ŠABATA, M. Strojový komentátor závodu v orientačním běhu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Student na řešení práce pracoval samostatně, avšak bez akceptace zpětné vazby, která by pomohla zkorigovat jeho směřování k lepšímu výsledku. Pravidelně navštěvoval konzultace, ty však připomínaly spíše hlášení „co jsem udělal a co udělám“, než diskusi nad problémem. To se odrazilo i ve výsledku práce, který je nejspíše svým způsobem funkční a splňuje všechny body zadání, ale k robustnosti a spolehlivému chování za všech situací má daleko. Student nesporně využíval své hluboké znalosti orientačního běhu, nad tématem přemýšlel a měl dobré nápady, jejich následnou realizaci bych však označil jako málo odbornou. Často trefný poznatek do rovnice zakomponoval formou odhadnuté a nepodložené konstanty „střelené od boku“ namísto výpočtu na základě objektivní úvahy podložené daty či alespoň argumenty (viz. např. převodní funkce na Obr. 2.12-2.14 – smysl chápu, ale proč mají zlomy zrovna v těchto bodech?). Obecně k řešení problému přistupoval velmi hekticky a málo promyšleně (udělal v letu 3 různé komentátory, namísto aby si sedl, zamyslel se a udělal jednoho promyšleného a univerzálního). Do problému se vždy ponořil jen natolik hluboko, aby to nějak fungovalo, a když to nestačilo, spokojil se s tím, že „to nejde“ (viz. např. tvrzení, že v C# nejde spočítat polynom) a raději použil jiné, méně vhodné řešení. Po formální a jazykové stránce je práce velmi slabá, obsahuje množství fragmentů nedávajících smysl, je plná typografických i gramatických chyb. Skladba kapitol je často také zmatečná, takže přečíst a pochopit práci vyžaduje od čtenáře opravdu velké úsilí. Občas také trochu chybí sebereflexe (např. v závěru); obviňovat ústav z toho, že student nestihl udělat pořádný experiment není na místě. Vypracování posledního bodu zadání (experimentální ověření použitelnosti) nepovažuji za zcela přesvědčivé, přiložený program se mi nepodařilo spustit, a vzhledem k tomu, že student nerealizoval mnou navrhované srovnání TV záznamu se svým komentátorem, nezbývá než věřit, že student zvládne funkčnost přesvědčivě demonstrovat alespoň u obhajoby. I přes výše uvedené výtky musím uznat, že nad řešením problému student přemýšlel a – ač nedokonale – ho zvládl vyřešit, takže práci doporučuji k obhajobě.
Práce je členěna do 3 kapitol, konkrétně na teoretickou část, praktickou část a experimentální ověření, přičemž poslední jmenované je věnován minimální prostor. Zvolená struktura není zcela vhodná, je obtížné sledovat myšlenky autora. Z hlediska rozsahu je práce spíše nadprůměrná, rozhodně splňuje doporučení. V úvodu je dobře představena motivace, nejsou však dostatečně definovány cíle práce. Nepovažuji za šťastné, že úvodu předchází kapitola Cíle práce, která ovšem vypadá, že je pouze okopírovaným zadáním semestrálního projektu. Závěr diskutuje, jak byly splněny jednotlivé body zadání, nastiňuje také budoucí rozvoj práce, zde nemám zásadní výhrady. Po formální stránce je práce na silně podprůměrné úrovni. Je hustě protkána gramatickými chybami a větami, které nedávají žádný smysl. Žádný z grafů nemá popsané osy. Můžeme najít slangové výrazy, např. „disknutí.“ V některých částech autor textem říká přesný opak toho, co se snaží vyjádřit. Vlivem těchto nedostatků práce jako celek klade velmi vysoké nároky na čtenáře. Kvituji ovšem sazbu v LaTeXu. Počet zdrojů je spíše nižší, ovšem nalezneme zde i kvalitní prvky, které jsou v průběhu práce korektně citovány, práce s literaturou je tedy na adekvátní úrovni. První bod zadání je nepochybně splněn, jelikož na něm staví zbytek práce, věnuje se mi část kapitoly 1. Návrh algoritmu (druhý bod zadání) je rozprostřen mezi kapitoly 1 a 2, celkem byly navrženy 3 varianty tohoto algoritmu, přičemž je zde patrná i určitá vazba na získané teoretické poznatky. Třetímu bodu zadání se věnuje čistě kapitola 2, kde poměrně podrobný popis uživatelské aplikace, ale o poznání skromnější rozbor vlastního technického návrhu komentátorů. Čtvrtý bod zadání má adekvátní teoretický rozbor v kapitole 1, ale samotný popis implementace v kapitole 2 je spíše nedostatečný. Experimentálnímu ověření výsledků (pátý bod zadání) je věnována celá kapitola 3. Autor zde poměrně nepochopitelně obviňuje ústav z toho, že nemohl získat vlastní data pro toto ověření. Nějaká data se ovšem získat povedlo, a proto byl i tento bod zadání splněn, byť výsledek porovnání rozhodně není uspokojivý, protože se věnuje tak malému výseku, že v podstatě nelze porovnat výstupy jednotlivých metod a lidského komentátora v potřebné komplexitě. Poněkud matoucí je, že autor v jednom z testovacích datasetů používá pro všechny závodníky stejné jméno. Pro většinu grafů a rovnic mi chybí jednoznačné zdůvodnění. Např. rovnice 2.2–2.4 jsou údajně získány různými metodami interpolace na základě dat z tabulky 1.1, zde ovšem ani není zřejmé, co zahrnuje a jak vznikla zmíněná tabulka. Práce zahrnuje algoritmus označovaný jako expertní systém, ale to je dle mého názoru poněkud zavádějící, nevidím výrazné rozdíly oproti algoritmu na bázi matematického modelu, jsou pouze jinak nastavena hodnoticí kritéria. Velmi pravděpodobně by vše zvládl pokrýt jeden robustní algoritmus, který by se parametrizoval pro konkrétní požadované chování. Celkově, i před všechny výše uvedené nedostatky, mohu konstatovat, že student odvedl adekvátní množství práce a prokázal schopnosti na dostatečné odborné úrovni. Mé hlavní výtky, kvůli kterým musím navrhnout horší hodnocení, směřují k formální stránce práce a k tomu, že není příliš technická. Zejména druhé výtce by se autor měl věnovat v rámci obhajoby. Práci k obhajobě doporučuji a navrhuji hodnocení C / 71 bodů.
eVSKP id 142280