ŘEZNÍČEK, J. Přednádražní prostor a dopravní terminál města Havířova [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2013.

Posudek vedoucího

Koutný, Jan

Diplomní práce Bc. Josefa Řezníčka byla zaměřena na řešení přednádražního prostoru a dopravního terminálu města Havířova. Havířovská aglomerace a novodobé město, založené v polovině minulého století se sice vyznačují dobrou dopravní obsluhou, méně však kultivovaným životním prostorem, který si i kontaktní místa rozličných dopravních systémů vyžadují. Cílem práce byla především transformace zanedbaného a podceňovaného území, které ač perfektně dopravně obsloužené, nenabízí téměř nic ze svého skutečného potenciálu, kterým jsou především lidé. Na tento a další fakta se student důrazně zaměřoval po celou dobu tvorby návrhu. Studium kontextu, a jeho uvědomění, přineslo cenné poznatky, jež se do práce následně promítají. Diskusí nad problémy místa a odhalování potenciálu přímočaře vyrýsovalo zadání, kterým přestal být pouze přestupní uzel, nýbrž se rozšířilo do hledání tvaru, podoby, funkce a řádu celého místa, jež dává smysl svou průjezdností, napojením, a centrální polohou v celé spádové oblasti. Nová náplň periferie, tedy i změna vnímání tohoto území, vznikala postupnou adicí založenou na studiu oficiálních podkladů a jejich implementaci do zadání tak, aby i studentský projekt byl usazen na pevných základech, a mohl tedy směle nastavit zrcadlo oficiálním publikovaným návrhům stavby přestupního uzlu. Urbanisticko-architektonická práce upírá svůj fokus na transformaci periferního místa v trvalém úpadku. Náznaky komerce v území pomohly odhalit část programové náplně, která je důsledně rozšířena tak, aby se území samozřejmě uživilo, podstatné je však doplnění programu o výrobu s vazbou na edukativní složky-výzkumná centra a části vysokých škol, což už jen krok ke kultuře. V práci je pamatováno na tvorbu pracovních míst, což je perfektní vyústění kombinované náplně, nehledě na dostupnost, která se stává velkou devízou místa. Z přestupní oblasti periferie se tedy stává následně i cíl, nikoli jen místo na cestě. Pojem o kulturním dědictví a možnostech jeho využívání bez vytváření mrtvých skanzenů je v práci ilustrován na změně využití modernistického „bruselského“ nádraží, které se stává domem pro aktivní kulturní dění, jeho osazení do nového kontextu zase mění vjemy psychické, nastavení nových urbanistických kontextů naznačuje možnosti práce s „modernistickým urbanismem“. Těžištěm práce se v jejím průběhu stal viadukt – obecně známá forma v povědomí lidstva. Využití tradičního prvku se jeví jako správné rozhodnutí pro ukotvení a zklidnění celého prostoru, vytvoření řádu, částečně jistě ikony i monumentu, avšak zcela oprávněně s odpovídající funkcí. Viadukt je ale zároveň nádražím, stoickou architekturou, místem setkání, centrem území – jeho osou. Vazba k městu Havířovu a jeho kulturnímu dědictví – socialistickému realismu, jest zřejmá, a přece ne prvoplánová. Hrátky s vodní plochou uvnitř silničního rondelu, viadukt prochází vodou, nebo návrh lávky pro pěší s představou vlastního zážitku průchodu těmito místy, dokazují zaujetí studenta úlohou, možná až fascinací prací s místem, tradicí, architekturou. Obecně je práce relativně široká, nabízí řadu témat, která je potřeba dále rozpracovat, její záběr je však v koncepční i praktické rovině na vysoké úrovni. Výsledek je velmi slušné již zmíněné zrcadlo „skutečnému“ projektu pro přestupní uzel města Havířov. V diplomové práci oceňuji zejména invenční schopnosti autora, který při zpracování velmi náročného úkolu dokázal nejen stanovit potřebné provozní, funkční charakteristiky a tomu odpovídající a prostorové vyjádření, ale rovněž zapojit a využít dosud skrytý potenciál území. Autor předložil jasnou představu řešení zadaného území s atraktivním provozním, funkčním a prostorovým konceptem, návrh přináší prvky jasné organizace a řádu do dosud periferního území. Z hlediska provozního a technicko-konstrukčního řešení je práce velmi dobře zpracována, velmi dobře hodnotím i její formální úroveň.

Posudek oponenta

Tušer, Jaroslav

Práce je založena na velmi dobrém urbanistickém řešení. Základní myšlenka vystihuje podstatu problému daného místa, tj. vytvoření polyfunkčního spádového centra Havířova se základní dopravní funkcí a dalšími funkcemi komerčního a edukativního charakteru, jehož urbanismus koresponduje s urbanismem stávajícího sídla. Architektonické řešení navazuje na dominující prvky stávající zástavby Havířova a rozvíjí je novým způsobem, zejména ve formách navrženého viaduktu, nesoucího těleso „vlakotramvaje“, jehož součástí je polyfunkční budova s autobusovým nádražím. Práce zahrnuje i opatření pro zlepšení životního prostředí: mikroklimatu, ovzduší či hluku (např. vodní plochy s vodotrysky před velkoplošnými okny budovy autobusového nádraží, velká vodní plocha v rondelu, popínavá zeleň na viaduktu). Postrádám dořešení některých urbanistických a architektonických detailů ve vztahu ke stávajícím objektům v řešeném území (např. původní věžový bytový dům). Vzhledem k rozsahu řešeného problému však tento nedostatek není podstatný a jeho řešení by mohlo být předmětem další diplomové práce. Provozní řešení vycházející z reálných požadavků a možností je zdařilé. Zohledňuje jak hromadnou, tak i individuální a alternativní dopravu. Za originální řešení považuji pod oblouky viaduktu zavěšenou lávku pro pěší a cyklistickou (případně i jinou individuální alternativní) dopravu. Chybí mi zde rozpracování dopravních možností zmíněné lávky, zejména bezbariérového propojení do západní i východní části řešeného území (např. odbočeními lávky nad vodní plochou v rondelu) i napojení severní části Havířova bezbariérovým přechodem lávky přes stávající kolejiště (např. podjezdem souběžně se stávající komunikací ve východní části řešeného území, případně nadjezdem). Práce je po formální stránce velmi dobře a přehledně zpracována. Závěrem lze říci, že se jedná o zdařilou ambiciózní a rozsáhlou práci, která svou kvalitou umožňuje na problému dále pracovat, případně rozvíjet v práci navržené řešení.

eVSKP id 64279