STROUHAL, M. Adaptivní filtry pro zpracování biologických signálů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Student Martin Strouhal se zabýval problematikou návrhu a realizace číslicových adaptivních filtrů pro potlačení síťového rušení v biologických signálech. V problematice se dostatečně zorientoval již při řešení semestrálního projektu a navázal dostudováním požadavků na zpracování elektrokardiologických signálů číslicovými systémy. Realizoval jeden nejjednodušší adaptivní systém včetně adaptačního algoritmu a dále dva komplexní systém využívající číslicové rezonátory. Druhý ze systémů zahrnuje adaptaci na neznámou či proměnnou základní frekvenci síťového rušení. Funkci realizovaných systémů důkladně ověřil a graficky zdokumentoval jejich charakteristiky. Během řešení projektu student postupoval zcela samostatně s minimem konzultací ať už během návrhu postupu nebo při zpracování finálního textu práce. Student využil a citoval jen 7 relevantních publikací. Text práce je po formální stránce na akceptovatelné úrovni, obsahuje však drobné nedostatky typu nesprávné úpravy textu a chybějícího číslování stránek. Předložený text (včetně zdrojových kódů programu) svědčí o splnění zadání bakalářské práce. Přestože jsou některé její části poněkud stručné až strohé, obsahuje práce dobře zdokumentované prakticky použitelné kvalitní výsledky.
Cílem práce byl návrh a realizace vhodných adaptivních filtrů pro potlačení síťového rušení v signálech EKG. V úvodní části práce autor popsal adaptivní filtry s algoritmem LMS, stručně připomněl i jiné varianty, které dále nepoužil. V kap.5.1 popisuje realizaci a chování tzv. prostého adaptivního filtru; prokázal jeho značnou citlivost i na nepatrnou odlišnost frekvence referenčního (pomocného) signálu na síťovém kmitočtu. Dále analyzoval vlivy délky impulsní charakteristiky filtru FIR a konstanty určující rychlost konvergence na chybu vzniklou filtrací a rychlost adaptace systému. V kap.6 autor popisuje princip adaptivní úzkopásmové zádrže s rezonátory a její variantu zdokonalenou o možnost přizpůsobení kmitočtu generovaného harmonického signálu skutečnému kmitočtu sítě, který se může nepatrně lišit od předpokládaných 50 Hz. Uvádí i převzaté sofistikované odvození algoritmu výpočtu odezvy tohoto filtru. Protože vyšel z reálného signálu s umělým harmonickým rušením, v závěru práce porovnává kromě účinnosti filtrace také chyby v užitečném signálu, které vznikly aplikací prostého adaptivního filtru a filtru s dvojicí rezonátorů s přizpůsobeným kmitočtem. Pozitivní je, že zohlednil doporučení o nejvyšším přípustném zkreslení užitečného signálu EKG během jeho zpracování. K práci mám několik připomínek. Autor nevysvětlil, co přesně míní maximální absolutní (resp. relativní) chybou ve svých tabulkách 4 až 9. Nevysvětlil, co míní v kap.6 frekvenční nestabilitou rezonátorů a co harmonickým zkreslením. Ve schématech na obr.13 a 28 chybí označení výstupů adaptivních filtrů. Domnívám se, že hodnoty tzv. parazitního útlumu užitečného signálu na obr.19 a 31 mohou být zavádějící vzhledem k ostré špičce průběhu a je otázka, jestli by výpočet DFT s menším krokem nevedl k jiným výsledkům. Dále konstatuji, že tři odkazy na literaturu obsahující adaptivní filtry není mnoho, autor nevyužil ani doporučenou literaturu v zadání práce. Z formálních chyb vytýkám práci následující. Je-li vzorec na samostatném řádku součástí věty, interpunkční znaménko musí být uvedeno hned za ním - nelze začínat další řádek čárkou. Některé odkazy na literaturu i na rovnice jsou nestandardní. Práce nemá číslované stránky. Přes všechny uvedené drobné výhrady konstatuji, že zadání práce autor splnil a realizované programové jednotky jsou funkční.
eVSKP id 73410