AMBROS, M. Analýza přechodů vedení v pásmech milimetrových vln [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Diplomová práce se zabývá analýzou přechodů v pásmu přechodů z koplánárního vlnovodu na vlnovod v pásmu milimetrových vln. Student se měl zabývat především kolmým přechodem, který je mnohem více mechanicky stabilnější než přechod podélný, který se zasouvá do vlnovodu. Student navrhl několik přechodů v pásmu 70 GHz, ty optimalizoval a modifikoval v programu CST Microwave Studio. Kvůli komplikacím s měřením student dané přechody přepočítal pro pásmo 25 GHz. Student tyto přechody nechal vyrobit a proměřil činitel odrazu na vstupu a přenos v konfiguraci vlnovod-koplanární vedení-vlnovod. Z výsledků je patrné, že se výsledky teorie a praxe shoduje, především u kolmého přechodu. Student se projektu věnoval cílevědomě a samostatně, dílčí řešení chodil pravidelně konzultovat. I přes problémy technického rázu student zadání projektu splnil na výborné úrovni. Formální stránku hodnotím jako velmi dobrou s minimem chyb, které nesnižuji úroveň práce. Práci hodnotím jako výbornou s bodovým hodnocením 96 b.
Slovní hodnocení: Posuzovaná diplomová práce se zabývá přechody z vlnovodných struktur na mikropáskové hluboko v oblasti EHF frekvenčního spektra s cílem nastudovat a měřením ověřit metodiku návrhu takových přechodů do 110 Ghz. Formální stránka práce V první kapitole student stručně shrnuje obsah práce. Ve druhé a třetí kapitole rozebírá některé základní poznatky z teorie vlnovodů, resp. z teorie planárních vedení. U obou typů vedení student uvádí základní charakteristiky a vztahy relevantní pro výpočet charakteristických impedancí vedení a pásma jednovidovosti. Svou rešerši na téma planární vedení shrnuje v tabulce 1 kapitoly 3.3. V kapitole 4 student shrnuje návrhové rovnice vlnovodů zvolené technologie SIW a v kapitole 5 uvádí některé typy přechodů vedení. Kapitoly 6 až 8 v rozsahu 31 stran tvoří vlastní jádro práce. Student v nich uvádí výsledky svých simulací a realizovaných měření. V kapitole 9 student rozebírá některé další simulované typy přechodů spolu s důvody, pro které nesplnily zadání. V kapitole 10 student shrnuje své poznatky a postup při návrhu přechodů vedení. Kapitolu 11 tvoří závěr práce. Práce je psána vhodným stylem s dostatečným množstvím vhodně zvolených obrázků. Obsahová stránka práce Z předkládané práce je zřejmé, že student zvládl zadané téma zpracovat na vynikající úrovni a v dostatečném rozsahu. Pročetl dostatečné množství literatury, relevantní poznatky stručně popsal v úvodních kapitolách, zkoumané typy přechodů úspěšně simuloval ve zvoleném simulačním softwaru, ve kterém se pokusil zvolené struktury i optimalizovat. Své výsledky student dostatečně ověřil měřením a pokusil se o posouzení a zdůvodnění rozdílů mezi simulovanými a měřenými výsledky. Po přečtení nicméně zůstává několik bodů, které ve své práci nezmínil: 1) Student se pokusil zkoumané mikrovlnné struktury optimalizovat, jak zmiňuje v úvodu a na základě výsledků modelů optimalizovaných struktur některé vyloučil. V práci bohužel nezmiňuje jakým způsobem to provedl a které parametry modelů optimalizoval. Dále není jasné jakým způsobem zvolené modely optimalizoval - jestli monokriteriálně nebo multikriteriálně, jestli zkoušel kombinace více parametrů apod. 2) Student nezmínil numerickou metodu používanou k simulaci mikrovlnných struktur a základní parametry numerických modelů. Ačkoliv byl simulační program použitý jen jako návrhový nástroj, volba metody a jejích parametrů (např. hustota sítě, frekvenční krok, volbu okrajových podmínek atp.) mají velký vliv na přesnost modelů a prezentovaných výsledků. 3) V kapitole 6.3 student zvolil tzv. metodu back-to-back zapojení k ověření simulovaných výsledků měřením (viz obr. 25). V ní jsou dva přechody zapojeny zrcadlově za sebe a vlnovodné vedení přechází na planární a pak zpět na vlnovodné. Student v práci nediskutuje, jestli, popřípadě jak takové zapojení ovlivňuje změřené výsledky například šířením mimo substrát a případnými interferencemi nebo volbou délky planárního vedení. Výsledky měření tohoto zapojení přímého přechodu se výrazně lišily od výsledků simulace (viz obr 31 a 32) narozdíl od příčných přechodů v kapitole 7 (viz obr 46). Ačkoliv je rozsah odvedené práce velmi nadprůměrný, zmíněné tři nedostatky hodnotu práce snižují. Proto navrhuji hodnocení 85 (B).
eVSKP id 65665