RUTTNER, M. Rozměřování záznamů EKG s využitím transformace svodů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Student nastudoval a v práci popsal problematiku rozměřování záznamů EKG a známé přístupy transformace 3svodového EKG na 12svodové EKG. Pro praktickou realizaci si zvolil pokročilý rozměřovací algoritmus založený na redundantní dyadické vlnkové transformaci a tento algoritmus otestoval na kompletní standardní databázi CSE. K realizaci transformačních algoritmů si vybral 3 známé metody a navrhl a realizoval jednu vlastní. V další části otestoval účinnost rozměřovacího algoritmu na transformovaných datech a výsledky řádně srovnal s ostatními autory. Zadání diplomové práce tímto student splnil v celém rozsahu. Po formální stránce musím vytknout spíše podprůměrný rozsah práce (45 stran od úvodu po závěr) a především velké množství překlepů, gramatických chyb a stylistických nedostatků. Po odborné stránce musím vyzdvihnout především solidní popis známých rozměřovacích algoritmů a seznam literatury obsahující 37 zdrojů. Naopak musím vytknout nekonzistentní úvod, který je spíše popisem teorie EKG, krátký popis shlukové analýzy a nepříliš kvalitní dosažené výsledky. Vzhledem k uvedeným výhradám práci celkově hodnotím jako dobrou.
Práce je věnována návrhu metodiky pro automatické rozměřování EKG za použití transformace svodů a shlukové analýzy. Hned na začátku bych vytkla nízkou kvalitu anglické verze abstraktu a také úvodu práce, který obsahuje informace patřící spíše do první kapitoly. Teoretická část obsahuje popis základních principů elektrokardiografie a velice rozsáhlou rešerši metod pro rozměření EKG a transformaci svodů EKG. V této části se místy objevují nepřesné až vágní formulace (např. definice bodu J v diferenční metodě, viz str. 21), překlepy a chybí odkazy na literaturu v popisu některých detekčních metod. Přestože jsou metodám detekce QRS komplexů a rozměření EKG záznamů věnovány dvě rozdílné kapitoly, informace v těchto kapitolách nejsou dostatečně dobře zformulovány a oddělený od sebe. Část věnována shlukové analýze následně použité v praktické části je naopak až moc stručná a nevýstižná. Praktická část obsahuje návrh, realizaci, testování algoritmů pro rozměření EKG a diskusi dosažených výsledků. Tady bych vytkla nevhodně zformulované názvy některých obrázků, místy nečitelné grafy a nevhodné zobrazení výsledků detekce rozměření (přímky označující jednotlivé detekované body by měly být vykresleny v celém rozsahu signálu). Dále zde jsou nejasnosti v popisu nalezení vrcholu a konce vlny T a vrcholu, začátku a konce vlny P, které jsou autorem udávány jako maximum a následné resp. předchozí minimum ve vymezeném okně v signálu s měřítkem 25. Tato definice neodpovídá skutečnosti ani nekoresponduje s grafickou ukázkou na Obr. 4.6 a Obr. 4.7. Není rovněž zcela jasný výběr metody UPGMA pro hledání konečného vektoru detekovaných hodnot. Tab. 6.2 shrnující výsledky detekce by měla podle popisu v textu obsahovat hodnoty označené černou, zelenou a modrou barvou, což neodpovídá skutečnosti. Interpretace výsledků by měla zohledňovat typ dat použitých pro sestavení sady referenčních hodnot pro hodnocení účinnosti detektorů. Není totiž jasné, jestli se referenční hodnoty odvozovaly na základě všech 15 svodů nebo zvlášť pro jednotlivé typy svodů. Vzhledem k náročnosti zadání a dosaženým výsledkům hodnotím práci, i přes uvedené nedostatky, jako dobrou a navrhuji hodnocení C/75b.
eVSKP id 73068