PŘIBYL, J. Studium interakce DNA a doxorubicinu elektrochemickými metodami na nanostrukturovaných elektrodách [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Student Jakub Přibyl pracoval na své bakalářské práci pravidelně po celý třetí ročník a svou práci pravidelně konzultoval. Práce je obsahově velmi široká a pro její vypracování bylo potřeba provést celou řadu měření. Zadání bylo z mého pohledu splněno. Některé oblasti práce by nemusely být tak hluboce zpracovány a naopak jiné by možná zasloužily více pozornosti. Drobnou výtku mám pouze k poněkud krátké diskusi k výsledkům, protože bylo naměřeno a vyhodnoceno velké množství dat, zasloužily by si poněkud širší diskusi a závěry hodnocení jejich možnosti využití. Využití literatury by pro danou práci mohlo být širší, ale i tak je převážná část referencí v anglickém jazyce, což dokládá schopnost studenta orientovat se v cizojazyčné literatuře. Celá práce je zpracována dle běžných kritérií pro bakalářskou práci a s její formou jsem spokojena.
Předkládaná bakalářská práce je zpracována na 50 stranách a má experimentální charakter. Práce se zabývá charakterizací nanostrukturovaných zlatých elektrod pomocí impedanční spektroskopie a detekcí interakce, na elektrodě vázaných thio-oligonukleotidů s doxorubicinem, pomocí impedance a voltametrických metod. Odezvy z nanostrukturovaných elektrod byly dále srovnávány s konvenčními planárními elektrodami. Teoretický úvod obsahuje údaje související s vypracováním praktické části. Zde bych uvítala např. podkapitolu obecných možností imobilizace DNA na povrch elektrod a také bych se vyvarovala slovním formulacím, které jsou zavádějící (z textu např. vyplývá, že denaturace DNA je možná pouze termicky; plazmid vždy obsahuje inzert pro resistenci k antibiotikům; do DNA se interkalují pouze protirakovinná léčiva). Práce je dále doprovázena občasnými gramatickými a grafickými chybami (např. změny rovnic po tisku; odkazy na obrázky, které jsou součástí věty, bych neohraničovala závorkami). Experimentální část je neúplná a měla by být lépe strukturovaná (chybí např. parametry použitých elektrod; velikost oligonukleotidů, která může ovlivnit způsob jejich vazby na elektrodový povrch; zda byla použita ssDNA nebo dsDNA; jak velký je thio-linker vázající DNA). Dále bych ocenila obšírnější legendy ke grafům, postačily by také grafy s „výřezy“ impedančního měření a detailnější okomentování získaných výsledků. Navíc by práci neuškodila celková sumarizace výsledků do přehledné tabulky. Také bych uvítala větší práci s literaturou, protože na poli DNA biosenzorů, včetně elektrochemických, bylo již mnoho řečeno a uděláno. I navzdory těmto nedostatkům hodnotím práci jako pěknou a doporučuji jí k obhajobě.
eVSKP id 65419