KRIŠTOFÍK, F. Stabilita aprotických elektrolytů v lithno-iontových akumulátorech [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Student, Bc. František Krištofík, vypracoval diplomovou práci, ve které se zabýval působením vysokých elektrochemických potenciálů na stabilitu aprotických polárních elektrolytů užívaných v lithno – iontových akumulátorech. Výchozím bodem pro tuto studii byla konstrukce a ověření speciální elektrolytické cely, umožňující jímat nepatrná množství plynu vzniklého anodickou oxidací roztoků (aprotických elektrolytů) vystavených elektrochemické oxidaci na platinové elektrodě. S výběrem rozpouštědel (propylenkarbonátu PC a sulfolanu SL) lze bez výhrad souhlasit. Jako další významný výstup z práce je posouzení vlivu retardéru hoření( triethylfosfátu) na výsledné vlastnosti. Závěry z této práce jsou pro užívání lithno – iontových akumulátorů důležité. Vývoj plynu se pozoruje při zatěžování baterie velkým nabíjecím proudem a může končit destrukcí baterie. Dále jsou podstatné tyto závěry: • Vystavení elektrolytů vyšším potenciálům vede k odštěpování plynného produktu. Z roztoků s PC se tvořil oxid CO2, z roztoků v SL to je patrně oxid siřičitý SO2, CO2, eventuelně CO. • V obou případech se pozoruje současné snížení bodu vzplanutí a elektrické vodivosti; oba jevy mohou být způsobeny vzniklými organickými látkami s vyšší těkavostí a nižší permitivitou. • Tyto výsledky budou jistě použity jako startovní údaje pro další rozbor elektrolytů v lithno-iontových bateriích. Pan Krištofík pracoval samostatně a provedl celou řadu experimentů, z nichž některé byly časově velmi náročné. Připravil aprotické elektrolyty, změřil jejich vodivosti a body vzplanutí, navrhl experimentální celu pro odběr plynných produktů a provedl řadu chromatografických měření. Grafické zpracování těchto výsledků i celé práce by zasloužilo trochu více důkladnosti. K práci mám několik poznámek: 1. Překvapuje termín „interval tekutého stavu“ (str. 50), který je sice srozumitelný avšak není běžný. 2. Na straně 59 dole je „proudové nenamáhání“ pravděpodobně překlep. 3. Bylo by zajímavé znát horní hranici kmitočtů pro určování frekvenčního spektra. Roztoky v SL a PC se jistě budou v tomto údaji lišit. 4. Ve stati popisující techniku chromatografie se mnohokrát opakují kratičké několikařádkové odstavce s odkazem [42],[41]. Asi by bylo lepší je shrnout do nějakého celkového odkazu. 5. V legendě k obr. 38 je výraz „kažený elektrolyt“. 6. Str. 122 – dole: vznik látek se skupinou –SH považuji za málo pravděpodobný. Tyto látky ze skupiny merkaptanů jsou povahy redukční a na kladné elektrodě si jejich vznik neumím představit. 7. Bezpečnostní listy chemikálií snad nebylo třeba do práce vkládat ani jako přílohy. Celkově však je práce velmi kvalitní, instruktivní a snadno z ní budou vycházet návazné práce v příštím období. Je také mimořádně rozsáhlá – 126 stran bez zmíněných příloh a téměř 50 odkazů. Proto doporučuji přijmout práci k obhajobě a hodnotím 86 body.
Pan Bc. František Krištofík zpracoval diplomovou práci, ve které se zabývá stanovením změn vybraných vlastností při napěťovém namáhání elektrolytu. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí teoretické a praktické a příloh. Teoretická část je napsána velmi detailně a rozsáhle hlavně díky opakováním některých informací. Vyskytují se zde chyby v terminologii, kde autor uvádí, že LiClO4, LiPF6 a LiBF4 jsou elektrolyty. Jedná se však o anorganické soli, které po rozpuštění v rozpouštědlech vytváří elektrolyty. Dále pak spojením permeability s elektrickými vlastnostmi elektrolytů. Špatný název chemické sloučeniny kap. 2.4.3. Formální a věcné chyby v rovnicích 7 a 14. Praktická část je naspána méně kvalitně než teoretická. První část bych spíše přesunul do teoretické. Popisy vlastních postupů měření jsou pravděpodobně převzaty z jiné práce, protože pan Krištofík popisuje, že pracoval na vybavení, které se v naší laboratoři buď nenachází nebo je dlouhodobě mimo provoz (potencistat PGSTAT 12, drybox MBRAUN). V této části se vyskytuje několik chyb: špatný popis procedury měření (obr. 29), nesprávně popsána osa y na obrázku 31, nesprávný popis bodu vzplanutí (kapitola 6.1). Součástí práce bylo navrhnout měřící celu, vhodnou pro odběr plynu vzniklého při přepětí elektrolytu. Cela byla navržena a úspěšně odzkoušena. Navržená cela je nakreslena na str. 88 její rozměry, však nejsou kótovány dle normy. Při zpracování výsledků bych spíše uvítal grafické shrnutí v jednom grafu a ne 12 stran Nyquistových grafů. Výsledky z chromatografu by bylo lépe zpracovat jako číselné hodnoty v některém tabulkovém procesoru a ne jako „printScreen“ obrazovky. V přílohách oceňuji hlavně bezpečnostní listy k chemikáliím použitých v práci. Z hlediska technického textu se zde kromě drobných překlepů vyskytují i závažnější chyby jako velmi špatná kvalita veškerých tabulek, popis tabulky jako obrázku (str. 29), nepřítomnost odkazů na obrázky, nejednotnost symbolů, neočíslovaní některých rovnic, veličiny nejsou psány kurzivou nebo popis Nyquistových grafů jako graf jedna dva nad obrázkem nikoliv jako obrázek pod obrázkem. Z vědecké stánky, je práce přínosná a aktuální zvláště analýza plynných produktu při namáhání elektrolytů přepětím. Poskytuje dobrou základnu pro následující výzkum elektrolytů s retardéry hoření. Domnívám se, že výše vypsané nedostatky vznikly nepozorností a spěchem při sepisování vlastní práce. Diplomová práce splňuje všechny body zadání a práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 74360