VOJTOVÁ, K. Kalibrace závaží a vah [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Z obsahové stránky teoretické i praktické části diplomové práce slečna Vojtová naplnila všechny body zadání. S ohledem na kombinovanou formu studia jsem byl s diplomantkou převážně v emailovém či telefonickém kontaktu, vlastní experiment realizovala o víkendech. V rámci zpracování experimentální části diplomové práce bych chtěl vyzvednout aktivní přístup diplomantky při vyjednávání s Českým metrologickým institutem v Brně, Oddělením primární etalonáže hmotnosti, který vyústil v možnost realizovat část vlastního experimentu na půdě dané instituce. K formálnímu i typografickému zpracování mám jen drobné výtky, týkající se velkého množství tabulek, v kterých se nezainteresovaný čtenář může lehce ztratit, ale ty jsou nezbytné pro stanovení nejistot při kalibraci závaží a vah. Rozsah použité literatury je dostatečný a z větší části je omezen na normy a příručky, což z charakteru diplomové práce je logické. Jako vedoucí práce nemám žádné zásadní připomínky a doporučuji práci k obhajobě.
Problematika kalibrace závaží a vah je poměrně široká, pokrývá oblast od závaží na úrovni státních etalonů až po váhy vyskytující se v obchodech. Na úrovní běžných kalibračních laboratoří je nutné dodržovat určité podmínky, ať už týkající se technické vybavenosti nebo podmínek prostředí. Z těchto důvodů vítám diplomovou práci Bc. Kláry Vojtové, která se zabývá především kalibracemi závaží a také vah. V práci podrobně rozebírá výpočetní postup pro určení celkové nejistoty závaží a poté jej aplikuje na vybraná závaží třídy přesnosti F2 s využitím jak univerzitní laboratoře, tak laboratoře primární etalonáže hmotnosti Českého metrologického institutu. Kromě jiného je též diskutována problematika finanční náročnosti vybavení laboratoře s ohledem na potřebnou míru přesnosti provádění kalibrací. Studentka se v úvodní části zabývá metrologií obecně a představuje ji z hlediska zákona 505/1990 Sb. o metrologii. Na příkladu oblasti hmotnosti uvádí kategorizaci měřidel. K této části lze jen poznamenat nejasnou formulaci u mezinárodního etalonu hmotnosti na str. 6, 1. odstavec, kde z poslední věty vyplývá, že relativní nejistota mezinárodního etalonu má nějakou hodnotu. Definice je přitom postavena tak, že mezinárodní etalon má nulovou nejistotu a hmotnost 1 kg přesně. Po obecném úvodu se pak práce věnuje nejistotám měření, což tvoří stěžejní teoretickou část práce. Ta je rozdělena do tří kapitol, kdy se první zabývá obecně nejistotami měření a jejich matematickým popisem. Ukázány jsou běžné typy rozdělení jednotlivých zdrojů nejistot včetně názorných příkladů. V další části je proveden teoretický rozbor nejistot přímých a nepřímých měření. V jednotlivých kapitolách se opakují některé definice a vztahy. Tyto poznatky jsou následně použity pro případ kalibrace vah a závaží. V těchto kapitolách jsou podrobněji rozebrána jednotlivá měření a vyhodnoceny jednotlivé zdroje nejistot a jejich vliv na celkovou nejistotu měřené veličiny. Oceňuji zde uvedený graf zachycující maximální povolené chyby, ale kvůli nevhodně použitým popiskům je značně snížena jeho přehlednost. Jako zásadnější nedostatek považuji nepřesnou definici konvenční hmotnosti. Na str. 42 je dále rozpor mezi vztahy 5.3, 5.4 a 5.5, ze kterých není jasné, zda autorka počítá rozdíl indikací jako R – T nebo T – R. V poslední části práce jsou pak podrobně vyhodnocena jednotlivá měření závaží a vah. Oceňuji srovnání jednotlivých postupů laboratoře VUT a laboratoře hmotnosti ČMI. Tato část je poměrně rozsáhlá, jsou zde zaznamenány veškeré informace o průběhu měření, a to spíše na úkor přehlednosti celé části. Zde bych doporučil spíše grafické vyjádření jednotlivých složek nejistot, ze kterého by bylo zřejmé, jaký vliv má největší podíl, případně jak se mění poměry jednotlivých složek pro jednotlivá závaží. Hned v úvodu praktické části autorka určuje hustotu použitých závaží. Dále již přechází k samotné kalibraci hmotnosti závaží. V tabulce 7.3 shrnuje podmínky prostředí v laboratoři VUT. Zde mě velmi zarazila hodnota relativní vlhkosti v laboratoři, a to 15,4 %. Taková hodnota je již hodně nízká a může ovlivnit funkci vah. Nemohlo dojít k chybě čtení? Dále ve stejné tabulce je uvedena hodnota nejistoty hustoty vzduchu. Ze str. 46 vyplývá určitá minimální hodnota, v tabulce uvedená je mnohem nižší, a to o dva řády. Tento údaj je následně přenesen do výpočtu nejistoty opravy vztlaku vzduchu na str. 64. Jak bylo této hodnoty nejistoty dosaženo? Pokud došlo k chybě při výpočtu, jak by se změnila hodnota nejistoty opravy vztlaku vzduchu? V závěru části, kde autorka provedla kalibraci závaží, je uvedena tabulka shrnující výsledky kalibrace závaží. Mohla by autorka stručně komentovat rozdílné výsledky mezi laboratoří VUT a ČMI? Jak již bylo řečeno, práce je rozsáhlá a pokrývá oblast kalibrace vah a závaží na úrovni nižších tříd přesnosti. Zadání práce tak bylo splněno.
eVSKP id 66831