SOMORA, R. Konstrukce polovodičového optického zesilovače [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Úkolem diplomové práce bylo navrhnout a sestavit jednuduchý optický zesilovač na bázi obvodu SOA. Student pracoval samostatně a se zaujetím pro řešení problému. Navrhl po technické stránce solidní řešení, do vložil dostatek invence a uplatnil zde své konstruktérké dovednosti. Potřebné informace samostatně vyhledal v literatuře a dokumentaci výrobců použitých součástek a klíčové postupy konzultoval s doporučenými odborníky. V průběhu řešení projektu student narazil na technické vlastnosti použitého SOA modulu, které neumožňují regulaci tohoto prvku způsobem předpokládaným v zadání. Některé úkoly zadání nebyly splněny úplně, např. použitý chladič bylo možno optimalizovat tak, aby celé zařízení bylo možné umístit do šasi menší výšky. Na druhou stranu se student nad rámec zadání více věnoval měření vlastností použitého SOA modulu. Formální zpracování je na solidní úrovni i když mu student věnoval méně pozornosti, než vlastní konstrukci SOA zesilovače. Student se více zaměřuje na teoretické aspekty optických komunikací, méně prosturu věnuje popisu vlastní konstrukce.
Student Rastislav Somora měl ve své DP sestrojit polovodičový optický zesilovač (SOA) pro optická vlákna. Student nejdříve zesilovač zkonstruoval s analogovým řízením a SOA byl funkční - to však není žádné velké překvapení, protože se v podstatě jednalo o doporučená zapojení použitých IO. Následně se pokusil SOA řídit číslicově pomocí mikrokontroléru, aby mohl doplnit pokročilé řídicí funkce požadované v zadání. Kapitola 4.3.2 s popisem digitálního řízení však má pouhé 4 věty, ve kterých student suše konstatuje, že takové řízení je nepoužitelné. Zadání práce proto bylo splněno jen z malé části. Vlastní text práce není příliš kvalitní. Student v celé kapitole 2 a většině kapitoly 3 obšírně popisuje optická vlákna a princip funkce EDFA zesilovačů, což ale s tématem práce souvisí spíše okrajově. Naproti tomu popis principu SOA na straně 18 je krátký, zmatený a student se ani neobtěžoval doplnit jej nějakým obrázkem. Podobně neúplným dojmem působí i kapitola 4, která se věnuje vlastnímu návrhu. Například proč použitý SOA vyžaduje přesný zdroj proudu a aktivní řízení teploty s Peltierovým článkem se tak čtenář dozví pouze pokud si sám stáhne a prostuduje katalogový list. Kapitoly 4 a 5 jsou nevhodně řazeny, kdy student nejdříve popisuje konstrukci zesilovače a až následně čtenáře seznamuje s funkcí a parametry použitých součástek. U hlavních IO pak chybí zdůvodnění, proč byly vybrány právě jmenované typy. Práce jako celek působí nesystematicky a nedokončeně, hlavní nejasnosti jsem proto zformuloval do otázek k obhajobě.
eVSKP id 66721