MUSIL, T. Chytrý zámek s CAN komunikací dle AUTOSAR [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Pan Musil měl za úkol zorientovat se ve velmi komplexní oblasti návrhu software pro embedded systém dle standardu AUTOSAR s využitím RTOS. K tomu vytvořil demonstrativní systém komunikující po sběrnici CAN, který ovládá přístup do auta s využitím NFC technologie. Z textové části bych vyzdvihl popis základních principů návrhu aplikace dle AUTOSAR. Po jazykové stránce ale práce pokulhává. Ačkoliv to z počtu referencí nevypadá, musel si pan Musil načíst materiály ohledně RTOS a také nejednoznačnou literaturu popisující standard AUTOSAR. Student pracoval po celý semestr aktivně, přičemž využíval konzultací. Většinu času se zaměřoval na implementaci kódu a funkčnost, čímž utrpěla kvalita textové části. Na práci pana Musila lze stavět při dalším vývoji zařízení v oblasti automotive a navíc lze integrovat funkční vzorek zařízení chytrého zámku v aplikaci pokročilého řízení přístupu k vozidlům. Práci hodnotím stupněm B (88 b.).
Zadání předložené diplomové práce patřilo k náročným, neboť se autor musel vypořádat s architekturou Autosar a filozofií návrhu a realizace aplikací respektující principy definované Autosarem. Autosar je poměrně komplexní standard v oblasti vývoje vestavných systémů pro automobilový průmysl a jako takový definuje metodologii vývoje, softwarové moduly a příslušná rozhraní. Autor se tak již v rámci prvního bodu zadání musel vypořádat s časově náročným úkolem – nejen se s Autosarem seznámit, ale Autosar nastudovat tak, do hloubky, aby byl následně schopný vyvíjet podle dané metodologie vlastní SW aplikace. V dalších bodech zadání autor musel provést rešerši vhodných operačních systémů reálného času dostupných v podobě „open-source“ řešení a následně kvantifikovat vlastnosti příslušných operačních systémů v časové doméně. Následně měl autor za úkol vytvořit aplikaci realizující funkci chytrého zámku a ověřit její funkčnost. Zadání by svou komplexností a časovou náročností vystačilo na dvě samostatné práce. Proto autor poměrně racionálně netestoval jednotlivé operační systémy, ale vytipoval potenciálně vhodné OS pomocí rešerše, kde se zabýval pěti operačními systémy. Následně výběr zúžil na dva kandidáty – OS Trampoline a OS Zephyr. Součástí práce byla i volba vhodné HW platformy, kde autor provedl rešerši mezi potenciálně zajímavými a dostupnými vývojovými kity a následně zvolil kit na bázi STM32F4, který je podporován všemi pěti původně uvažovanými operačními systémy. Na tomto kitu následně kvantifikuje pro OS Zephyr vlastnosti tohoto operačního systému, hlavním výstupem této aktivity je tabulka 4.1, kterou považuji za jeden ze zásadních přínosů této práce. Dále autor v práci dokumentuje samotný návrh aplikace v architektuře Autosar a HW realizaci chytrého zámku, který mj obsahuje i snímač vlhkosti, tříosý akcelerometr a čtečku RFID, přičemž zámek samotný komunikuje po sběrnici CAN, se kterou se autor rovněž musel vypořádat. Vzhledem k šířce zadání a hloubce, do které musel autor proniknout, aby byl schopen dílo realizovat je nezbytné konstatovat, že autor nepochybně disponuje vynikajícími inženýrskými schopnostmi a realizované dílo je toho dokladem. Kdyby měl autor zdokumentoval vše, co při realizaci musel vykonat, práce by měla minimálně dvojnásobnou délku. Na druhou stranu pravděpodobně značná časová náročnost realizačních prací se velmi negativně promítla do některých částí samotného textu diplomové práce. Již od prvních kapitol je zjevné, že minimálně část textu vznikala ve značném spěchu. Při opakovaných úpravách, zřejmě ve snaze lépe a přesněji přenášet složité myšlenky do psané formy, opakovaně docházelo k nedokončeným zásahům do již vytvořených vět. Ve výsledku jsou některé věty velmi špatně srozumitelné. Touto zásadní vadou trpí zejména první třetina práce, která byla zřejmě psána až těsně před odevzdáním. Po stylistické i gramatické stránce je bohužel úroveň první třetiny této jinak vynikající práce vysloveně velmi špatná a to práci značným způsobem degraduje. Zřejmě nejhorší je většina podkapitol kapitoly 1.2, kde některé věty jsou na hranici srozumitelnosti. Podivný slovosled vyvolává dojem, že odstavce vznikaly formou nedobře provedeného překladu z citované literatury, nicméně po namátkovém ověření obsahu citovaných zdrojů věřím, že se jedná o mimořádně neobratně vytvořený vlastní text autora jako kompilát informací z více zdrojů. Nezvládnutí umisťování čárek ve větách kapitoly 1 výsledný dojem a také nízkou srozumitelnost některých částí textu ještě umocňuje. Na druhou stranu tam, kde autor nepopisuje použité komponenty, avšak dokumentuje vlastní práci, je text většinou bez problémů. Vzhledem k rozsahu realizovaného díla je dokumentace některých realizovaných částí zbytečně stručná. Ani množství komentářů, které lze najít ve zdrojovém kódu, není přiliš oslnivé. Výsledné hodnocení práce je tak problematickým kompromisem mezi vynikající realizační částí a nepříliš dobrou úrovní dokumentační částí. Je opravdu škoda, že si autor nenašel jeden nebo dva dny, které by věnoval přepsání kapitoly 1, drobným korekturám ostatních částí textu a také doplnění většího počtu komentářů do zdrojových textů, protože pak by byla práce vynikající a bylo by možné ji hodnotit stupněm A. Na druhou stranu je potřeba zohlednit, že zadání by svou komplexností a časovou náročností vystačilo na dvě samostatné práce. Odevzdané dílo jako celek, i s přihlédnutím k mimořádně náročnému zadání a splnění všech bodů zadání, ve výsledku hodnotím stupněm „D“.
eVSKP id 142144