BAJGAR, J. Detekce P vlny v EKG signálech [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student se v diplomové práci zabývá analýzou humánních elektrokardiogramů, konkrétně problematikou detekce přítomnosti P vlny za účelem pozdějšího rozpoznání zda se jedná sinusový rytmus či nikoliv. V práci je realizován detektor založený na spojité vlnkové transformaci a průchodu nulovou hladinou mezi dvěma opačnými významnými extrémy. Kapitola popisující tuto realizaci je přehledně zpracována a doplněna mnoha ukázkami dokumentujícími funkčnost tohoto detektoru. Statistické zhodnocení úspěšnosti detektoru byla prováděna na datech z QTDB databáze, která je volně dostupná na stránkách PhysioNet. Studentova aktivita při řešení diplomové práce značně kolísala, ale i přesto je práce po technické i odborné stránce na dobré úrovni. Z formální stránky shledávám v práci závažnější nedostatky. Vyskytují se zde časté překlepy a chybné číslování (například u tabulek), které znesnadňují pochopení práce. Dále je to nekonzistentní formátování a chybějící odkazy na obrázky. I přes tyto formální nedostatky považuji práci za kvalitní.
Cílem práce je detekce vln P v signálech EKG. Úvodní část (kap.1 a 2) je velmi stručným úvodem do elektrokardiografie, autor popisuje charakteristické vlastnosti jednotlivých vln a kmitů a uvádí některé arytmie. V kap.3 autor velmi stručně nastiňuje některé metody pro detekci komplexů QRS, která předchází detekci vln P. V kap.4 se zaměřil na databáze signálů EKG, které obsahují referenční údaje pro ověření spolehlivosti realizovaných algoritmů. Konkrétně popsal databázi CSE a volně dostupnou databázi PhysioNet, jejíž jedna součást (QT databáze) obsahuje informace o polohách vln P. V kap.5 autor popisuje princip detekce komplexů QRS i vlny P (str.33 až 45). Oba detektory vycházejí z převzaté metody založené na využití spojité vlnkové transformace, ze které využívá dvojice vlnek, jejichž měřítka jsou přizpůsobena vlastnostem komplexu QRS, resp. vlny P. Popis metody je výstižný a je doplněn ilustračními obrázky. Po detekci QRS autor nalezl i začátek a konec komplexu, aby mohl být komplex před detekcí vlny P odstraněn před aplikací vlnky s měřítkem podle vlny P. V kap.6 (str.46 až 49) autor uvádí ukázky výsledků detekce včetně případů, kdy detekce selhává. Ukázalo se, že u vícesvodových signálů by měl detektor kombinovat výsledky detekce v jednotlivých svodech, aby se zvýšila spolehlivost detekce. Pro testování autor použil 93 signálů databáze QTDB (z PhysioNetu), v kap.7 uvádí údaje o načítání dat a algoritmu pro automatické testování. V kap.8 autor naráží na problém s testovacími daty: knihovna CSE má vyznačenu vlnu P jen vždy v jednom vybraném cyklu a knihovna QTDB má vlny P jen v kratších úsecích signálu. Jednou z možností bylo ruční označení vln P v datech CSE, nebo použití k tomuto účelu programu dostupného na UBMI, což autor nevyužil. Další možností bylo využití jen těch úseků v signálech QTDB, které mají označené polohy vln P. Detekci ovšem autor prováděl v celých záznamech QTDB, takže lokalita velkého množství vln P nebyla známa, výsledkem bylo obrovské množství falešně pozitivních detekcí a odtud vyplynula nesmyslná hodnota prediktivity, kterou vůbec neměl v práci uvádět. K samotnému textu mám některé připomínky. Práce obsahuje řadu překlepů, chybných vět a gramatických chyb. Chybně je uvedený kvantovací krok u signálů databáze CSE jako 5 V, správně jsou to mikrovolty (str.28). Co je impulsní charakteristika vlnky (str.37)? Závěrem konstatuji, že autor splnil zadání práce, výhradu lze mít k tomu, že si data předem lépe nepřipravil, případně se měl omezit jen na jejich část. Porovnání výsledků s jinými autory, kterou autor uvádí, je z tohoto důvodu velmi problematická. Vlastní text práce je výstižný, odevzdané programové jednotky jsou funkční.
eVSKP id 84403