BYRTUS, D. Metoda ‘sledování regionů’ pro analýzu ultrazvukových sekvencí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Cílem diplomové práce byla implementace metody sledování regionů v ultrazvukových snímcích. Oproti semestrálnímu projektu se již bohužel projevily meze schopností studenta, zejména po stránce programování a algoritmizace. Hlavním úskalím celé práce se tedy ukázala schopnost odladit sestavený program. Tento krok zabral tolik času, že již žádný nezbyl na validaci experimentálních dat a testování programu, ani nemluvě o možnosti změny metody v případě špatných výsledků. Zde se dotýkáme dalšího značného problému - metoda zvolená v semestrálním projektu je slepě užita jako ta vyvolená nejlepší, aniž by byly brány v potaz poznatky z dostupné literatury. Zpracování experimentálních dat by také vedlo k další zkušenosti, na jejímž základě by bylo možno zhodnotit vhodnost metody. Experiment, který měl vést k získání vhodných dat, se při prvním provedení nepovedl a získaná data tak nemají pro tuto práci hodnotu. Vzhledem k časové tísni způsobené programováním již ovšem nedošlo ani na opakování experimentu, ani na hypotetické zužitkování výsledných dat. Výsledný program tedy korektně implementuje zvolený Singhův algoritmus, včetně uživatelského rozhraní, nicméně hodnocení pomocí testovacích dat neumožňuje zcela diskusi podle zadání. Celkově je nutno konstatovat, že úkol přesahoval schopnosti studenta, který naneštěstí tuto skutečnost nerozeznal dříve než v poslední fázi práce. Konzultací využíval student v první polovině semestru zdánlivě v rozumné míře, v době před odevzdáním aktivita prudce stoupala (perioda konzultací nakonec činila přibližně dva a půl dne). Je však nutno přiznat panu Byrtusovi úsilí, se kterým dovedl do konce všechny části projektu, u kterých to bylo možno. Nejviditelnějším nedostatkem textu práce je volba nadpisu "Spekle tracking", přičemž odpovídající kapitola se věnuje technikám sledování regionů, které práce využívá. Splnění zadání je vzhledem k neúspěšnosti některých kroků diskutabilní. Osobně se nicméně kloním k názoru, že z formálního hlediska lze považovat zadání za splněné, neboť každý krok zmíněný v zadání byl skutečně proveden, ať již úspěšně či nikoliv. Ze sedmi bodů zadání, první tři připadají na rešerši v semestrálním projektu, další tři byly skutečně provedeny, a pouze poslední bod - diskuse a hodnocení výsledků - je nejistý, v závislosti na interpretaci toho, zda je pro diskusi nutný úspěch předchozí činnosti či nikoliv. Práci tedy k obhajobě doporučuji.
Student se měl v práci zabývat metodami sledování regiónu v ultrazvukových sekvencích při kontrastním zobrazování. Celá práce působí dojmem, že student zadanou problematiku vůbec nepochopil. Již v úvodu píše, že analyzovaná data se získávají pomocí dopplerovských metod. To není pravda, žádná dopplerovská data nebyla v průběhu práce měřena ani analyzována. V teoretické části práce student popisuje jak dopplerovské metody pro snímání, tak i kontrastní látky využívané v ultrasonografii. Zde je nutné opět podotknout, že dále v praktické části práce se vlivem kontrastních látek na výslednou sadu obrazů vůbec nezabývá. V další části práce je proveden rozbor některých metod typu „speckle tracking“, ze kterých pak student zvolil jednu pro praktickou realizaci. Tato volba není zcela vhodná. Podle zadání práce má student sledovat oblasti zájmu, které se využívají při perfuzním zobrazování a analýze pomocí kontrastních látek. V těchto aplikacích se zpravidla snímá rovina kolmá na směr průtoku (pokud se hodnotí průtok vyživujících cév), takže spekle se v oblasti zájmu výrazným způsobem mění. To je jeden z důvodů, proč je v tomto případě nevhodné volit tyto metody. V praktické části student navrhl experiment, pomocí kterého měl získat data k ověření dané metodiky. Zde je rovněž patrná značná neznalost studenta s danými metodami a tím, co je vlastně požadavkem zadání. Navržený experiment vůbec neobsahuje možnost zanést do snímané sekvence definovaný pohyb. Rovněž mi není zřejmá volba tak nízkého FPS (1 snímek za sekundu), když speciálně metody pro „speckle tracking“ vyžadují FPS alespoň 60. V práci není potřeba ukládat několikaminutové záznamy, pohyb regionu o několik milimetrů je možné realizovat v rámci sekund. Tato reálná data následně student zavrhne s tím, že navržená a realizovaná metoda na nich nefunguje a dále jich nijak nevyužívá. Dále algoritmus testuje pomocí syntetických dat. Zde se jedná o bílý polygon na černém pozadí, což je asi ideální případ, ale který nemá s reálnými ultrazvukovými daty žádnou souvislost. Následně k těmto syntetickým obrazům student „dodá“ blíže nespecifikovaný šum, který dosti negativním způsobem ovlivní sledování regionu. Přitom se stále jedná o dosti výrazný bílý polygon, který je snadné sledovat i pomocí základních podobnostních kritérií. Předložená práce má rozsah 50 stran a je členěná celkem do 8 kapitol. Členění práce není příliš logické a práce obsahuje navzájem nepropojené části, které nejsou následně nijak prakticky využívány. V práci je spousta zavádějících tvrzení (např.: „pásmo neslyšitelnosti“, „Spekle vzory jako je krev nebo tkáňový pohyb“, „obohaceno o šum“ apod.). Některé části práce by zasloužily bohatší citace (kap. 3.2), rovněž vytýkám nízkou kvalitu některých obrázků (Obr. 2.8, Obr. 4.1) a také umístění obrázků vedle sebe je nepřípustné (Obr 2.2 a 2.3, Obr 2.6 a 2.7, Obr. 3.2 a 3.3, Obr. 3.9 a 3.10, Obr. 3.14 a 3.15). Vzhledem k všem výtkám musím konstatovat, že zadání práce není splněno a práce tak neodpovídá požadavkům na závěrečnou práci.
eVSKP id 86975