KŘÍSTEK, J. Detekce a analýza pohybu očí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Student Jakub Křístek se ve své práci zabýval návrhem a ověřením elektrookulografické metody detekce pohybu očí s kvantitativním vyhodnocením jejích vlastností. Lze konstatovat, že cíle práce byly splněny dle zadání. Popis řešení je však poněkud zbytečně stručný, což ne zcela odpovídá provedené práci. Například kapitola 2 Metody snímání pohybu očí mohla směřovat ke kritickému porovnání metod a vymezení zvoleného řešení, což se během konzultací ani při tvorbě textu práce nepodařilo. Student však pracoval na teoretické i experimentální části práce během roku dostatečně intenzivně a to samostatně i s pomocí množství konzultací na pracovišti. Výsledky práce jsou akceptovatelné na bakalářské úrovni.
Práce se zabývá praktickou implementací měření pohybu očí pomocí systému Biopac s následným vyhodnocením získaných signálů pomocí nástroje MATLAB. V úvodní kapitole řešitel popisuje teoreticky anatomii a fyziologii oka. Rozsah, obsah a strukturu kapitoly považuji za zcela odpovídající zaměření práce. Další kapitoly se teoreticky zabývají metodami pro snímání pohybů očí. Zde bych přivítal podrobnější zhodnocení metod pro snímání pohybů očí, zejména v experimentech použité metody elektrookulografie a také podrobnější rešerši odborné literatury. Nicméně jednotlivé metody jsou popsány jasně. Vlastní design a metodika dvou prováděných experimentů je popsána ve třetí kapitole a je vhodně volena. Použitá metoda záznamu byla determinována definovaným HW a SW vybavením a zadáním práce. Hypotézy práce a způsob jejich ověření je definován velmi stručně, zejména v případě prvního experimentu až příliš. Řešiteli se podařilo zajistit účast deseti probandů, bohužel finální hodnocení výsledků obou experimentů se soustřeďuje spíše na oddělené hodnocení každého probanda zvlášť, nikoli na širší statistické vyhodnocení celé skupiny experimentů. Čtvrtá kapitola „Výsledky“ zabírá dvě strany, včetně dvou obrázků a spíše než výsledkům experimentů se věnuje praktickému popisu průběhu experimentů. Vyhodnocení dvou experimentů a popis zpracování naměřených signálů je v páté, klíčové kapitole. Zde autorovi postačilo deset stran. Metody záznamu signálů jsou vhodné, byť by bylo vhodné uvést bližší charakteristiku naměřených signálů. V prvním experimentu sledovali probandi očima hrany ve tvaru obdélníku, naměřené hodnoty napětí byly zaznamenány do vektoru. Řešitel pro každou horizontální i vertikální linii vyčísluje průměrnou hodnotu získaného vektoru a dále směrodatnou odchylku reálného průběhu od této hodnoty, považované za ideální průběh. Jednotlivé odchylky v [mV] se autor snaží pro všechny probandy a všechny hrany převádět na vyjádření v [cm]. Neuvádí však jasně, zda jsou hodnoty vstupního naměřeného signálu (napětí) před započetím všech uvedených výpočtů normalizovány, neboť jejich absolutní hodnoty se mezi jednotlivými probandy a i mezi jednotlivými sledovanými hranami zřejmě liší, viz otázka 1. Následně autor vyčíslené odchylky sčítá pro každého probanda za všechny čtyři linie a používá tuto hodnotu k vyčíslení celkové míry variability signálů jednotlivých probandů a k jejich porovnání. Tuto celkovou metriku nepovažuji za příliš vhodně zvolenou. Ve druhém experimentu řešitel hodnotil, jaký minimální pozorovací úhel je možné detekovat pomocí stávajícího systému a navržených algoritmů. Každý proband sledoval body na přímce, kde docházelo k postupnému snižování vzdálenosti mezi nimi vždy na polovinu vzdálenosti předcházející. Řešitel v experimentu tuto hodnotu úspěšně určil a nejmenší detekovatelný pozorovací úhel měl hodnotu 1,59 stupně. Význam tabulky 5 (str. 35) a smysl výpočtu v ní uvedených směrodatných odchylek pro jednotlivé výchylky měření však oponentovi není z textu zcela zřejmý, viz. otázka 2. Navržené metody zpracování signálů a jejich vyhodnocení realizoval řešitel programovým kódem v prostředí Matlab. Autor nevyužívá dostatečně základní operace Matlabu nad vektory (průměr, minimum, maximum vektoru…) kód realizuje pomocí v Matlabu méně efektivních cyklů For a While. K formální podobě práce nemám zásadních připomínek, pravopisných chyb není mnoho, členění práce je odpovídající. Některé formulace uváděné v práci nejsou však příliš výstižné. Celkově lze konstatovat, že řešitel danou problematiku zvládl, zejména co se týká praktické části. Teoretické zpracování práce považuji s ohledem na zaměření práce pouze za dostačující, zvolené postupy a metody pro zpracování a vyhodnocení získaných signálů jsou spíše intuitivní, autor příliš nevyužívá pro porovnání výstupů odbornou literaturu. Dosažené výsledky nejsou bohužel v dostatečném rozsahu diskutovány a celkově práci chybí širší závěrečné zhodnocení. Cíle bakalářské práce byly, byť s jistými rezervami v provedení, splněny. Práci tedy zejména vzhledem k jejímu praktickému provedení doporučuji k obhajobě s hodnocením uspokojivě.
eVSKP id 65402