POSPÍŠIL, T. LABORARTORY BRNO [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2013.
Student předkládá řešení, ve kterém nově navrženou strukturou několika budov dotváří městský blok. Dvě křídla pro galerii a workshopy vymezují srdce kompozice: black box a vnitřní dvůr. Oceňuji zejména úvahy na pomezí sociologie, které otevřely debatu na téma hledání adekvátního galerijního prostoru pro Brno. Orientace na multimedia se jeví jako šťastná, zároveň se tak naskytla možnost pro netradiční architektonické řešení. Z architektonického hlediska je pozoruhodná neobvyklá symbióza městského pavlačového domu, tradičního výstavního prostoru i galerie se špičkovým technickým zázemím. Výrazově se fasády neodkazují k "vysoké" architektuře městského ringu, ale spíše odrážejí blízkou přítomnost Cejlu. Po formální stránce je projekt zpracován na příkladné úrovni.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | 100 | Od začátku semestru pracoval student aktivně a se zájmem. Pracovní postup byl v čase dobře rozvržen. |
Autor práce “dotahuje” svůj koncept opozice vůči místu stavby až do krajnosti za cenu rezignace na možnost vnímání pozitivních potenciálů místa a jejich podpoření. Ve svém zvoleném konceptu ale autor dokazuje, že je schopen pracovat se všemi architektonickými prostředky a je schopen obstát v architektonické praxi.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | C | Autor vnímá Koliště jako novodobý přepis městské hradby a jako bariéru bez zásadní interakce s chodci. Na základě této myšlenky pak buduje svůj velmi silný koncept charakterizovaný vyobrazením dlaní ukrývajících zlaté vajíčko. V architektonickém ztvárnění je tato symbolika přepsána do mnohapatrových “slepých” betonových stěn otočených do ulic Koliště i Milady Horákové. Ty svírají dvě piazzetty s různým stupněm intimity prostředí. Popsané řešení má své kvality, především ve vztahu budovy k prostorům vnitřním a těm, které si sama pro sebe vytváří. Tento motiv upřednostnění vlastního vnitřního světa a negace svého okolí (v konceptu znázorněna diagramy “Cejl” a “Centrum”) je však velmi diskutabilní i ve vztahu k zadání – kdy cílem návrhu má být urbanisticky a architektonicky hodnotná a životaschopná zástavba, která zhodnocuje a rozvíjí charakter zadaného místa... V diskusi nad tímto tématem cítím podstatu obhajoby práce. | |
| Architektonické řešení | B | Architektonické řešení je opět výrazné a osobité, podporující zvolený koncept. Obdobným způsobem (jako urb. řešení) však vznáší otázku vhodnosti volby materiálu, jeho vnímání a přínosu pro právě tuto lokalitu v podobě betonových stěn-hradeb (a to především v parteru!). | |
| Provozní řešení | A | Provozní řešení je čisté, přehledné a funkční. Zdařilé je jasné definování jak výstavních prostor “blackboxů” tak těch velkoryse přirozeně osvětlovaných. Drobnými nepřesnostmi jsou otevírání dveří při výstupu z požárního schodiště (1.np) a (zřejmě) zmatečné vykreslení schodiště mezi 4. a 5. np. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Navržené konstrukční řešení je reálné a dobře využívá zvoleného rozdělení na geometricky jednoduché objemy pro principiálně nekomplikovanou konstrukci. | |
| Formální úroveň | A | Formální úroveň práce je na velmi vysoké úrovni, je přehledná a dobře čitelná. Pozor, situace je také výkres s potřebnými náležitostmi! |
eVSKP id 66127