HORÁK, J. Výroba segmentu polohovacího systému sedadla [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudky

Posudek vedoucího

Řiháček, Jan

Bakalářská práce se zabývá návrhem výroby segmentu polohovacího systému sedadla automobilu s využitím technologie přesného stříhání, a to včetně návrhu konstrukčního řešení nástroje, jež je doložen potřebnými výpočty. Student při zpracování daného tématu pracoval samostatně, aktivně a snažil se o zapracování připomínek vedoucího. Při návrhu střižného nástroje student vycházel z osvědčených vzorů a směrnic pro konstrukci. Výsledné hodnocení zohledňuje stylistickou a grafickou úpravu práce, jakož i celkový přístup studenta k vypracování a schopnost orientovat se ve zmíněné problematice.

Dílčí hodnocení
Kritérium Známka Body Slovní hodnocení
Splnění požadavků a cílů zadání A
Postup a rozsah řešení, adekvátnost použitých metod B
Vlastní přínos a originalita C
Schopnost interpretovat dosažené výsledky a vyvozovat z nich závěry A
Využitelnost výsledků v praxi nebo teorii B
Logické uspořádání práce a formální náležitosti A
Grafická, stylistická úprava a pravopis B
Práce s literaturou včetně citací A
Samostatnost studenta při zpracování tématu B
Navrhovaná známka
B

Posudek oponenta

Peterková, Eva

Bakalářská práce Jana Horáka se zabývá návrhem výroby dílčí části polohovacího systému sedadla automobilu. Autor zvážil možné způsoby výroby zadané součásti a s přihlédnutím zejména na výrobní sérii a požadovanou přesnost dílce zvolil výrobu pomocí technologie přesného stříhání s tlačnou hranou. Na základě toho sepsal rešerši na danou problematiku, provedl potřebné výpočty, navrhl stroj i tvářecí nástroj. Nástroj je konstrukčně velmi dobře zpracovaný a funkční. Práce splňuje potřebný rozsah i vytyčené cíle zadaní. Grafickou stránku práce hodnotím velmi kladně. Kvalitu práce ovšem snižují časté nepřesnosti ve vyjadřování, které mohou vést k vytvoření nepřesné představy o dané problematice tváření. Například se autor nedrží jednotné terminologie a přítlačnou desku s nátlačnou hranou označuje na některých místech jiným termínem „přidržovač“. Na str. 14 užívá pojem zaoblení střižnice, vhodnější by bylo zaoblení hrany otvoru ve střižnici, na str. 19 je uvedeno, že při stříhání tenkých plechů se nátlačná hrana vyrábí jen na přítlačné desce. Není tomu tak, lze vyrábět buď na přítlačné desce nebo na střižnici. Dále při definování napěťového stavu u některých metod přesného stříhání není uvedeno, kde tato napjatost vzniká, atd. Často se v práci vyskytují pasáže, kde se autor o jedné a téže věci zmiňuje dvakrát, ale jinak formulovanými větami (např. popis napěťového stavu na str. 18). I když je práce zaměřena na technologii přesného stříhání s tlačnou hranou, v teoretické části se vyskytují texty, které jsou platné pro konvenční stříhání a u přesného stříhání neplatí nebo se nepoužívají (např. str. 21 zmínka o brzském porušení křehkých materiálů, str. 24 upínání střižníků, str. 25 konstrukční řešení otvorů ve střižnici). Autor při psaní teoretické části práce používá vyjadřování v 1. os. mn. č., což se pro tento typ dokumentu nepoužívá. Číslování obrázků je v úvodu práce přeházené a nejde v logickém sledu, chybí označení obrázku č. 4. Obrázek 12 není správně nakreslený, v principu by kalibrace nefungovala. K praktické části práce mám zásadní výtku. Autor v kapitole 3.1 „Využití materiálu“ zjistil, že největší využití pásu plechu je při střídavém rozmístění výstřižků na páse s posunutím pásu o krok K = 82,5 mm. Tuto variantu označil za výrobní a pro ni vyhodnotil i volbu vhodného polotovaru ve formě svitku. Následně stanovil potřebnou délku pásu ve svitku, počet kusů z jednoho svitku a nakonec i potřebné množství svitků pro zadanou sérii. Při tomto řešení by se vystřihovaly dvě součásti na jeden zdvih a v nástroji by byly dvě sady střižníků opačně orientovaných. Bohužel tyto výpočty pozbyly platnosti, neboť v následující části práce autor provádí výpočty a navrhuje nástroj pro výrobu pouze jedné součásti na jeden zdvih, neboli pro tzv. příčné uspořádání výstřižků na páse s posunem o krok 112,5 mm. Pro tuto variantu je vypočtena i celková tvářecí síla, dle které byl zvolen i vhodný lis. K praktické části práce mám ještě další připomínky. Při návrhu vedení tlačné hrany kolem součásti, str. 33, autor srovnává 15ti násobek výšky tlačné hrany s hodnotou 2,24 mm. Nikde však není uvedeno, co je tento rozměr zač. Vzhledem k tomu, že v nástrojích pro přesné stříhání jsou děrovací střižníky vedené téměř po celé délce ve vyhazovači, není třeba provádět kontrolu na vybočení. Při výpočtu velikosti střižné síly, str. 34, byla zvolena hodnota koeficientu na otupení n = 1,5. Tato hodnota se většinou volí při úvaze velmi otupeného nástroje, což si u přesného stříhání nelze dovolit. Chyba to vyloženě není, ale doporučení je počítat maximálně s hodnotou 1,3. Síla na vyhazovači je stanovena špatně, neboť zde je nutné počítat s plochou plné součásti, protože vyhazovače působí i na plochy odpadu po vystřižení otvorů v dílci. To se odrazí i na velikosti celkové tvářecí síly a v konečném důsledku to může mít vliv i na správnost zvoleného lisu. V kapitole 3.4 chybí uvedený zdroj, ze kterého byly vzorce pro výpočty výrobních rozměrů střižníku a střižnice převzaty. Výkresová dokumentace nástroje pro vystřihování jedné součásti je zpracovaná velmi dobře. Snad jen bych vytkla v kusovníku absenci volné pozice mezi vyráběnými a normalizovanými částmi nástroje.

Dílčí hodnocení
Kritérium Známka Body Slovní hodnocení
Splnění požadavků a cílů zadání A
Postup a rozsah řešení, adekvátnost použitých metod D
Vlastní přínos a originalita B
Schopnost interpretovat dosaž. výsledky a vyvozovat z nich závěry C
Využitelnost výsledků v praxi nebo teorii B
Logické uspořádání práce a formální náležitosti B
Grafická, stylistická úprava a pravopis B
Práce s literaturou včetně citací B
Navrhovaná známka
C

Otázky

eVSKP id 139369