GAGO, M. Využití rozkyvu hořáku pro svařování tupého svaru metodou MAG korozivzdorné oceli [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Kubíček, Jaroslav

Diplomová práce Bc. Matůše Gago je zaměřena na svařování metodou MAG s rozkyvem svařovacího hořáku u korozivzdorných ocelí. Obecně je doporučován co nejmenší tepelný příkon při svařování korozivzdorné austenitické oceli – nejlépe přímé svarové housenky. Rozkyv hořáku znamená lepší povrchovou strukturu svaru, ale zpomalení rychlosti svařování a vyšší tepelný příkon. Cílem práce bylo zhodnocení skutečného vlivu rozkyvu při svařování. V úvodu je proveden popis metody svařování MAG se zaměřením na možnosti využití procesu a rozbor svařitelnosti korozivzdorných ocelí. V experimentu navrženém a zpracovaném Bc. Gago je ověřována možnost využití rozkyvu při MAG svařování. Svarové spoje je ověřeny destruktivními zkouškami, především podrobným hodnocením makrostruktury a tvrdosti. Je provedena tahová zkouška. Závěr DP je věnován přípravě pro kvalifikaci spojů formou předběžné specifikace postupu svařování pWPS. DP je psána ve slovenském jazyce, s podporou dostatečné obrázkové dokumentace a v souladu s požadavky fakulty. Bc. Matůš Gago využíval možností konzultací a technické podpory vedoucího. DP navrhuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Sigmund, Marian

Předložená práce s názvem "Využití rozkyvu hořáku pro svařování tupého svaru metodou MAG korozivzdorné oceli" se podle zadání zabývá v dnešní době známou problematikou a mnoha komerčními prodejci nabízenou modifikací technologie svařování s oscilací. Navíc v názvu práce je zmíněno tupých svarů a v praktické části je skoro více koutových svarů. Práce je rozdělena do čtyř kapitol a závěru. V úvodu je popsán rozbor řešené problematiky, který mi ovšem není příliš jasný a to i s ohledem na to, že dané poznatky práce jsou odborné veřejnosti z minulosti při svařování s oscilací dobře známy. Následuje obecná literární rešerše o svařitelnosti korozivzdorných ocelí a technologii svařování MAG, kde mi ze zadání chybí posouzení parametrů svařování a vlivu rychlosti svařování na chování austenitické korozivzdorné oceli. Experimentální část řeší popis svařovacího zařízení, svařované korozivzdorné materiály, přípravu vzorků, zobrazuje rozsáhlou tabulku se všemi svařovanými vzorky, průběhy svařování jednotlivých vzorků a hodnocení svařených vzorků makrostrukturou, tahovou zkouškou a měřením tvrdosti dle Vickerse. Experimentální část je velmi rozsáhlá i s ohledem na to, že byly použity tři různé typy korozivzdorných ocelí (austenitická (potravinářská), austenitická (žárová), duplexní všechny svařované austenitickým manganovým drátem) navíc ne podle zadání jen u tupých svarových spojů. Rovněž velká škála svařovaných tlouštěk plechů, s přiřazením tlouštěk a typů svarů až v Tab. 4, i po několika přečtení práce i s ohledem na závěr práce vyvolává dojem nejasnosti dosažených výsledků autorem práce. V závěru chybí celkové vyhodnocení dosažených výsledků, které by vyjasnilo pro mne nesrozumitelné množství hodnocených vzorků. Navíc mi chybí i specifikace rozměrů (délka x šířka vzorků), které jistě hrají velkou roli při odvodu vneseného tepla při svařování (pokud je v práci bráno vnesené teplo při svařování korozivzdorných ocelí za důležité). V této souvislosti s tepelnými cykly při svařování považuji za důležité napsat, že nikde v práci, ani v literární rešerši ani v experimentální části ani ve vytvořených WPS (a mělo by být s ohledem na vícevrstvé svařování tlustších korozivzdorných plechů) není zmíněna ani měřena a vyhodnocena teplota interpass (mezi housenková). Začátkem svého slovního hodnocení musím upozornit na časté a opakující se formální nedostatky práce, jedny z mála například číslování počtů stran Úvod i Závěr a následné Literární zdroje a seznamy, citace neplatných norem značení korozivzdorných ocelí ČSN 42002-76, v souvislosti stím jednodnotné značení EN normami svařovaných korozivzdorných ocelí, v kap. 3.7 uvedena stará norma pro kvalifikace svářečů ČSN EN 287-1, obr. 28 Úprava svarových ploch (fotka) měl by být spíš detail (výřez z výkresu), nedoostřené (nečitelné) popisy obrázků, malé písmena v názvech obrázků, vzhledem k velikosti obrázků nestandardně malé popisky obrázků a další. Rovněž se mi nelíbí v experimentu (zmíněno v práci že nebyly poskytnuty konkrétní atesty od svařovaných plechů) s ohledem na odbornost a úroveň diplomové práce a budoucí výkon povolání absolventa magisterského studia oboru svařování, že data (chemické složení) pro výpočet chromových a niklových ekvivalentů byly dělány odhadem (z průměrných hodnot). V závěru je konstatováno, že vzhledem k většímu množství nekvalitních svarů (neprovařené kořeny nebo zoxidované kořeny atd. není se moc čemu divit, když nebyl svar formován formovacím plynem) nemohly být jednotně na všech vzorcích provedeny tahové zkoušky a zkoušky měření tvrdosti. Což podle mého názoru velmi znehodnocuje dosažené a tím pádem nesrovnatelné výsledky. V kontextu se zpracováním celé práce i mého posudku, dokonce cíle a závěry celé diplomové práce z hlediska odbornosti a rozsahu experimentu a vyhodnocení patří spíše k práci bakalářské než diplomové. Toto tvrzení i s ohledem na rozsah práce pouhých 60 stran (číslovány Závěry a následné citace literatur a některé ne zcela k tématu uváděné literární rešerše). Práci i přes své vážné výhrady doporučuji k obhajobě a to jen z důvodu, že v závěru práce je zmíněno doporučení pro praxi, které mnoho jiných diplomantů ve svých diplomových pracech vůbec nezmiňují. Doporučuji k obhajobě i s vědomím že, oscilace při svařování je dnešní době běžná modifikace svařování obzvláště v automatizaci a robotizaci svařování zcela podstatná a nenahraditelná a ve vytvořených praktických WPS (postupech svařování) jsou chyby, jako značení materiálu musí být podle čísla skupiny 8.1/9.2 a chybějící interpass u vícevrstvých svarů, FW je koutový svar a BW je svar tupý.

eVSKP id 140066