitě vyskočilo téma tak příznačné pro dnešní civilizaci – nemoc a její obraz v architektuře. Zadání. Vedoucí ateliéru zadali hodně těžké téma nemocničního provozu, navíc na místě, které ovlivňuje celé město. Nabízí se, zda je to pro diplom. Je. Čím těžší provoz, tím méně prostoru na pocity, romantické představy a amatérismus. V tomto smyslu vlastně vyučující skvěle a přirozeně nastavili pravidla. A Magda se s nimi vyrovnala výborně, navíc v krátkém čase. Místo je urbanisticky významné, všem v Brně známé, prošlé soutěží, propojené s realitou, bylo zadáno, že navrhovaný objekt musí podporovat stávající urbanismus již existujícího Ústavu. Typologie je to těžká, vyžaduje přesnost, omezení vlastního ega, spolupráci se specialisty, přináší omezení. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, myslím, že budoucí architekti se s tímto provozem setkají spíše v pokročilém stadiu své kariéry, setkají-li se vůbec. A mezitím se dnes platná pravidla hodně změní neb současná medicína se vyvíjí rychle - jako málokterý obor. Dovolte mi ještě osobní a jistě subjektivní pohled na zpracovatele této práce: Magda má za sebou určitý příběh, který je v ní vepsán, viděl jsem jemnou, velmi pečlivou, přesnou a analyticky přemýšlející mladou ženu. Budoucí profesionálku. Prošli jsme spolu celý postup, tedy jak se k tomuto řešení dostala, jak uvažovala, co ve věci viděla. Viděl jsem i její skicář a přiznávám, že jsem byl šokován. Nebylo v něm jediné škrtnutí, jediné začmárání, jako by byl napsán během minuty (nebo přepsán nějaký jiný, původní). Je v tom výjimečnost (doporučuji, aby jej Magda předložila komisi) a je v tom zároveň kontroverse (k tomu však později). Celkově na mne zadání dělá dojem jakéhosi vyvrcholení vzájemného soužití vyučujících a jejich diplomantů a práce samotná zase dojem promyšleného postupu, za kterým se skrývá hodně práce, přemýšlení i tahu na bránu. Blahopřeji. Myslím, že jde o profesionální, pečlivou a promyšlenou práci, proto Magdě Buzové navrhuji A. Přesto však - buďte více nejistá, chybujte, dopřejte si přepych omylů neb dělat i ošklivé věci (kvůli tomu hledání, ne pro ne-talent) je tak osvobozující. Obraz tohoto návrhu je pro mne obrazem současné Evropy. Bohatý, klidný a přiměřený svět (budova), však se skrytými temnotami (nemoc). Svět, který má tradice za zády, princip řízeného pokroku a čistoty v žilách. Ozvláštňujeme teď všechnu tu starou krásu, kterou jsme během staletí vytvořili, můžeme totiž vyjít z práce našich předků. To ale nestačí. Potřebujeme též divokost, živelnost, těžkosti, barbarství, nové výzvy a nové omyly. A to vše mají ony světy ležící mimo naši zlatavou a ochranitelskou Evropu. Je na nás, zda se dokážeme posunout dále (v architektuře, ale i medicíně například). Kéž Vy to posunete. Pečlivá, soustředěná, do detailu zpracovaná a prožitá práce, osobní příběh, analytický, jemný, po krocích promyšlený postup a výsledek. Silný urbanismus, koncept, obrazy, provoz, hledání řešení. Mírná ztráta oné síly ve fasádách. Přeji štěstí do dalších let (nejen to pracovní) a přeji též nalézt půvab ve škrtání, chybách a nepřesnostech (ač úžasný skicák) neb jsou kořením života a hlavně posunují vpřed.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Magda mi vyjmenovala 9 základních principů jejího návrhu (lidskost stoje, spojení, narušení hradby, cesta, vratkost, maják, platforma a zeleň, výhledy, jiný způsob čekání). Mezi jinými říká, že lokalita je bariérová a dokládá to množstvím konkrétních fotek. Souhlasím. Dále zdůrazňuje: „polidštění stroje“ – chvályhodný záměr, zvláště v dnešní době. Vytváří základní strukturu cest uvnitř pozemku – je logická a uvěřitelná. Orientuje objekty na výhled – dobré, ale tím jde jedním z nich mírně proti vrstevnicím. Vytváří okno a propojení. Staví maják, který má zářit, tvořit signál, výzvu lidem, aby se nebáli preventivního vyšetření, překonali strach z těchto nemocí, přišli, byli účastni. Neumím říci, zda takový symbol bude fungovat, zda je společnost nastavena na to ukazovat své problémy či je spíše umně skrývat. Na mysl mi tane, zda by na hlavní vyložené fasádě nemělo být nějaké znamení, symbol, má-li být dům majákem. Další ideou je vratkost. To mi stále zní v hlavě, pro mne je vratkost spíše negativní pojem, hledám stabilitu, střed, vyváženost (a stále mi to nejde, uf). Tím více v případě nemoci. Kompozice budov spojená veřejnou platformou je známá a myslím fungující sestava, známe mnohé příklady. Ta kompozice na mne ale nepůsobí vratce. Další princip – cesta, ano, nemoc je naštěstí i tím. Souhlasím také, že tímto objektem lze kopec přiblížit chodcům, pak funguje ono spojení. V konceptu je Magda silná, pevná v kramflecích. Dispozice. Toto urbanistické řešení umožňuje čisté provozní uspořádání. Věřím v jejich správnost vzhledem k tomu, že bylo opakovaně konzultováno s konkrétními specialisty, avšak neumím příliš zkontrolovat, případně namítat. Otázka, zda v dnešní (a zejména budoucí) době stačí kapacitně vnější (nikoliv ten vnitřní) parking. Snad trochu více zjednodušit vstup do budovy pro ty, kteří přijedou autem a nejedou automaticky do vnitřního parkingu. Naznačit možnost změny, dostavby dispozice budovy změní-li se nakládání s pacienty (a může se změnit?). Je skutečně nutné druhé schodiště do sálu? Veřejný prostor. Prostory mezi jednotlivými objekty jsou velkorysé a vzdušné, snad trochu monumentální, přísné, přesně definované. L nádvoří evokuje náruč. Co více zeleně na ní, divoké, ne-geometrické, jakožto kontrastu s domy samotnými? Průhled mezi objekty s výhledem je ovšem silný, fascinující. A výhledy z pokojů na pomíjivý shon města mohou uklidňovat člověka, který je ve strachu. | |
| Architektonické řešení | B | Podívá-li se člověk na situaci, vidí logicky, racionálně, až funkcionalisticky uspořádané objekty. Taková je i architektura. Přesné, konstruktivisticky členěné fasády. Trochu přísný a čistý výraz budov. V tom by nebyl problém, však vzhledem ke kolážím a výrazně výtvarnému (a krásnému) pojetí koncepčních obrazů to cítím jako mírný rozpor. Myslím, že buď mělo být pozadí návrhu stavěno na téže přísnosti, nebo měla být výtvarnost promítnuta dále anebo má být tento rozpor vysvětlen, obhájen. Zajímalo by mě též barevné řešení fasád, byly by ponechány v jejich původnosti materiálové nebo by se do nich ona výrazná barevnost z úvodu promítla? Okna – neměla by být odlišná vůči množství slunce, vůči světovým stranám? Dnes už se možná patří dávat ta nejmenší na jih vzhledem ke klimatu a požadavkům na umělost vnitřního prostředí budovy. A dále proč nevyužívat i střechy objektů? Není problém v polykarbonátu na fasádě vzhledem k požáru? Pozitiva: provozy se promítají do vnějšího vzhledu – čitelné, uklidňující. Krásné vstupní atrium s výtvarnem. Detail. Propojující platforma. Úderné, čisté a barevně krásné koncepční obrazy. Jasná promyšlenost návrhu. Skicář jako opora (co vše bylo k tématu přečteno, jak promyšleno, co nasbíráno!). | |
| Provozní řešení | A | ||
| Technicko konstrukční řešení | A | Monolit s pomocnou ocelovkou, zateplen, obložen, systémové fasády - současná klasika, staticky diskutováno, věřím, že promyšleno. Hlavní parkování důsledně pod zem – toť princip doby – auta jsou zkrátka naše náhradní nohy. Mé otázky: jak se nakládá s dešťovými vodami (neb hodně zpevněných ploch)? Zajímal by mě způsob vytápění objektů, nějaká energetická bilance, úvahy o provozních s realizačních nákladech, něco konkrétnějšího o ekologických aspektech budovy neb ty se stávají stále častějšími (bohužel i velmi politickými) tématy (otázky odrazu slunečního záření, tvrdosti povrchů, jeho pohltivosti, údržby, vyměnitelnosti). | |
| Formální úroveň | A | Výborná, blahopřeji. Vrátím se nyní k oné výjimečnosti i slabině Skicáku, o kterém jsem mluvil v úvodu. Jde o to, že na začátku navrhování kreslíme, máme ideje, touhu, nadšení. To vše se snadno promítne do prvních skic, koncepčních obrazů. Ještě jsme zvíře. Pak nastoupí stavitelství, požární řešení, doprava, statika, rozpočet, provoz, ve skutečné praxi klient a zejména úřady, legislativa, byrokracie světa. Začínáme ztrácet tu živočišnou sílu. Někteří to dovedou udržet do konce, většině to ubude. Já s tím (nepříliš úspěšně) bojuji celou svou kariéru. Je velmi těžké přetavit onen čistý počátek v sílu závěru, udržet čistý vzduch v zakázce. Ve Vaší práci Magdo, vidím tento malý rozpor. Možná, že to Vy jako problém nevidíte, ani Komise, ani Vaši vyučující. Toť námět k diskusi - anebo zapomeňte, že jsem něco řekl. |
eVSKP id 133927