GÁLA, M. Automatizované měření jednoduchých elektrických obvodů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Hlavním úkolem studenta bylo navrhnout a realizovat z přístrojového vybavení UAMT automatické měřicí pracoviště pro měření přenosových charakteristik článků prvního řádu a vytvořit uživatelskou aplikaci ve zvoleném programovém prostředí. Student měl přiděleného interního konzultanta, kterým byl Bc. Ondřej Boštík. Student se dostavoval pravidelně na konzultace a v maximální míře jich využíval. Pracoval soustavně podle časového harmonogramu, rozvrhl si práci na dílčí etapy a neustále kontroloval stav a plnění svých úkolů. Zejména v době vypracování semestrálního projektu se projevovala mírná nesamostatnost studenta, která při řešení bakalářské práce ustupovala. Přes velké úsilí o co nejlepší výsledek, textový dokument obsahuje větší množství nepřesných odborných formulací. Praktická realizace studenta velmi zaujala, postupně vylepšoval a doplňoval možnosti měřicí aplikace a ve srovnání s teoretickou části je realizace na vyšší odborné úrovni. Kladně musím ocenit soustavnou snahu a pracovní nasazení studenta, jeho morální vlastnosti a zodpovědný přístup. Zadání bakalářské práce bylo splněno v celém rozsahu.
Student se ve své bakalářské práci zabýval problematikou automatizovaného měření jednoduchých elektrických obvodů. Bohužel není podle mého názoru splněno zcela zadání, protože v práci nedošlo k vytvoření měřicí aplikace, která by byla schopna generovat protokol o měření a dále umožňovat jeho editaci (bod zadání č. 3). Tímto problémem se student ve své práci vůbec nezabýval a protokol o měření není v celé práci zmíněn. Zásadní nedostatky bakalářské práce jsou také v úvodní teoretické části práce (přibližně 40 stran), kde se student dopouští spousty hrubých chyb – například záměna označení indukčnost a cívka, nejednotná symbolika u fyzikálních veličin (např. pro přenos je někde uváděno označení A, někde F), ve vztazích (1) až (4) chybí frekvenční závislost jednotlivých veličin, u většiny uváděných vztahů chybí jednotky nebo jsou uváděny jednotky chybné, některé věty teoretického rozboru nedávají smysl, atd. Na straně 30 pak student označuje fázový posuv systému zmatečně písmenem j. Další problém vidím v obrázcích, které student převzal z internetových zdrojů, kdy např. obrázek č. 6 rozhodně neodpovídá fázové frekvenční charakteristice integračního RC obvodu, obrázky č. 10 a 14 (logaritmické amplitudové frekvenční charakteristiky nejprve derivačního CR obvodu a pak derivačního LR obvodu) jsou zvláštní a je dosti složité pochopit finální průběh charakteristiky. Navíc se jedná o dva shodné obrázky (u obou je úhlová rychlost počítána jako R/L – i u CR obvodu). V textu se student také odkazuje na obrázky, na kterých je zobrazeno něco jiného, než o čem píše v textu. V praktické části práce (kapitoly č. 5, 6, 7 – přibližně 25 stran) student popisuje návrh měřicí aplikace vytvoření v prostředí LabVIEW, kdy využívá pro měření amplitudové a fázové frekvenční charakteristiky komplexních dvojbranů a jednobranů měřicí přístroje firmy Agilent připojené k PC pomocí GPIB. Bohužel v práci není uvedeno, v jaké verzi LabVIEW student aplikaci vytvořil. To je možné zjistit až při spuštění přiloženého projektu na CD. Navíc v práci chybí schéma zapojení přístrojů pro měření. Je uvedeno pouze schéma na obrázku 38, které je ale dosti zmatečné. Dále v práci se student odkazuje na fotografie zapojení přístrojů při testování aplikace, které jsou uvedeny v příloze jako obrázky č. 51 až 53. Ani z těchto fotografií není jasné zapojení, navíc se domnívám, že například fáze byla měřena pomocí čítače chybně (chybné připojení signálů na jednotlivé vstupy čítače), kdy čítač ukazuje hodnotu fáze +83,975 stupňů a přitom je měřen integrační RC článek, u něhož se fáze mění v rozsahu 0 až -90 stupňů. Vytvořená aplikace, jak jsem již výše uvedla, neumožňuje vytvoření protokolu o měření, student pouze umožnil, že po ukončení měření se výsledky uloží do souboru, který je pak možné otevřít v programu Excel. Bohužel aplikace ukládá data vždy po měření, ať uživatel chce nebo ne, tudíž uživatel aplikace nemá možnost data neukládat například při chybném měření. Dále mi v práci chybí ověření funkčnosti dané aplikace, kdy je funkčnosti popsána velmi stručně v kapitole 7. Dále v přílohách jsou uvedeny dvě fotografie aplikace (obr. 54 a 55), kde jsou zobrazeny naměřené charakteristiky, ale nikde se čtenář nedozví, o jaký obvod se jedná. Navíc kvalita pořízených fotek je velmi slabá a student by získal mnohem lepší obrázek, kdyby zde vložil přímo snímek obrazovky. Po formální stránce není v bakalářské práci dodržen jednotný formát odstavců, vyskytují se v práci překlepy a gramatické chyby. Hlavní připomínku mám ale k seznamu literatury, kdy student uvádí 29 zdrojů, ze kterých vycházel, ale postrádám kvalitní odbornou literatury, kdy k teorii popisující charakteristiky integračních a derivačních článků 1. řádu je celá řada, a stačilo vycházet minimálně ze skript dostupných pro předměty BSAS a BRR1. Vzhledem k výše uvedeným výtkám hodnotím diplomovou práci jako nevyhovující.
eVSKP id 85405