ROZINEK, J. REVITALIZACE PŘEDPOLÍ KVĚTNÉ ZAHRADY V KROMĚŘÍŽI [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Jiří Rozinek ve svém návrhu po celkové analýze rozsahu požadované náplně navrhl pozoruhodné a výjimečné řešení: uzavřít pomyslnou kvadraturu čestného dvora novostavbou, obsahující kompletní stavební program. Toto řešení se ukazuje být jakýmsi kompromisem mezi dodatečným přáním vyhlašovatele soutěže - zachování vstupu - a pomyslnému znovuobnovení původní orientace návštěvníků v prostoru Zahrady. V rovině konceptu geniální schopnost vyjádřit podstatu jedním slovem namísto hodinových proslovů, v konečné artikulaci však banalita bez pointy. Otázky a náměty k obhajobě: - provoz a pohyb návštěvníků při první či opakované návštěvě odcházející návštěvník - bude budova registrována?

Posudek oponenta

Foretníková, Ladislava

Student Jiří Rozinek ve svém projektu revitalizace předpolí Květné zahrady v Kroměříži nabízí komornější prostorové řešení pro nové požadavky na návštěvnické zázemí tohoto ranně barokního díla. Veškeré provozy určené návštěvníkům, soustřeďuje do jednoho bodu, Čestného dvora vzniklého v 19. století. V současné době ho tvoří vstupní objekt s portálem, jehož vnitřní prostory jsou většinou užívány jako zázemí zaměstnanců, a dále dva skleníky. Nové řešení počítá s opravou a adaptací stávajících budov a doplňuje je čtvrtým objektem, který dle autora napravuje to, co se vybudováním Čestného dvora způsobilo. Jde o přenesení původního hlavního vstupu z monumentální kolonády do boku zahrady. Dále Jiří Rozinek navrhuje obnovit v jakési současné formě holandskou zahradu s pomerančovníky, králičí kopeček a ptačí voliéru. Těžiště práce je tedy v Čestném dvoře, který dostává novodobého partnera. Je to však v této společnosti poněkud svérázný zjev, který se příliš neohlíží na své okolí. V Čestném dvoře je dominatní vysoký řád skleníků a jejich velké okenní otvory. Autor mluví o svém objektu jako o jednoduchém, jehož kompozice vychází z typických znaků zahrady, jako je klid a harmonie. Doplňovaný objekt spíš ale působí jako architektonické klišé využívající bohaté prosklení obvodového pláště, aby je hned v zápětí zakryl horizontálnímí dřevěnými žaluziemi. Jak populární prvek, jednou jej můžeme vidět na objektu brněnského bazénu, jindy na administrativní budově někde v Praze. Příkladů je velká hojnost a zdá se, že je to univerzální řešení pro jakoukoli provozní náplň objektu. Asi nejrušivěji v celé kompozici působí vertikální komunikační systém předstoupený před fasádu o šířku schodišťového ramene. Vzhledem k rozsahu práce, jejímu komornějšímu měřítku, bych očekávala propracovanější a invenčnější řešení. Na obhajobu studenta a jeho práce je třeba připomenout, že tvorba v kontextu a bezprostředním sousedství historických budov je pro architekta úkol z nejtěžších. Koncept je to jistě zajímavý, ovšem samotná forma objektu by se dala jistě ještě posunout k vlídnějšímu a osobitějšímu výrazu. Z provozního hlediska se dopustil pan Rozinek velké chyby, že zapomněl na tak důležitou věc, jako je hygienické zázemí pro handicap. Může se to zdát jako maličkost, je to však profesionální nedostatek,/nedodržení vyhlášky č.369/2001 Sb. ministerstva pro místní rozvoj/.Po čtyřech letech bakalářského studia, na prahu projekční kariéry, by mu tato skutečnost v žádném případě neměla uniknout. Budiž mu to poučením pro příští tvorbu. Práci hodnotím známkou C70.

eVSKP id 22995