PROCHAZKOVÁ, Z. Numerické modelování šíření zvuku pomocí diferenčních metod [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2014.

Posudek vedoucího

Čermák, Libor

Bc. Zdeňka Procházková se v diplomové práci "Numerické modelování šíření zvuku pomocí diferenčních metod" zaměřila na ověření použitelnosti specifických diskretizačních technik vyvinutých pro modelování akustických jevů. Pro diskretizaci linearizovaných Eulerových rovnic zvolila speciální diferenční schémata, speciální Rungovy-Kuttovy metody a selektivní filtry, které byly publikovány převážně v článcích autorů Bogey & Bailly. Numerická schémata otestovala nejdříve na 1D advekční úloze. Ve 2D pak už testovala linearizované Eulerovy rovnice a to na obdélníkové oblasti. Nemalou pozornost věnovala implementaci okrajových podmínek. Výsledky 2D testování jsou prezentovány formou tří samostatných příkladů. V souladu s očekáváním se prokázalo, že použitá numerická schémata jsou v akustice dobře použitelná. Čtvrtý cíl diplomové práce, tj. testování perturbovaných akustických rovnic ve 2D, v diplomové práci zpracován není. To ale nepovažuji za zásadní nedostatek a konstatuji, že diplomatka s touto výhradou zadání splnila. Diplomantka docházela na konzultace, postupně se jí podařilo obstojně proniknout do studované problematiky, sestavit testovací programy v Matlabu a posoudit dosažené výsledky. Aktivita a samostatnost však mohla být lepší. Práce s literaturou diplomantce nečinila potíže, přiměřeně ji využívala. Diplomová práce má slušnou úroveň a může posloužit případným zájemcům jako nástroj pro rychlé proniknutí do zkoumané problematiky. Na vlastním textu diplomové práce je bohužel vidět, že byl zpracován ve chvatu, což má za následek řadu zbytečných nepřesností.

Posudek oponenta

Zatočilová, Jitka

Cílem předložené diplomové práce bylo popsat diferenční metody používané v aeroakustice a následně je pomocí napsaného programu v Matlabu otestovat na různých příkladech v 1D a ve 2D. Vzhedem k tomu, že k popisu šíření zvuku se používají rovnice vycházející z Eulerových rovnic, tak na začátku své práce diplomantka uvádí tyto rovnice jak v konzervativních tak v primitivních proměnných. Následující kapitolu pak věnuje popisu metody konečných diferencí, ve které jsou koeficienty voleny tak, aby docházelo k co nejmenší disperzi a disipaci. Stejně tomu tak je i při aproximaci v čase pomocí RK metod, kterou se zabývá čtvrtá kapitola. Dále jsou pak v práci popsány selektivní filtry, okrajové podmínky a v závěru je pak vše aplikováno na několika testovacích příkladech. I když práce obsahuje relativně málo překlepů, tak bych na některé z nich upozornila např. čtvrtá derivace v Taylorově polynomu se dělí 4! a ne 2!, pětibodové centrální schéma nezískáme sečtením rovnic (3.4) a (3.5), v algoritmu (4.2) chybí jak se tedy spočte u^(n+1), ve vzorci na konci str. 19 se násobí přes l, ale to tam vůbec není, ve výpočtu G_(RK) se náhle objevuje u se stříškou (místo u s vlnkou)... K mým dalším drobným výtkám bych přidala třeba to, že především kapitola 3 mohla být napsána méně stručně a že v textu chybí odkazy na některou z použité literatury. Zadání diplomové práce považuji za splněné a uvedenou práci doporučuji k obhajobě s hodnocením B/velmi dobře.

eVSKP id 68861