BRŠEL, B. Řídící systém odsávání [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Předložená bakalářská práce má 31 stran vlastního textu. Na straně 13 začíná popis vlastního řešení včetně popisu použitých součástí a modulů. Např. kusovník součástek mohl být umístěn do příloh, popis použitého procesoru mohl být v úvodu. Vlastní konstrukce modulů vychází z obdobných projektů a na deskách plošných spojů je vidět, že autor nemusí šetřit místem. Komunikace mezi moduly je vytvořena nejjednodušším možným způsobem, tedy periodickým dotazováním a bez potvrzování. Jak ukazuje testování v provozu, může to vést k opožděné detekci vypnutí/zapnutí stroje (v řádu jednotek sekund), což však asi pro tuto aplikaci nevadí. Celkově je vytvořeno funkční řešení, které však otvíralo mnohem větší možnosti pro invenci studenta (nevyužité rozhraní USB, jednoduchá komunikace s minimální úpravou vzorového projektu pro komunikační moduly atd.).
Cílem bakalářské práce byl návrh bezdrátového řízení odsávacího systému pro odpadní materiál v dřevařském průmyslu a to včetně realizace, reálného ověření a řešení monitorování činnosti. Předložená doplněná práce splňuje pouze základní požadavky zadání. Popis vlastního technického řešení problému vykazuje řadu nedostatků. Základnímu zobecněnému popisu odsávacích systémů je věnována kapitola 2, která shrnuje obecně požadavky na jednotlivé části systému. Stěžejní kapitolou práce je třetí kapitola, ve které se student snaží o řešení řídicího systému s bezdrátovou komunikací. I přes její doplnění (asi tři textové strany) zůstává značně nesystematická. Student se zde opět věnuje i přes výtky v původním hodnocení nepodstatným záležitostem (např. programování mikrokontroléru). Specifikace komunikačního protokolu, způsob zabezpečení přenosu paketových zpráv v komunikační bezdrátové síti (několik TX, jeden RX) je popsán pouze stručně textem. Student se zde odvolává na knihovnu Transceiver.h od jiného autora, ta však s komunikačním protokolem pramálo souvisí a je jen implemntačním nástrojem. Z pohledu na implementovaný firmware, který je velmi primitivní, jednotka ovládání centrálního ventilátoru označená jako přijímač se pouze cyklicky v definovaném časovém intervalu dotazuje na stav jednotlivých strojů neboli vysílačů. Ty, pokud jsou zapnuty a přijmou dotazovací zprávu, bezprostředně odpoví, přičemž odpověď reprezentuje aktivní stav stroje. Identifikace je pouze adresou vysílače. Jde o velmi primitivní způsob, který však má jedno zásadní úskalí. Pokud žádný vysílač neodpoví nebo dojde ke ztrátě paketu např. rušením, ventilátor bude vypnut i přesto, že může některý ze strojů pracovat, viz první podmínka ve funkci ISR(TIMER1_COMPA_vect), a dojde tak ke kritické události. Takový systém je pak pro praxi nepoužitelný. Právě v tomto místě chybí sofistikovaný komunikační protokol např. s opakováním dotazu k vysílači, který byl v předchozím dotazování aktivní, nebo použití číslovaných paketů apod. Rozbor hardwarového i softwarového řešení řídicího systému byl v práci částečně doplněn. Systém byl realizován a provedeny základní reálné testy, funkci monitoringu implementována nebyla. Vlastní textová část práce obsahuje řadu technických nepřesností a několik překlepů, technický přínos je nízký, nesprávně jsou uvedeny reference. Navržený systém sice vykazuje řadu nedostatků, po hardwarové stránce je však provozuschopný. Po upravě zabezpečení bezdrátového přenosu a příslušných fimware a po doplnění monitoringu však může být systém přínosem a prakticky využitelný.
eVSKP id 68150