ŠOBOROVÁ, A. LAUSANNE – PLAINES DU LOUP: ekologické město [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Koleček, Ivan

Prof. Ivan Koleček: Urbanistické řešení: Měřítko městské čtvrti: Postupná grafická a textová analýza v měřítku krajiny, města, čtvrti a bloku je hodnotným základem ke krokům a rozhodnutím v principech kontextu. Ty se dějí na první pohled klidnou a logickou cestou založenou na specifickém přístupu k jednotlivým situacím. Autorka neopouští hlavní definované podmínky, které chce dosáhnout v konečné fázi svého projektu: lidské měřítko, zabydlenost, bohaté životní prostředí, příjemné dialogy prostorů, hmot a jejich geometrie. Škola e se stává středem nejen bloku, ale i čtvrti. Návaznost na hlavní pěší osu, která prochází školou a jejím dvorem – hřištěm a její pokračování pakem je jednou z velkých hodnot základních rozhodnutí. Škola je začleněna do struktury zastavění s přímou vazbou na vnitroblok s možností přímého vstupu dětí v principu prodloužení jejich světa bydlení. Hranice bloku, obytné ulice, Avenue a obslužné komunikace na jeho západní straně jsou nedílnou součástí projektu. Měřítko městského bloku: Definice charakteru vnějších prostorů, vnitrobloků, školy – veřejného průchodu a vazby na park vycházejí z bohatého principu zastavění. Jsou obytným životním prostředím v prodloužení polosoukromých přízemí a soukromých podlaží obytných bloků a bytů. Specifický a mimořádný – veřejný, poloveřejný až polosoukromý prostor školy, (jak pěší osy, školního dvora a hřiště, tak školní haly pod širým nebem), dává velké možnosti v jeho funkcích a změnách charakteru prostředí. Architektonické řešení: Bydlení: Pojetí bydlení jako žití, ne jako funkce, se odráží ve všech měřítcích prostorů, od bohatých možností v typologii bytů, (kde je obytný prostor jejich regulací), přes první podlaží společných prostorů, až k prostorům vnitrobloků a obytných ulic s ukončením v zabydleném parku. Škola je dalším světem bydlení školáků, kteří nejsou ztraceni v instituci nebo měřítku jejich nového životního prostředí. Škola: Program školy je členěný do výjimečných situací, v logické návaznosti vztahů, v dialogu jednotlivých měřítek identity. Křídlo školy, hala, učebny a jejich prodloužení do společných prostorů jsou parametry prostředí školy. Haly jsou místy orientace, setkání, výměny, předprostorem školního dvora. Na druhé straně učebny jsou „domovem“ žáků se silnými vztahy k jejich přilehlým halám nebo terasám. Dívat se na činnost v učebnách přes školní dvůr – městský prostor je novým měřítkem světa žáků. Bohatá geometrie prostorů ručí za soukromé vyjádření jejich charakteru vzhledem k nebezpečí monumentálnosti základní prostorové struktury. Park: Část v měřítku čtvrtě je zabydleným prostorem bohatých vztahů a funkcí. Spojuje a prodlužuje hlavní pěší osu v hodnotném přírodním kontextu a řady událostí, které z něho automaticky vyplývají. Téma bydlení a ekologické město: Hlavní téma magisterského studia je vepsáno do projektu od jeho konceptu, až k poslední soukromé jednotce pokojů. Hra typologií, jejich organizace, geometrie i bohatost prostorů a vztahů jsou ilustrací v potenciálu někdy až příliš opomíjeného bydlení. Ekologie projektu je vepsána do jeho každého měřítka, životního prostředí, obytných prostorů, funkčních vztahů, až po řešení zadržení dešťové vody v centru vnitrobloku a parku jako její symbol. Vojtěch Jemelka (Ekologické) město, místo: Ve své práci dokazuješ komplexní pochopení a rozvinutí masterplanu, ale i města – hlediště jezera, které je prázdnem, pauzou v úchvatném panoramatu, v duchu propojování a prolínání, ale i jasného definování městských prostor díky tvému hmotovému rozvržení. Park je dobře uvažován ve více měřítcích užívání i využití potenciálu terénu, nicméně ostré hranice stezek nejsou přesvědčivě vázány na volně formované plochy vč. rozřezané vodní a stavěné zázemí. Obytná ulice je adekvátně členěna na životaschopné plochy. Oceňuji uvědomělou práci s tématy zadržování dešťové vody, (je škodou, že voda nebude částečně plnit funkci pohledově-manifestační), a důraz na ekologii vztahů. Naopak tvarová složitost tě dovadla až k betonovému vylití a zabalení veškerenstva do pěnového izolantu. Škola: Jakkoliv je velmi silně konceptuálně a ve všech měřítcích jasně navržena, tvé protichůdné přívlastky „druhý domov / inkubátor / instituce“ vypovídají o jisté nerozhodnosti, čím má vlastně nakonec být? Vnímám plodný dialog dvou hmot, které jsou integrálními částmi polouzavřených bloků, a zároveň vázány silnou vazbou roztržení. Jasný příklon k té či oné identitě jednoho / dvou / tří bloků zůstává díky tvým, (byť v principu dobrým reakcím), nakonec nejistý; otázkou pak je, zda záměrně? Řeže jeden či dva prvky; vypovídají štíty školy o náležení k „pra-bloku“; řežeš nebo trháš? Prostorově i provozně je škola fungující s významným benefitem všudypřítomných ochozů, které nabízí sdílené či individuální pobývání, průchod, vyhlížení i fandění na hřišti zápasícím, kdy se celá škola může stát obrovským hledištěm. Tvé hřiště musí mít velký přesah do veřejného užívání a nepřeje pohybově méně zdatným. Prodloužení tříd je promyšlené; jakým klíčem jsi ale některé třídy zasloužily výsadní pozici mezi halou a štítem a na některé zbylo „vyhnanství“? Zabydlení: Cituji tvé výstižná slova: „Bydlení, tj. žití; nekončí za vchodovými dveřmi a nevzniká rozkrájením hmot na nejekonomičtější jednotky.“ Díky proporci a odvážnému prolamování hmot dosahuješ obytného měřítka vnitrobloků, (u onoho při třídě ovšem nedokazuješ adekvátnost vysoké kompaktní a přísné hmoty), které jde ruku v ruce s kvalitním zabydlením. To je na první pohled jakoby zbytečně složité, avšak podařilo se ti většinou najít velkorysé a jedinečné prostorové i dispoziční využití v duchu hesla: z nevýhody udělat výhodu. Většině ložnic však chybí přímější vazba na koupelnu a protažené obytné prostory jsou v některých extrémech obtížně využitelné. Celkové tvarosloví však není v posledku formální, ale paradoxně logické, což nakonec platí i o dvoj-škole. V parteru nabízíš dobré vazby sdíleného či komerčního na polo / veřejné prostory, i když využití kosé geometrie zde do dalšího řešení vzbuzuje vícero otázek. Celkově dosahuješ vysoké kvality bydlení odpovídající dvouleté práci nad zamýšlením se, jak skutečně bydlet jinak. Přístup: Poctivý, aktivní, skupinotvorný. Oceňuji tvůj velký přínos ve společných diskuzích. Prezentace: Paré je zpracováno profesionálně vč. komplexního vysvětlení; zato plakát nezobrazuje působivý koncept a zůstává pouze sběrem výstřižků. Celé prezentaci by v prodlouženém termínu prospělo vyvinutí jednotícího vizuálního stylu a sazby. Radek Toman Adéla na základě propracovaných analýz přináší řešení založené na návrhu dvou (na první pohled) samostatných bloků. Každý z těchto bloků uvnitř skrývá jedinečný poloveřejný prostor svébytné klidné atmosféry. Mezi bloky vzniká rušnější pěší koridor (školní dvůr), který je živější (hřiště) a po obou stranách je lemován budovami školy. Dispozice školy je logicky navržena a skrze prosklené fasády přináší život jak do centrálního veřejného školního dvoru, tak do obou vnitrobloků, kde míchání fasád bydlení a školy působí obzvláště zajímavě a neotřele. Jediný otazník ohledně školy mám, zda se tělocvična neměla ještě více propsat do školního dvoru (např. výraznější změnou povrchu), jsou zde sice volně rozhozené světlíky, ale jejich kompozice s tělocvičnou samotnou nijak nesouvisí… ale to je jen detail k zamyšlení. Bytové domy na první pohled ve svých dispozicích vypadají poněkud „neučesaně“ při bližším prostudování jsou všechny dispozice funkční a velice promyšlené. Návrh parku je uměřený a vhodně doplňuje navržené budovy. Graficky je práce na vynikající úrovni.

Posudek oponenta

Šobich, Vladimír

Polyfunkční objekt kulturního centra a městského úřadu splňuje předpoklady architektonického návrhu. Autorka prokázala zvládnutí základních problémů profese architekta.

eVSKP id 134621